Historie hodušínského školství sahá až do osmnáctého století. Tehdy se ještě vyučovalo v jednotlivých vesnicích. Když se v roce 1798 postavila nová budova fary, byla původní stavba předělaná na školu. První učitelem se zde stal varhaník Matěj Hrych ze Sepekova.

Po letech však přestala potřebám učitelů i dětí vyhovovat. Dne 26. května 1923 došlo výměrem z okresního školního výboru v Milevsku k obnovení téměř dvacetiletého trvání jednání, jehož výsledkem pak byla stavba nové školní budovy:

„Ze zprávy inspekční v roce 1923 podané jsme seznali, že budova školní v Hodušíně jest stavení zcela nevyhovující, v němž děti i učitelé ubíjejí svoje zdraví i že nedostatky nelze jinak a žádným nákladem napraviti než novostavbou," stojí ve výňatku jednání okresního školního výboru, který uvádí hodušínská kronika.

To byl pokyn pro místní školní radu, která měla dva základní úkoly. Mimo jiné ten nejdůležitější, kde novou budovu postavit. Členové školní rady se však nemohli shodnout na jednom místě.

„Václav Kofroň z Nových Dvorů navrhl místo u křižovatek za samotou. Pan Veselý na panském poli, aby tak děti ze všech obcí měly přibližně do školy stejně daleko," uvádí zápis z 10. června 1923.

Škola z křižovatky

Protože ale chyběli členové z Olší a Skrýchova, konala se další schůze o den později. Ke stavbě se pak vyjadřoval František Máchal z Olší, podle něhož by byl ideálním místem prostor mezi Olším a Novými Dvory, tedy u silnice na pozemku panském, nebo obecním. Nakonec se radní shodli, že budova vyroste „při cestě z Hodušína ke křižovatce, na severní straně při cestě polní za plotem Václava Brůžka na panském poli."

Školu postavila firma Jana Souhrady z Bernartic a stavební dozor vykonával Jaroslav Lederer z Tábora. Netrvalo dlouho a mohli do ní začít chodit i první žáci.

Už 17. srpna 1927 se uskutečnila kolaudace budovy a o čtyři dny později svěcení za přítomnosti vikáře Šmejkala z Veselíčka. „Jest poznamenati, že zakoupené hlavy Kristovy nesměly býti do tříd bez křížků zavěšeny, aby obřad mohl býti vykonán," dodává hodušínská kronika.

A hned prvního září se dvoutřídní škola naplnila dětmi nejen z Hodušína, ale také Nových Dvorů, Olší, Skrýchova, Sosnin a Třísek. V tomto roce zde kantoři vyučovali celkem 101 žáků.

Na dvacetileté působení v hodušínské škole zavzpomínala sedmasedmdesátiletá Marta Máchová z Jistebnice, bývalá ředitelka: „Jednotřídku jsem převzala po odvolaném řediteli 30. června 1963. Do školy jsem každý den dojížděla, a to až do roku 1978, kdy se bývalý ředitel odstěhoval, a já tak mohla začít využívat uvolněný služební byt," začíná své vyprávění Marta Máchová.

Jako v jiných školách, ani tady nebyla o zážitky s dětmi nouze. „Učila jsem jednoho žáka, jmenoval se Luboš a bydlel ve vedlejší vesnici. A to byl důvod toho, že se mu do školy někdy nechtělo. Maminka ho ráno odvedla na autobus a kousek poodešla. Než ale řidič stihl zavřít dveře, Luboš vyhodil ven tašku, vyběhl a pelášil za ní. Maminka však dbala na to, aby se Luboš učil, a tak jí nezbývalo nic jiného, než ho vzít za ruku a doprovodit ho do školy pěšky," popisuje bývalá ředitelka, která připustila, že byla přísná nejen na své žáky, ale také sama na sebe. Především dbala na pečlivou přípravu učení či včasné opravení písemek.

close SOUČASNÁ podoba hodušínské školy. zoom_in

Podobný zážitek měla i s Marjánkou. „Té se do školy také moc nechtělo. A tak jí maminka jednou řekla, že do školy nemusí, protože paní učitelku odvezli esembáci. Marjánka prý tehdy zalezla pod stůl a místo, aby se radovala, tak plakala. Když pláč neustával, musela to maminka napravit. Odešla ven, po chvíli se vrátila a Marjánce sdělila, že už je paní učitelka zpátky a že jde do školy. Od té doby neměla s docházkou problém," smála se při vyprávění i po letech Marta Máchová.

Soutěže i sběry

Podle ní byly ale děti hodné a snaživé a kromě učení se rády zapojovaly také do zdravotnických soutěží, sběru léčivých rostlin a odpadových surovin, za což potom získávaly diplomy.

Kromě kvalitní výuky se jako ředitelka musela postarat 
o technické vybavení, opravu a údržbu školní budovy. „Například v roce 1965 až 1966 jsme od školského odboru obdrželi epidiaskop, svítící magnetický panel a magnetofon se sluchátky. Každý den jsem pak na magnetofonové pásky namlouvala matematické rozcvičky, diktáty i pohádky pro mladší žáky," vyjmenovala Marta Máchová s tím, že pomůcky sloužily k vylepšení výuky dětí.

Nicméně ani dobré výsledky, ani aktivní zapojení žáků do kulturního života školu nezachránilo. Po zrušení malotřídních škol v Makově, Řepči a Božejovicích došla řada i na Hodušín. Poslední žáci tady dostali vysvědčení v červnu roku 1983.

Poté o budovu projevilo zájem JZD, které chtělo prostor přestavět na byty. Ačkoli ji získali táborští pionýři, nikdy ji nevyužívali. Krátce po roce 1989 ji obec pronajala na sklad obuvi a textilu, poté budova sloužila jako sklad elektromateriálu a také brněnské stavební firmě.

Ředitelé a učitelé

Jarmila Svítilová z Opařan nastoupila 1. září 1927.
Marie Řezanková nastoupila 1. září 1927 jako výpomocná učitelka a měla na starosti ruční práce.
František Brůžek (ředitel školy). Ve funkci setrval až do důchodu, což bylo v roce 1952.
Po něm následovali Jiří Vokroj (1952 – 1959), František Kadlec (1959 – 1963), v roce 1963 musí rozhodnutím soudu odejít ze školství a na jeho místo nastupuje Marta Máchová (1963 – 1983).