Překvapení a šok zažila před několika měsíci Olga Rotová (37) z Cehnic. „Zazvonil telefon a na druhém konci se ozvalo: Dobrý den, tady ředitel strakonické nemocnice Tomáš Fiala. Četli jsme článek ve Strakonickém deníku o vaší postižené dceři Nikolce a potížích, které máte. Chceme vám pomoci,“ vzpomíná paní Olga na okamžiky, které ji dojaly, a zpočátku se všemu bála i uvěřit.

Pohnutý osud tělesně postižené Nikoly Talafousové (16) z Cehnic, reportáž o ní a její matce Olze Rotové ve Strakonickém deníku a snaha redakce Strakonického deníku pomoci, byly na začátku řetězce událostí, které v pondělí 1. srpna vyvrcholily předáním mobilní odsávačky. „Neumíte si ani představit, co to pro nás znamená. A nemyslím jen přístroj. To, že jste nám pomohli, že můžeme kdykoliv zavolat a požádat o radu, to je pro Nikolku obrovská motivace. Nevím, jak vám za to všem poděkovat,“ řekla Olga Rotová.

Tím, že nemocnice získala sponzora, který odsávačku daroval, její pomoc nekončí. „Nikolka je naše pacientka a víme, že je problém s pomůckami. Proto jsme oslovili jednoho z našich dodavatelů, plzeňskou společnost Cheiron, která odsávačku darovala. Kromě toho do Cehnic jezdí náš lékař a poskytujeme paní Rotové kompenzační pomůcky, které pojišťovna nehradí,“ uvedl Fiala.

Nikola Talafousová pravděpodobně trpí tzv. Leighovým syndromem, onemocněním energetického metabolismu. V současné době hýbe jen pravou rukou a k životu potřebuje tři přístroje – odsávačku hlenů a slin, oxygenátor a oxymetr (zajišťují a kontrolují přísun kyslíku). Mobilní odsávačka umožní Nikole a její matce opustit domov na několik hodin.
Když Olga Rotová (37) z Cehnic přebírala v pondělí ve strakonické nemocnici pro svoji tělesně postiženou dceru Nikolu Talafousovou (16) sponzorský dar – bateriovou odsávačku slin a hlenů, těžko se bránila dojetí. „Budeme si moci s Nikolkou dopřát třeba takovou obyčejnou věc, jako je výlet. Ani nevíte, co to pro ni znamená,“ řekla.

Jaké prožíváte pocity? Je tady plno lidí, zástupci kraje, lékaři, sestry . . .
Pro nás je to úžasné v tom, že ji to zase někam posouvá. Co si budeme povídat, její zdravotní stav je v rámci možností dobrý, ale chybí jí motivace a jde dolů s psychikou. Jsme pořád spolu, ale v podstatě se nemá na co těšit. Když jsem jí řekla, že získáme takovouhle pomoc, měla obrovskou radost. Už máme naplánovanou cestu na cyklostezku na Hluboké. My si vezme brusle a ona za námi může drandit na svém elektrickém vozíku. To pro ni bylo doteď absolutně nemožné, protože odsávačku, co máme doma, nešlo přemisťovat. A bez ní nemůžeme v podstatě nikam. Maximálně na otočku do Strakonic.

A co jste si myslela, když vám zavolal ředitel nemocnice Tomáš Fiala s nabídkou pomoci?
Nejdřív jsem tomu nevěřila. Co by vás napadlo, kdyby vám zavolal někdo, koho neznáte, a nabídl vám z čista jasna pomoc? Ale upřímně – byla jsem hrozně šťastná. Za sebe i Nikolku. Tohle totiž znamená i velkou psychickou podporu. Plácala jsem se v tom – kde a jak sehnat správný materiál a pomůcky, jak je zaplatit. A najednou vám někdo nabídne, že vám s tím pomůže. To je přece úžasné. Víte, co je ale neméně důležité? Že mohu zavolat o pomoc nebo jen o radu. Panu řediteli Tomáši Fialovi nebo lékaři Romanu Audolenskému, který k nám jezdí. Už na to nejsme s Nikolou samy.

Když jsme spolu mluvili naposledy, byla vaše dcera po zápalu plic a zavedení tracheotomie. Takže nemohla mluvit a prakticky už dokáže jen hýbat pravou rukou, kterou může ovládat elektrický vozík nebo počítač. Zlepšil se její stav od té doby?
Bohužel ne a už se asi ne.