Mezinárodní festival animovaných filmů AniFest přivezl ve čtvrtek do Tábora v rámci Ozvěn AniFestu Školičky animace, které umožnily školákům nahlédnout pod pokličku této zajímavé profese. Za pomoci zkušených animátorů vzniklo několik krátkých příběhů, které byly k nerozeznání od děl skutečných profesionálů.

„Snažíme se o to, aby děti viděly a i si samy vyzkoušely co nejvíce technologií animace. U každého ze čtyř stanovišť, které tu máme, je kamera a notebook. Děti si tak mohou vyzkoušet pískovou animaci, animaci z různých předmětů, například sklíček, kamínků nebo třeba i klíčů, ploškovou animaci, což jsou postavičky poskládané z jednotlivých částí na papír, a animaci z plastelíny. Ta je oblíbená především u těch nejmenších,“ přiblížila Klára Marešová z týmu animátorů.

Někdy děti kreslí přímo pod kamerou, která snímá čárku po čárce. Takže začnou na bílém papíře a výsledkem je abstraktní mozaika. V budoucnu by animátoři dětem rádi umožnili i ozvučit si právě vytvořený film nebo do něj přidat titulky.

Když děti do školičky přijdou, animátoři je nejprve seznámí s tím, co to je animace a jak se liší čas v animovaném filmu od toho hraného. „K dispozici máme dokonce i expozice, kde jsou scény z loutkových filmů. Děti si mohou prohlédnout, jak vypadá kostra loutky, jak se s ní dá hýbat. Často se ptají, proč mají postavičky jen čtyři prsty,“ líčí Marešová a hned dodává, že je to proto, že víc by se jich na malou ručku nevešlo.

Poté, co si malí tvůrci vymyslí příběh, dají se hned do práce. Častými tématy jsou příběhy s vesmírnými bytostmi a hasiči. „Mimozemšťané někoho unesou, pak přijedou hasiči a zachrání ho. Náctiletí se často snaží vytvořit velký příběh, který se ale do tak krátkého filmu nevejde. Malé děti si spíš užívají materiálu, tvoří nejrůznější obrázky,“ popsala Marešová.

Největší zájem je o animaci do písku. Ten je hravý a dá se do něj kreslit i prstem.

„Je neuvěřitelné, co školáci nebo dokonce předškoláci pod vedením animátorů dokážou. Navíc se toho díky jejich výtvoru člověk dozví hodně o nich samých,“ nadchl projekt vychovatelku ze školní družiny Danu Novotnou, která přišla s dětmi ze Základní školy Mikuláše z Husi.

Výhodou pro práci animátora je zkušenost s počítačem, což není pro dnešní děti problém. „Co je jim třeba vysvětlit, je princip samotné animace. Na jednu vteřinu musí vytvořit pětadvacet obrázků nebo fotek. Často s jednotlivými obrazy hýbou moc rychle,“ popsala Marešová. Většinu školáků ale nakonec tvorba pohltí tak, že dokonce i ti největší nezbedníci zapomenou zlobit.

„Jedna animátorská skupinka vytvořila krátký příběh o holčičce Lindě. V kratičkém snímku se objeví i buvol, létající pes nebo třeba Asterix a Obelix v jedné osobě. „Buvola jsem udělal z modelíny. Bude to takový legrační příběh,“ popsal jeden z tvůrců Lukáš Raiz z Tábora. „My děláme příběh o panáčkovi, který chodí okolo svého domečku. Používáme barevné papírky a špejle. Zbytek domalujeme,“ pochlubila se Barbora Bavůrková ze Základní školy Benarda Bolzana.

Ozvěny Anifestu jsou narozdíl od samotného festivalu celoročním projektem. „Festival má totiž tu nevýhodu, že je cílen na jeden termín v roce a jedno místo. Distribuce krátkých animovaných filmů není jednoduchá, proto má spousta autorů i diváků jedinou možnost vidět filmy na festivalu. A jestliže se koná jen jednou v roce, je počet diváků omezený,“ vysvětlila smysl projektu Magdalena Šebestová z Anifestu. „Překvapením pro mě bylo, že děti z prvního stupně vědí, že do animované produkce patří i film vytvořený pomocí plastelíny. Když dnes takové filmy v televizi už často k vidění nejsou,“ potěšilo ji.

Petra Šitnerová