Osmadvacetiletá německá pečovatelka přijela sbírat zkušenosti do Domu svatého Františka ve Veselí nad Lužnicí. Podmínkami, které v domově panují, byla mile překvapená.

Diana Weiss pochází z malé bavorské vsi nedaleko Norimberku. „Jezdila jsem do Čech na krátké dovolené s rodiči, když jsem byla malá. Češi mi byli vždy sympatičtí, a tak jsem je chtěla lépe poznat,“ vysvětluje Diana své rozhodnutí, kterého nelituje.

Do Čech přijela v rámci projektu Leonardo da Vinci, který zajišťuje výměnnou praxi pracovníků mezi českobudějovickou Diecézní charitou a Bavorskou národní charitou.

V březnu pomáhá mladá ošetřovatelka seniorům a nemocným lidem v Domě svatého Františka ve Veselí nad Lužnicí, který patří právě pod českobudějovickou Diecézní charitu.

„U nás dělá to samé, co ostatní pečovatelky, tedy stará se o klienty, pomáhá jim s mytím, podává léky a podobně,“ popsal činnost německé posily vedoucí Domu svatého Františka Jaromír Pflanzer.

Mladá Bavorka si mohla vybrat, kde svou praxi stráví. Z několika nabídek v evropských zemích se však rozhodla pro Českou republiku.

Kladně hodnotí také změnu, která u nás za roky, co tu nebyla, nastala. Vše je tu podle ní teď o hodně přístupnější. „Když mám čas, ráda se procházím v okolní přírodě, která je tu nádherná,“ svěřila se.

S přítelem, který za ní do Veselí nad Lužnicí z Německa přijel, už stihla navštívit Soběslav a Český Krumlov. Jako cíl dalšího výletu si vybrala další dvě jihočeská města – Tábor a Třeboň.

Na víkend však Diana přijala pozvání od ředitelky Diecézní charity Michaely Čermákové do Českých Budějovic. „Chce mi ukázat projekty, na kterých tam pracují,“ těší se.

Vysoká úroveň

Diana Weiss trvale pracuje v charitním domově v Absbergu a jejím zaměstnavatelem je celoněmecká charitní organizace Regens Wagner.

„V Domově svatého Františka dělám tedy tu samou práci jako u nás doma. Byla jsem velice překvapená, na jak dobré úrovni je tu péče o seniory.

Oproti Německu je tu navíc větší soudržnost a rodinná atmosféra. Srdečně mě tu přivítali a přesto, že tu nikdo není v němčině vyloženě zběhlý, kolegyně se mi vše snaží vysvětlit a poradit,“ pochvaluje si pečovatelka.

Lituje jenom toho, že se na pobyt v Čechách nemohla lépe připravit. „Že budu moci odjet, jsem se dozvěděla až tři týdny předem. Dlouho to totiž vypadalo, že za mě v Absbergu nenajdou náhradu. Kdybych měla někdy možnost jet znovu, zase bych si vybrala Čechy, ale lépe bych se na to jazykově připravila,“ říká Diana, která má v těchto dnech za sebou již polovinu délky své české praxe.

V domově oblíbená

Obyvatelé Domova svatého Františka si sympatickou mladou pečovatelku oblíbili.

„Je to jedna z nejobětavějších pečovatelek tady. Moc o mě pečuje. Štěstí, že umím německy, takže se dorozumíme. Moje babička pocházela také z německé rodiny, takže jsem cítil návštěvu hodin němčiny jako morální povinnost,“ vyjádřil se na adresu mladé pečovatelky jeden z obyvatel veselského domova Stanislav Kácha.

Jeho rodina pochází z Chodska, kde česko – německé vztahy nebyly výjimkou.

Díky Dianě si teď může němčinu opět procvičit. „Nechal jsem si poslat dva slovníky, tak si vypisuji základní slovíčka, abychom se lépe domluvili. Také jsem jí zazpíval a zahrál na piano německou hymnu a Tichou noc,“ pochlubil se.