Tři různé církve, pět duchovních a prostor pro ekumenu. Věřící si včera v chotovinském kostele společně připomněli Kristovo utrpení. Na čtrnácti zastaveních Křížové cesty.

„S nápadem přišel vlastně jáhen Kuba Smrčka. Starokatolíci v Táboře už z toho udělali takovou novodobou tradici. Každou postní dobu konají křížovou cestu. Jakub původně chtěl, abychom uspořádali křížovou cestu venku. Ta chotovinská je ale ve velmi špatném stavu a nebylo by to důstojné,“ míní pater Jan Kuník.

Vzhledem k tomu, že na neděli chystali společně s farářkou Církve československé husitské Petrou Tamchynovou bohoslužbu, dohodli se všichni společně, že to spojí a místo toho udělají ekumenickou Křížovou cestu.
„Pro mě je to úplná novinka. Já jsem si dříve nikdy netroufal s touto myšlenkou k ostatním bratřím a sestrám přijít. Křížová cesta je natolik specifická bohoslužba s rysy tradičního katolického přístupu k utrpení Krista, že jsem si myslel, že by to v nekatolických církvích nebylo průchozí. O to jsem raději, že se to povedlo,“ připustil pater Jan Kuník.

Společně

Křížová cesta je typ strukturované modlitby, která zažila největší rozmach zejména v baroku. Církve se na ní ale rozhodně nesešly. V minulosti byla dokonce vnímána jako určitý symbol protireformace.
„Dnes je spíš ale snaha spolupracovat. Chtěli jsem proto jít až na jádro věci. Použili jsme k jednotlivým zastavením i jiné texty. Právě biblické, abychom zdůraznili to, co nás spojuje,“ vysvětluje snahu o další překonávání rozdílů jednotlivých církví jáhen Jakub Smrčka.

Křížová cesta se nejčastěji modlí na Velký pátek. V katolickém prostředí se tato pobožnost koná v období od Popeleční středy. Může se modlit klidně každý den před mší svatou, ale i zvlášť.

Před Velikonocemi

„Pro mě osobně je modlitba Křížové cesty vtažením do Kristova utrpení. Po eucharistii je pro mě nejdůležitější bohoslužbou. Je to taková příležitost projevit vděčnost za to, co pro nás Kristus udělal,“ shrnul pater Kuník.
Křížová cesta se váže k Velikonočním událostem. „Spíš patří do postní doby. Ale ono je to celé trochu složitější. Velikonoční třídenní startuje Zeleným čtvrtkem, ale samotné Velikonoční tajemství začíná až vzkříšením, tedy sobotní nocí, takzvanou vigilií,“ objasnil soběslavský farář Starokatolické církve Aleš Svoboda.

Poselstvím Velikonoc by ale neměl být jen kříž. Co je pro křesťany důležitější, je zázrak vzkříšení. „Donedávna byl, alespoň v naší církvi, ve svatém týdnu kladen důraz právě na utrpení. Katolíci jsou na něj vůbec hodně fixovaní. A bohužel zapomínají na vzkříšení, na tu radost. V tom podle mě tkví poselství Velikonoc,“ naznačil pater Jan Kuník.

Věřící, kteří odcházeli z kostela, to tak jistě vnímali. „Bylo to velmi příjemné pozastavení před nadcházejícími Velikonocemi. To, že se tu setkalo několik církví vnímám velmi pozitivně,“ podělila se o své pocity Mona Drábková z Choustníka.
Ze studeného kostela, který se podle slov kostelníka ohřeje až v listopadu, aby s prosincem začal z okolí nasávat další zimu, se procesí odebralo na katolickou faru, kde si všichni v teple mohli o všem ještě v klidu podebatovat. Katolíci i protestanti, duchovní i jejich ovečky.