Škody pro dopravce tak jdou do statisíců korun. Navíc se s každým černým jezdcem, který pokutu nezaplatí přímo na místě nebo do pěti dnů na pokladně, zvyšuje administrativa. Comett Plus posílá až dvě upomínky. Po nich nastupuje právní vymáhání. I exekuce.
„Každoročně je podáváno několik stovek žalob. Od loňského roku spolupracujeme s exekutorským úřadem a již bylo podáno více než čtyři sta návrhů na provedení exekuce,“ potvrzuje šéf divize MHD Petr Pistulka.
Přiznává, že hrůza ze zabavení majetku pomáhá společnosti i preventivně. Dlužník si najednou vzpomene i na letité pokuty, k nimž se raději přihlásí, a jde zaplatit.


Jako hobby
S revizorem je možné se setkat v převážné většině vozů. Četnost kontrol je stanovena vnitřním předpisem Comett Plus. Kontrolní pracovník se musí prokázat odznakem a řídit se tarifními a přepravními podmínkami. „Každému doporučuji, aby se s nimi seznámil, neboť se tak vyhne problémům. Všechny ujišťuji, že kontroly jsou prováděny ve prospěch těch, co za jízdu poctivě platí. Aby ve své jízdence nepřispívali na černé pasažéry a jejich jízdné,“ říká Pistulka.
Přesto černí pasažéři nevymřou. Jako má někdo rád fotbal, oni jízdu bez zaplacení.
I když občas zaplatí pokutu, riziko se jim vyplácí. Podle Marie Veselé z Tábora dokonce existuje skupina občanů, kterých se mladé revizorky bojí a do křížku se s nimi raději nepouštějí.
„Lidem s tmavší pletí se vyhýbají, ti mohou jezdit bez placení, načež ostatní slušní lidé to za ně všechno zaplatí,“ napsala nám. Věří, že Comett Plus si v tomto udělá pořádek.

Přichycený černý pasažér někdy zapomene i své jméno

Jen málokdy má šestadvacetiletý Martin z Tábora (redakce zná celé jméno) v kapse platný lístek na autobus. Jezdí na černo, patří mezi ty černé pasažéry, kteří pokutu složí na místě.
„Pokutu zaplatím nanejvýš dvakrát v roce, to je osm set korun. Nějakou tu stovku z celoroční jízdenky tak přece jen ušetřím, ale přesto nedělám Comettu takovou škodu,“ říká mladík.
Když ho revizor ve voze přistihne, před okolím se nestydí. Jednak si už zvykl, jednak na sebe neupozorňuje vzpouzením.
„Bez problémů zaplatím, abych nedělal zbytečný rozruch. Já už ani nemívám takový ten adrenalinový pocit a ani se nervózně nerozlížím po autobusu, zda nastupuje revizor. Jednoduše jsem smířený s tím, že mě občas přistihnou bez jízdenky,“ dodává.
Na svou rádobyobhajobu vysvětluje, že nechce způsobovat škodu dopravci, jen se nemíní zatěžovat sháněním lístku nebo vyřizováním průkazky.


Známé firmy
Zřejmě se už zařadil mezi tváře, s nimiž mají revizoři spojené černé jízdy.
„Tito cestující patří mezi stálé černé pasažéry, které známe. A není jich málo. Jsou tak otrlí, že si klidně do autobusu nastoupí, i když vidí, že v něm jede revizor. Dokonce si připraví i občanku,“ říká jeden z týmu revizorů Comett Plus, „každý z nás má už vytipovaný spoj, ve kterém se s nimi často setkává.“
Podle něj ale většinou pokuty neplatí a u dopravce jim naskakují tisícové dluhy.
Mezi hříšníky se zřídka objeví i lidé kolem šedesátky, u nichž se už podvody tolik neočekávají. „Někdy se to stane, ale většinou mají špatně zvolenou cenu jízdenky,“ říká jediný muž mezi revizory.
Nesprávně zvolený tarif patří do skupiny častých prohřešků. Především při krátkých jízdách, například mezi Sezimovým Ústím I a Kovosvitem nebo při nočních cestách. Při nich se cestující vymlouvá především na svou neznalost přepravních podmínek. A sice, že v noci je jízda ze jednotnou sazbu: 14 korun, byť na jednu zastávku.


Rizika povolání
Práce revizora v dopravním prostředku není bez zdravotního rizika. Agresivita cestujících úměrně roste s noční dobou a množstvím vypitého alkoholu.
Většinou naštěstí zůstává u šťouchance, který však křehká revizorka odnese modřinami.
„Musím ale říct, že k ženám si velké fyzické útoky nedovolují, že přece jen mají ohledy. Neřekl bych, že jde vyloženě o nebezpečné zaměstnání, spíš je to o psychologii, kdy ale musíme snášet nadávky, a to také není vždy jednoduché,“ míní oslovený revizor.
Mezi zuřivější neplatiče se jednoznačně řadí mladí muži.
Mírnější povahy zkoušejí na revizory různé „storky“, ale hlavně zapírají své doklady totožnosti.
„Mezi ty úsměvné patří případ, kdy mladík nejen neměl doklady, ale nevěděl ani, jak se jmenuje, ani kde bydlí. Když na něj revizor zavolal policii, tak si vzpomněl,“ říká revizor.
Do komplikované skupiny patří i děti do patnácti let, které ještě nemají občanský průkaz. V těchto případech žádají revizoři žákovskou knížku, z níž si zjistí kontakt na rodiče. Pokud revizor nepochodí ani se žákovskou, může i na dítě volat policii.