Žádné sirény se včera přesně ve 12 hodin neozvaly. Nic nepřipomnělo, že přesně před 25 lety ohlásily začátek dvouhodinové generální stávky.

„Ve stávce jsem byl, šli jsme tenkrát všichni. V té době už nás vedení závodu bez problémů pustilo, ale už si z toho moc nepamatuju. Shromáždili jsme se v Sezimově Ústí před hotelem, myslím, že nás tam bylo tak pět stovek," oprašuje čtvrt století starou událost Jiří Ryzka. Tehdy mu bylo osmatřicet let a v Kovosvitu dělal svářeče.

I dalším lidem generální stávka šedne v paměti. „Zúčastnil jsem se jí na Žižkově náměstí v Táboře, ale už ani nevím, kdo měl proslov," přiznává letos sedmašedesátiletý Jaroslav Tupý z Tábora.

Z týdeníku Palcát o stávce:

27. listopadu, Žižkovo náměstí Tábor, 12 hodin:V poledne již bylo prostranství zpola zaplněno, přicházeli další podpořit studenty v jejich požadavcích na ústřední stranické a státní orgány. Skupinky tvoří žáci škol, pracovníci Masokombinátu, Jednoty, Jiskry, Dity, Vodních staveb a další, k nimž se připojují starší občané i maminky s dětmi. Odezněl husitský chorál, zpívala se státní hymna, u řečnického místa se vystřídalo mnoho jednotlivců. Jejich neobvyklé obecenstvo reagovalo potleskem a skandováním nebo nesouhlasem.
Ve 12 hodin se spustily sirény. Dořešení událostí 17. listopadu přišli podpořit lidé z Tapy , na druhém konci města, v Otavanu , ale zůstalo několik pracovnic u strojů a v době stávky jen na půl hodiny přerušily práci. Manifestačně vyvěšením vlajky se stávky zúčastnili také pracovníci Mrazíren , jinak v závodě dál běžela výroba. „Stávkuj, ale pracuj" , tohoto hesla se drželi v táborských pekárnách . Výrobu zastavit nešlo, a tak si pekaři alespoň připnuli trikolóru na pláště. Pondělní odpoledne se sice tvářilo zcela obyčejně, atmosféra však byla přímo nabitá napětím. Ke stávce se přidali i členové košického JZD, v chýnovském provozu Bytex se drželi názoru, že „nikdo nám neodpustí nesplnění výrobních úkolů a exportních dodávek", proto tady stávka trvala 15 minut. Ve 12.15 hodin už zase jel celý provoz zase naplno. V bechyňském Jitexu se stroje nezastavily. Na výzvu svazaček více než dvě stovky žen držely jen minutu ticha.

Shromáždění v Táboře se zúčastňoval i současný starosta Chýnova Pavel Eybert, který před 25 lety učil na jejich místní základní škole.

„Dojížděl jsem na všechna shromáždění, ale už přesně datumově nedám dohromady, co bylo který den. Pamatuju si, že jsem z toho potom až onemocněl, protože byla strašná zima a často sněžilo," vzpomíná na listopadové události, které po celé zemi vyvrcholily pondělní generální stávkou.

„Už si nepamatuju, že by mne uvolňovali ze školy, ale mám zato, že jsem se jí zúčastnil, protože už jsem měl volno. Ale ještě kolem 19. listopadu jsem měl ve škole průšvih. Trošku jsme si o všem ve škole povídali a hned druhý den na mne a ještě na další soudruh ředitel vystartoval, co jsme si to dovolili. Zřejmě byl mezi námi někdo, kdo donášel. Už jsem si z toho ale nic nedělal, protože bylo jasné, že situace spěje jinam," připomíná Pavel Eybert chvíle, kdy ještě někteří doufali, že pořádky zůstanou při starém.

Na dobu před 25 lety zavzpomínají dnes od 18 hodin nejen zakladatelé Občanského fóra. Husitské muzeum připravilo setkání do gotického sálu. „Setkání bude mít formu malého soirée a je otevřeno všem, kdo mají zájem si připomenout přelomové okamžiky," zve ředitel muzea Jakub Smrčka.