Za 75 let se škola i výuka značně proměnila. Převzetím bývalé chemické školy především zmohutněla a vyspěla do renomovaného školského zařízení. Každým rokem se po prázdninách vrací do školních lavic kolem osmi stovek studentů a žáků.

Závěrečné vysvědčení jim už 25 let podepisuje ředitel František Kamlach, jenž školu dovedl k mnohým oceněním.

Vaše škola úzce spolupracuje se zdejším strojírenským Kovosvitem, což byl před několika běžný systém. Ukázalo se, že jeho porevoluční narušení bylo chybou a bylo třeba se k tomuto modelu zase vrátit?

Z naší školy ročně odchází kolem 200 absolventů, což by pro Kovosvit bylo příliš, proto dnes spolupracujeme celkem se 40 dalšími podniky. Ale samozřejmě, Kovosvit je největší firmou v regionu, a proto udává směr a táhne i ostatní. V 90. letech na tento model firmy neměly dost peněz, ale v současné době cítí potřebu kvalifikovaných zaměstnanců, proto jim tento vzdělávací systém vyhovuje. Stěžovaly si na kvalitu absolventů středních škol, ale problém leží jinde.

Myslíte, že na ministerstvu školství?

Ano, například v Německu nebo v Rakousku je systém úplně jiný. Zatímco u nás jsou školy komplexní a dodávají žákům praktické i teoretické vzdělání. Jenže praxe nepřevažuje. Ve zmíněných zemích je žák od začátku studia již zaměstnancem firmy. S ní má smlouvu a ona mu umožňuje získat vzdělání. Žák pak k ní má určité závazky. Náš zákon je u nás zřejmě neměnný a to, že by firmy chtěly, aby fungoval duální systém, je tak zatím nereálné. Reálné jsou snad jen některé jeho prvky, které by se do školského systému mohly dostat.

Školy bojují o naplněnost, týká se to i té vaší?

Samozřejmě, ale nebojujeme kvůli sobě, neboť my jsme zákazníky spousty zaměstnavatelů a já tu mám týdně návštěvu dvou i tří, kteří vyhledávají budoucí zaměstnance. Takže my zde nemáme obory, jež by zásobovaly úřady práce.

Jste školským kolosem s deseti objekty v Sezimově Ústí a Táboře. Co všechno máte pod jednou střechou?

V Táboře Na Kopečku máme domov mládeže i učebny, ale také posluchárny pro vysoké školy, s nimiž spolupracujeme. Pak je to areál bývalé chemické školy v Sezimově Ústí, kde probíhají praxe a je v něm i rozsáhlé sportoviště včetně dalších domovů pro studenty. Součástí tohoto areálu je také nový objekt Informačně-vzdělávacího střediska, které je naším pilířem pro celoživotní vzdělávání.

Neboli vracíte do lavic lidi již vzdělané.

Také, jenže existuje velice užitečný zákon, o němž moc lidí neví. Říká, že je možné získat vzdělání a přitom nechodit do školy. Některé vědomosti člověk získá samostudiem, další svojí životní zkušeností, jiné praxí. Naši kariéroví poradci uchazeči navrhnou další možnou kariéru, spočívající ve splnění několika postupových profesních kvalifikací. Někdo může přistoupit rovnou ke zkoušce, jiný absolvuje nejdříve kurz a na jeho konci složí závěrečnou zkoušku.

Kterých oborů se to týká?

Různých, vlastně všech, ale prozatím jen pro úroveň vyučení. Zákon tuto stavebnici sice předpokládá až k maturitě, nicméně naše ministerstva ho zatím nedala dohromady.

Co tímto člověk pro svou budoucnost získá?

Všem absolventům vystavujeme certifikát na to, co umí. Máme modulovou výuku, kdy vzdělávání jde krok za krokem. Jakmile absolvuje modul, kterým je třeba zabezpečovací zařízení na technice firmy Jablotron, a modulovou zkoušku složí maximálně do trojky, vystavíme mu certifikát, že umí zabezpečit objekty technikou této firmy. Zaměstnavateli je tedy jasné, že bude schopný se naučit i techniku jiné firmy. Tak vypadá celosvětový trend, tedy žádné maturity, které jsou snad českou specialitou.

Dám příklad, že bych chtěla získat certifikát například na pokojskou. Jak dlouho mi to bude trvat?

To je různé, když řeknete, že máte už nějakou praxi, tak my vás doporučíme hotelové škole, aby vás připravila na zkoušku. Kurz může být třídenní nebo také jen pětihodinový. To je podle schopností. A k nám přijdete na zkoušku. Tu si zaplatíte, některá stojí pět, jiná deset i více tisíc, a uspějete-li, odejdete s certifikátem. Tímto způsobem spolupracujeme se všemi vzdělávacími zařízeními.

Vaší škole je letos 75 let, můžete připomenout její baťovské začátky?

Rok poté, co Baťa postavil Kovosvit, otevřel svou školu práce a zároveň s ní postavil i státní průmyslovku. Celá léta se jmenovala Průmyslová škola pro pracující, která v roce 1976 přešla pod táborskou průmyslovou školu. Baťova škola práce byla školou soukromou a až v roce 1949 získala statut odborného učiliště. A nyní skočím na konec, kdy jsme se v roce 1990 vrátili k jeho tradici celoživotního vzdělávání. Tak jako Baťa neměl žáky patnáctileté, neboť hned a rychle potřeboval pracovníky pro svou firmu, učil dospělé. Na to jsme navázali i my.

Dodržujte ještě nějaké jeho principy?

Podvědomě si to sice neuvědomujeme, ale určitě ano. Nakonec i Kovosvit se ve čtyřicetileté době socialismu ve strojírenské branži stále držel na špici. Bylo to tím, že si zachoval baťovské návyky a firemní kulturu.

V současné době ověřujete jakýsi experiment ministerstva školství. Co se pod ním skrývá?

Již čtvrtým rokem ověřujeme experiment, který ale není zcela nový. Existoval možná již před třiceti lety a před dvaceti se již jednou ověřoval. Jde o maturitní obor s posílenou praxí, kdy žák ve třetím ročníku může udělat krok stranou a ještě se vyučit. To je něco fantastického, neboť dnes má velké procento žáků problém úspěšně složit státní maturitu, a když v ní neuspěje, nemá nic a skončí jako nekvalifikovaný pomocný pracovník. Při této metodě odejde alespoň s vyučením. Experiment ověřuje v republice asi dvacet škol, my jsme ale jedinou v Jihočeském kraji.

Jaký je o tento typ studia zájem? Využívají toho žáci?

Zájem je veliký a školy, které ho nemají, nám tak trochu závidí, neboť zájem je pak o obor o sto procent vyšší. Když jsme ještě před těmi čtyřmi lety otvírali jednu slabou třídu pro obor mechanik seřizovač programátor CNC strojů, tak dnes už máme dvě a konečně si můžeme žáky vybírat. Ale není to jednoduché, protože oni musejí složit stejnou maturitu jako ostatní a navíc se ještě připravit na učňovskou zkoušku. Navíc mají během studia třikrát víc praxe než na průmyslové škole.

Vaše škola vyvíjí aktivity i v oblasti sportu. Co v tomto směru studentům nabízíte?

Sportovní třídu, pro niž je upraven vzdělávací program tak, aby studenti měli více času. Nejvíc je fotbalistů, ale vzdělávání jsme schopni upravit i pro jiné sportovní odvětví a jeden obor máme zaměřený na řízení sportu.

Máte ještě další plány pro rozvoj školy?

Zůstal bych u současné koncepce vzdělávací instituce, poskytující kvalifikaci žákům a studentům, především v technických oborech. Vedle toho chceme být stále silným a kvalitním partnerem na trhu práce. To znamená udržovat úzkou spolupráci se zaměstnavateli i úřady práce, a být tak přínosem pro širokou veřejnost. Přitom důraz kladu na slovo kvalitní.