Daně a důchodová reforma. Téma těžké i pro dospěláky. Ale děti ze základky na Klášteráku si s tím poradily. Některé jejich nápady by si mohli politici vzít k srdci. Třeba snížení platů poslanců nenajímání nejlevnějších firem na veřejné zakázky. Že se tak dneska neděje?

Co to vlastně jsou daně?
Ondřej: To, co musí lidi platit státu.
Marian: Lidi mají třeba domy a parcely a musí za to platit. A taky podíly, které na tom vydělávají. To taky musí platit státu.
Jonáš: To jsou ale daně z nemovitosti.

Proč lidé musí platit daně?
Zdeněk: Aby mohli žít v té zemi. Aby tam mohli bydlet a využívat všechny věci, které pro ně ten stát dělá.
Marian: Když se třeba rozbije silnice, tak ji stát musí z něčeho zabetonovat.
Jonáš: Z daní si platíme hasiče, policajty, záchranku.
Ondra: Taky důchody.
Zdeněk: Taky elektřinu, vodu, televizi a počítače.

Na co tedy stát využívá daně, které od lidí vybere?
Týna: Třeba postaví nové byty, do kterých se mohou lidé nastěhovat. Nebo na to, aby něco zrekonstruoval.
Kristýna: Stát vybírá peníze a dává to do takové kasy. Z ní pak platí státní zaměstnance.
Jonáš: Jak už jsem mluvil o hasičích a policajtech, tak jim stát taky musí dát na novou techniku a tak.
Marian: Taky aby se postavily nějaké nové dálnice a my se mohli dostat do dalšího městečka.
Ondřej: Musí taky stavět domy pro bezdomovce, aby měli kde bydlet a neumřeli.
Marian: A pro důchodce.

Co nebo kdo je daňový poplatník?
Jonáš: To jsme my všichni.

A daňové prázdniny?
Andrea: Že se žádné daně neplatí.
Marian: Že se nechodí do práce.

Co je to daňový únik?
Jonáš: Když se někdo obohacuje na daních. Podvádí.
Kristýna: Někdo krade peníze ve firmě a ta pak zkrachuje.
Andrea: Když někdo jede do jiné země, kde se platí nižší daně.
Ondřej: Když má někdo obchod a neplatí daně státu.

Myslíte si, že v našem státě jsou vysoké daně?
Andrea: Nejsou.
Kristýna: Jak pro koho. Někdo má víc peněz a někdo míň a podle toho daně platí. Takže jak se to vezme.
Marian: Ti bohatší platí vyšší daně, protože víc vydělávají a mají víc věcí.
Jonáš: Hlavně podnikatelé platí vysoké daně.

Víte, co to je daň z přidané hodnoty?
Marian: Že ty lidi trochu přidají a budou platit víc.
Jonáš: V Makru, když se nakupuje, tak je tam cena bez DPH, a ta je pro podnikatele s živnostenským listem. Kdežto soukromá osoba si to koupí i s tou daní z přidané hodnoty.
Ondřej: To je to, co musí prodavači platit. Když my si koupíme třeba nějakou potravinu, tak oni si polovinu nechají a druhou musí odevzdat státu.

Určitě jste v televizi slyšeli o tom, že DPH se bude zvedat. Hodně se o tom teď mluví. Věděli byste, proč to tak bude?
Kristýna: Ono to závisí na naftě a benzínu. Protože v Libyi jsou teď nepokoje a odtud se benzín a nafta vozí.
Týna: Protože je hospodářská krize a stát potřebuje někde sehnat peníze, tak zvedne DPH.
Ondřej: Stát má velké dluhy, tak je potřebuje zamáznout.

Koho se dotkne tohle zvýšení DPH?
Andrea: Všech lidí, kteří mají málo peněz.
Týna: Úplně všech lidí. Bude to bl…

Hlavním důvodem, proč chce stát zvedat DPH, je takzvaná důchodová reforma. Věděli byste, co to je?
Týna: Že víc lidí odchází do důchodu?
Marian: Když je teď lidem třeba čtyřicet, začnou si spořit a pak dostanou vyšší důchod.
Jonáš: Změna výše toho důchodu. Nebo prostě změna.

Proč k té změně vlastně musí dojít?
Kristýna: Protože jde do důchodu pořád víc lidí a kdyby dostávali stejný důchod, jako ti ostatní, tak už by se na všechny nedostalo.
Ondřej: Když by stát rozdal všechny peníze na důchody, už by neměl na nic jinýho.
Marian: Proto by si taky měli lidi něco naspořit, aby stát nemusel všechno dát důchodcům.

V kolika letech se u nás chodí do důchodu?
Týna: V šedesáti.
Žaneta: V pětapadesáti.
Martin: V sedmdesáti.
Marian: V šedesáti.
Týna: Je to podle toho, jak se ten člověk cítí. Některý lidi už by měli jít do důchodu a klidně ještě pracujou.

Myslíte si, že je to akorát?
Marian: Určitě. Lidi mají ještě sílu pracovat, když jim je šedesát.
Žaneta: Moje babička šla do důchodu v padesáti pěti letech a už byla vyčerpaná. A můj děda, kterému je šedesát pět, ještě do práce chodí. Každý to má jinak.
Ondřej: Už si ale myslím, že by se zvyšovat věk odchodu do důchodu neměl zvyšovat. Šedesát let je ideální.
Andrea: Když má někdo zdravotní potíže, musí do důchodu dřív.

Kolik naši důchodci průměrně berou?
Týna: Tři tisíce?
Marian: Dvanáct tisíc.
Andrea: Sedm tisíc.
Marian: A když si naspoří, tak ho má vyšší.
Kristýna: Důchody se dávají podle toho, kde předtím ten člověk pracoval. Když to byl třeba voják, tak má velký důchod.
Jonáš: To je ale taky podle toho, jakou má šarži. A taky když je někdo opravdu starej a má opatrovatele, dostává ještě větší důchod, aby si mohl toho opatrovatele zaplatit.

Co by se stalo, kdyby k důchodové reformě nedošlo?
Jonáš: Stát by mohl zbankrotovat.
Kristýna: Nebylo by na důchody.
Týna: Důchodci by si nemohli nic koupit, protože by neměli žádné peníze.
Martin: A umírali by hlady.
Ondřej: Stát by se strašně zadlužil, protože se o svoje lidi musí starat.
Týna: Už teď by se mělo některým lidem ubrat, aby brali všichni stejně a bylo to nějak vyvážené. Tak by mohlo na ty důchody nějak vyzbýt.
Ondřej: Třeba poslanci mají strašně moc peněz a tolik jich určitě nepotřebují. Skrouhly by se platy poslancům a daly by se na důchody.
Jonáš: A když už by dávali tak málo na důchody, tak by neměli ani zdražovat potraviny. Protože to si pak nikdo nemůže ani nic koupit. Pak bude kvůli tomu stát průmysl. Protože když člověk nemá peníze, nic si nekoupí, tak se nic nevyrábí a stát prodělává.
Žaneta: A když stát nebude mít peníze, nebudou lidi chodit do práce a děti do školy a nebyli bychom vzdělaní.

Co byste dělali vy, když byste v důchodu nedostali žádné peníze?
Týna: Asi bych si stěžovala nějakému poslanci, protože to by nebylo spravedlivé, když ti před námi ještě ten důchod dostali. Nebo bych zašla do banky, ať mi půjčí peníze.
Ondřej: Já bych protestoval. Sepsal bych petici.
Marian: Podal bych stížnost na státní úřad.
Martin: Řešil bych to přes soud.
Ondřej: Asi bych se přestěhoval k dětem. Musely by mě živit moje děti.
Marian: Museli bychom si něco pěstovat a pak to prodávat bohatým lidem.
Martin: Nebo jít do důchoďáku, kde jsou ostatní důchodci.

Vymyslet důchodovou reformu tak, aby fungovala, to je na Nobelovu cenu. Jak byste si s tím poradili vy?
Marian: Důchodcům by se dávalo míň a zvedly by se daně u těch , kteří mají hodně peněz.
Kristýna: Vzaly by se platy státním zaměstnancům a na veřejné zakázky by se vybíraly nejlevnější firmy. Konečně.
Ondřej: Třeba poslancům.
Honza: Snížit platy zaměstnancům, kteří mají hodně.
Martin: Vzít poslancům a dát to důchodcům
Jonáš: On měl stát dřív hodně peněz, protože vlastnil významné firmy. Třeba škodovka nebo tatra, to bylo všechno naše. Teď to všechno prodal. Kdybychom si to tehdy nechali, nemuseli jsme dneska řešit důchodovou reformu.