Loni uplynulo rovných dvě stě let od doby, kdy v dírenské škole usedli do lavic první školáci. Psal se rok 1813 a budova měla dvě třídy. Světnice navíc přibyla v roce 1883 a jen o čtyři roky déle sem za vzděláním dochází 223 dětí.

„Z nejstarších pohlednic je patrné, že škola prošla v minulosti rozsáhlou přístavbou a byla rozšířena do stran. To bylo v roce 1904," upřesňuje kronikářka Věra Novotná s tím, že pod Dírnou tehdy spadalo dalších pět obcí, a to: Višňová, Závsí, Třebějice, Zářičí a Nová Ves.

V době mobilizace sloužila škola jako ubytovna 81. dělostřeleckému pluku z Kostelce nad Orlicí a učilo se v druhém patře školy.

„Ke konci války, když se Němci v 45 roce už stahovali, 15. dubna zabrali celou budovu a bylo tady ubytovaných čtyři sta vojáků. Děti se učily po hospodách," doplňuje kronikářka, jejíž tatínek učil na škole dvaatřicet let.

Měl autoritu

Karel Zeman (1926) začal v Dírné učit v 1954 a od roku 1969 působil ve funkci ředitele. Podle vzpomínek dcery Věry byl kantorem nesmírně spravedlivým:

Věra Novotná„Tatínek tady měl autoritu, jak říkám, až do smrti. Byl přísný a nejvíc na mě. Musela jsem být ještě víc než vzorná, protože by nesnesl, kdyby ho někdo obvinil z toho, že mám třeba protekci," vypráví Věra Novotná.

Vždy, když něco provedla, Karel Zeman pokýval hlavou směrem ke kabinetu: „Musela jsem nastoupit a dostala jsem kapky," směje se jeho dcera. Učíval ji i Karel Bláha společně se svojí manželkou, která vedla hodiny klavíru.

V přízemí školy býval vždy byt, kde Karel Zeman s rodinou žil. I když už se nevěnoval kantořině, ze školy odejít nemusel a občasně suploval za nemocné učitelky.

„Přestal učit v roce 1986 a ve škole žil do smrti před dvěma lety. Nad ním byly třídy. Vždy se chytal za hlavu a říkal. „Slyšíš to?" Ty tak dupali…Nebyl zvyklý na neukázněnost žáků. Za jeho doby šly děti spořádaně seřazené ze schodů, dole se převlékly a stály mezi dveřmi. Sborově řekly na shledanou, otevřely se dveře a děti vyšly," popisuje tehdejší manýry Věra Novotná a pokračuje: „Neexistovalo, aby byly v šatně rozházené bačkory. Vše bylo tip ťop. Děti nesměly odejít domů, dokud neměly po sobě uklizeno."

Neukáznění školáci

Když Karel Zeman už neučil, tak prý těžce nesl, když viděl, že boty jsou rozházené po chodbě a školáci neukáznění. „Dřív se nemusel bát, že když dal někomu štulec nebo zatahal za ucho, tak ho budou rodiče tahat po soudech. Přišli kantorovi ještě poděkovat a doma dítěti za zlobení ještě přidali," zakončila vyprávění Věra Novotná.

I přes svůj obrovský rozmach dětí v dírenské škole stále ubývalo. V roce 1991 tady sice přibyla mateřinka, ale ani ta neodvrátila blížící se konec v roce 2006. Nyní odsud školou povinní dojíždí do sedm kilometrů vzdálených Tučap.

Střípky ze školní kroniky:

„Dne 27. září 1877 vypukl v Dírné oheň, jak povstal se nezjistilo; zdali zlou rukou nebo nepozorností. Vyhořeli čtyři rolníci."

„Dne 8. října 1877 oběsil se v lese Karván. Byl již přes 60 let stár. Byl v Dírné dva dni alej k němu možné pozorovat bylo, byl již churavý. Šel na večer z Dírné do Višňové pěšinou a nedaleko té na suku jednoho stromu visel. Navázal si k šátku, který měl na krku, provaz a vstoje se tu škrtil."

„V měsíci červenci 1899 rozšířily se mezi dětmi spalničky, tak, že před samým koncem školního roku – dne 18. – muselo býti školní vyučování zastaveno. Za touž příčinou nemohlo se žactvo ani k ukončení školního roku do školní budovy sejíti."

„Při krupobití, jež dne 27. července 1902 o deváté hodině večerní zastihlo zdejší krajinu, rozbito bylo v oknem školní budovy dvacet tabulí, pak okna ve třech záchodech a okno nad dveřmi do dvora."

„S vařením polévek počato od počátku ledna 1915. Vařilo se 38 krát; všech porcí bylo 2060. Nejmenší 29, průměrně denně byly 54 porce."

„Největší zvon zdejší, Vavřinec, odebrán byl k účelům vojenským dne 14. ledna 1918. Poněvadž bylo hodně sněhu, byl všechen kolem věže shrabán pod okno věžní a zvon celý do sněhu svržen."