Na frekventovaném místě v živém centru Tábora, mezi současnými komunikacemi Palackého třídou, náměstím Františka Křižíka a třídou Československé armády, stojí mohutná stavba domu čp. 359. Jeho velikosti odpovídalo i množství služeb, z nichž některé k dané nemovitosti v myslích táboráků po léta patřily jako Jordán k samotnému městu.

Na počátku dvacátého století byl majitelem čp. 359 JUDr. Leopold Vojta. Z tehdejších místních živnostníků připomeňme mužského krejčího Viléma Marka, trafikanta Václava Švidhamera, Karla Zeise s výkrojem koží či obuvníka Jana Chalupného.
Ještě v roce 1923 v daném domě žil úředník pojišťovny Theodor Chalupný s manželkou Anežkou. Tehdy čp. 359 patřilo již dědicům JUDr. Leopolda Vojty, konkrétně zde bydlel dohlížitel Jindřich Vojta s manželkou Emílií.

Mezi součásti místního mnohaletého „inventáře“ náleželi řezbář Václav Kabeš a jeho žena Marie, k jejichž dílně patřil i prodej hraček.
Další živnosti byly spojeny především s textilem. Již od počátku minulého století do dvacátých let zde Mořic Eisenstein s manželkou Idou provozovali obchod se střižním zbožím a s koberci. Zároveň bychom tu postupně našli i krejčího Aloise Mráčka s chotí Aloisií, kožešníka Václava Čejku, dámskou krejčovou Janu Příbramskou a modistku Annu Příbramskou, k nimž náležel i fotograf Alois Příbramský.

Dále je nutno vzpomenout na místní kancelář advokáta JUDr. Bohumila Pejši a samozřejmě na jeho manželku Marii.
Ovšem též ve třicátých letech v čp. 359 pokračovala tehdejší majitelka domu a zároveň obchodnice Růžena Steinová v „tradici“ koberců i se střižním a textilním zbožím. Danému sortimentu zde výborně ůsekundovali“ pánský a dámský krejčí Jan Nechyba s manželkou Marií, obuvník Karel Bukovský se ženou Josefou, starší podnikatelský rodinný subjekt doplnila další modistka Marie Příbramská, zabývající se též ažurováním a vyšíváním.

Jak bylo uvedeno výše, táborští občané si v čp. 359 za dlouhá léta na předkládané zboží tak zvykli, že rozlehlou prodejnu v přízemí hrdě nazývali „obchodním domem“. Ostatně proč ne, když moderního zařízení daného druhu se ve městě dlouho nemohli dočkat. Kromě běžného sortimentu lidé v domě na konci Palackého ulice sehnali i nejrůznější oděvní doplňky, a to i podle aktuální situace.

Například v prvních dnech po 21. srpnu 1968 byl největší zájem o československé trikolory, pro něž si přicházely celé rodiny od prarodičů po školou povinné děti. Takto nastala situace, že v jednu chvíli tolik žádané zboží došlo a lidé začali kupovat alespoň bílé, červené a modré mašličky.Brzy se však objevil vždy ochotný pan vedoucí se štočky nových trikolor a prodavačky s nůžkami se snažily uspokojit všechny tehdejší zájemce.

Přestože tehdy vše nedopadlo podle představ kupujících, na daný „obchoďák“ nezanevřeli. Naopak, vždyť on sám za nic nemohl. A tak na původních pultech personál ještě dlouho ze štočků odměřoval nejrůznější typy látek včetně malířského plátna, zatímco starobylé parkety svým „vyprávěním a hudebním doprovodem“ připomínaly procházejícím a nakupujícím dlouhotrvající slávu obchodu i celého domu.

Jenže všechno má svůj konec a nastává otázka, jaké bude pokračování. Po několika změnách získává bývalý „obchoďák“ v současné době novou reprezentativní tvář. Věřme že zdejší budoucí návštěvníci budou mile překvapeni a celé čp. 359 brzy obnoví svoji slávu nejen v obchodním životě Tábora.

Stanislav Zita