Když si autor sezve malé posluchače, aby jim četl ze svých knížek, má to velké riziko: udržet jejich pozornost. Takové zkoušce se vystavuje i Jiří Dvořák, který byl v sobotu hostem táborského nakladatelství a knihkupectví Baobab. Pokud by nebyl tak trochu idobrým hercem,možná by měl co dělat.S hroznem malých neposedů sivšak poradilspřehledem. Děti totiž nenechal jen nečinně sedět a poslouchat, ale kladl jim hádanky, nad kterými se i rodiče museli soustředit, nechal si od dětí testovat svou fantazii, neboli zda umí dobře fabulovat. Školákyzapojil i do čtení.

Do Táboraz Prahy přivezl svou knížku krátkých příběhů o zvířatech Slepice a televize, kterou mu vydalonakladatelství Baobab. Pro dospělé nepíše, ale prý se snaží, aby se jeho příběhy pro děti líbily i dospělým. Přesto má v šuplíkuněkolik básniček, ale jak říká, o jejich vydání seaninepokouší.

Svůj první příběh napsal, když mu bylo kolem dvaceti let. "Ale co to bylo akam jsem hovyhodil, to už opravdu nevím," naznačil osud své prvotiny, která stála u startu jeho tvorby. Podobná setkánís dětmi berejako inspirativní. "Člověk při nich zjistí, co napsal špatně a co měl radějiškrtnout. Když tu pohádku pak čtepotřetí, už vynechává zbytečné věty. Snad se potom naučí,že do příští knížky je mávynechat. Při těchto setkání trochu uvidí, co na děti funguje." Před vydáním máopět knížku krátkých příběhů s názvem Rostlinopis a rediguje další, o kterézatím nechce více prozrazovat.

Jiří Dvořák (41) vystudovalvysokou školu zemědělskou a je šéfredaktorem časopisuNaše krásná zahrada. Je také redaktorem a spolupracovníkem časopisu Baoplán, který vydává nakladatelství Baobab.