Kdy přesně vznikla v Dráchově první škola, nelze určit, neboť jak píše tehdejší kronikář, nejsou po ruce doklady, díky kterým by se datum dalo zjistit.

„Dle udání důstojného faráře v Drahově P. Hejny, činí se zmínka v matrice kostelní v Kardašově Řečici," uvádí kronikář. Jde o druhou polovinu 17. století, asi rok 1660, kdy se v dráchovské škole uskutečnila svatba. Další zpráva pochází z druhé poloviny 18. století, z roku 1786, kdy se ve stejné kronice píše o kantorovi školy v Dráchově.

close ŠKOLA. Současná podoba dráchovské školy. zoom_in

Původně byla škola v obci farní a prvními patrony se stali páni z Rožmberků. Po roce 1611 přešel patronát na hrabata Slavaty, později pod Řád tovaryšstva Ježíšova.

Kolem roku 1771 kronika uvádí, že školáci navštěvovali dřevěnou budovu. Ta byla ale v roce 1775 prodána a poté bylo rozhodnuto o stavbě nové školy. Jelikož se počet dětí neustále zvyšoval, byla výnosem z 28. června 1784 a 1. ledna 1785 otevřena druhá třída.

Školu nastavili

Jak se ale ukázalo, i to bylo málo, a tak si obec ještě pronajala místnost od paní Vážné, kde se děti vyučovaly. Nakonec se budovu školy přistavěli ještě jedno patro a v roce 1785 školu nechali vysvětit.

V tomto období do dráchovské školy docházely ještě děti z Cerazu a nedalekého Řípce. Ty se ale při záplavách do třídy vůbec nedostaly. Tehdy totiž ještě nebyla silnice a za mostem se cesta zcela ztrácela pod vodou. Na žádost dráchovského faráře si Řípec mohl vydržovat svého učitele. I tak ale za žáky museli odevzdávat poplatky a dřevo, jako by se učili v Dráchově. To platilo až do roku 1827.

„Dle zpráv starých pamětníků byl prvním učitelem při škole v Dráchově Václav Kadeřábek, a to od roku 1797 do roku 1830," píše se dále v kronice. Po něm následoval Jan Korbel (1832 – 1865), Josef Happl (1965 – 1873), který do Dráchova přišel ze Lhenic. Právě on začal psát pamětní kroniku česky. Jenže Josef Happl byl jmenován řídícím učitelem v Ševětíně, a tak na jeho místo nastoupil v roce 1873 Jan Dusík, který zde setrval až do roku 1881. Ve škole poté působil jako učitel také Alois Novák, který pocházel ze Soběslavi, a také Václav Sláma.

close BÝVALÍ ŽÁCI. Na školní docházku vzpomněli František Paták, Miluše Hrošková, Miluška Hrošková a Jiřina Pelikánová (zleva) zoom_in

Když se psal rok 1943, bylo Milušce Hroškové, současné kronikářce Dráchova, šest let a nastupovala do první třídy. Pro výuku pěti ročníků měli ve škole vyčleněny dvě místnosti. „Učil mě učitel Vondrů. Jenže byl tenkrát těžce nemocný. Vzpomínám si, jak stál za stolkem a vždycky se tak hrozně rozkašlal, až zčervenal. Když byl třeba v nemocnici, do školy jezdívali učit kantoři z Veselí nad Lužnicí," začala vyprávění Miluška Hrošková s tím, že si pamatuje ještě učitelku Vyhlídkovou a Řezníčkovou.

„Ta nás měla i na ruční práce, učila nás třeba vyšívat nebo háčkovat," doplňuje s tím, že od této činnosti nebyli ušetřeni ani kluci.
Jiřina Pelikánová, která se narodila v roce 1949, zastihla ve škole řídícího Eberleho. „Ten nás měl do třetí třídy, pak se odstěhoval do Zlukova, kde také učil. Nahradil ho učitel Novotný. Oba zvládli učit čtyři ročníky zároveň. Někdo četl, jiný psal krasopis," vybavuje si Jiřina Pelikánová. Jenže z nástupce učitele Eberleho měli kluci strach: používal rákosku. A právě tento učitel Novotný zakázal faráři, aby ve škole v Dráchově učil náboženství.

To František Paták, který je ještě let starší, na něj chodit musel. „Pamatuji si na faráře Strusku. Byl sice hodný, ale když někdo zlobil, tahal ho za tváře. Ještě dnes to cítím," směje František Paták, současný starosta obce.

Poslouchali televizi

Na sluchátka, která si nasazovali na uši, si vzpomíná Miluše Hrošková ml. Do první třídy usedla v roce 1974. „Tenkrát v televizi běžely pořady pro školy, takže jedna skupina je vždycky poslouchala a další se musela učit. Bylo to takové zpestření," líčí Miluše Hrošková, která jako školou povinná navštěvovala i dramatický kroužek. „Vedla ho učitelka z mateřské školy Drhovská. Nacvičila s námi třeba Sůl nad zlato a já tam měla roli permoníka. V ruce jsem držela lucernu s hořící svíčkou, ale nesměla jsem s ní točit, aby nic nechytlo. Místní ochotnický herec pan Peroutka nás nalíčil a mohli jsme začít hrát," vzpomněla si na jednu z inscenací. Představení se vždy odehrávala v hospodě, kde byl i velký sál a jeviště.

Učitelé však děti trénovali i v hudbě. Živé vzpomínky má třeba současná kronikářka, která se učila hrát na housle pod vedením Eberleho. „Byly jsme dvě skupiny jako starší a mladší žáci. Dodnes mám nástroj schovaný na půdě. Moc mě to nebavilo, ale statečně jsem se držela. Teď už bych nic nezahrála, a to jsme tenkrát cvičili dvakrát v týdnu," doplňuje Miluška Hrošková.

Žákům ale čas zbýval i na lotroviny. Třeba Jiřinu Pelikánovou a její spolužáky lákaly o prázdninách jahody na školní zahradě. Lezli do ní dírou v plotě.

Sláva dráchovské školy skončila v roce 1982. Budova byla rok prázdná. Pak se do přízemí nastěhoval národní výbor, do prvního patra kino a ještě zde fungovala mateřská škola. Nyní je zde obecní úřad a prostor se tu najde i pro knihovnu a klubovnu dobrovolných hasičů. Budovu v minulých letech zrekonstruovali. V roce 2012 upravili například kancelář starosty a zasedací místnost.