Oslavy šedesátého výročí založení Divadla mladých začaly v sobotu odpoledne v Divadle Oskara Nedbala. Program byl zahájen po dvanácté hodině prezentací bývalých členů. Poté následovala od 13 hodin oficiální část s pozvanými hosty. Od 15 hodin zahráli herci pro veřejnost v malém sále poutavou pohádku Kouzelný koberec.

Na pohádku se přišli podívat nejen děti, ale také jejich rodiče a dokonce někteří prarodiče. Během představení herci interaktivně komunikovali s dětským publikem a děti jim s radostí odpovídaly na jejich otázky a radily jim v některých situacích, co mají dělat.
Cesta kašpárka a policajta Šmidry s kouzelným kobercem přivedla až do samotné kouzelné sluje knížete a čaroděje Ispána z Ispánie. Hlavní postavy šly vysvobodit sousedovu dceru Jiřinku a najít lék pro nemocnou Petrušku. Nakonec, jak to v pohádkách bývá, vše dobře dopadlo.

Večerní program

Další program pokračoval večerním posezením v hotelu Relax, kde všichni pozvaní povečeřeli a mohli se těšit na živou hudbu v podobě skupiny Klávesy Band. Ladislav Šustr, vedoucí souboru, vysvětlil: „Každých pět let děláme takový větší sraz pro bývalé členy. Program žádný daný nemáme, spíše jde o takovou volnou zábavu a posezení se známými tvářemi souboru."

Jindřich Růžička jeden ze zkušených členů zavzpomínal na své začátky: „Když jsem se přihlásil do souboru, bylo mi deset let. Že tady vydržím do 60. výročí, mě ani ve snu nenapadlo. Vzpomínám si na první úlohu, roli Vincka. Bylo to jen pár vět, ale pro mě něco úžasného, prvně na jevišti a před diváky. Potom následovaly role čertů, loupežníků, Bublifuka a moje nejoblíbenější role policajta Šmidry. Zlí jazykové tvrdí, že to hraji sám sebe, ale to jste mohli posoudit sami, protože na výročí jsem ho hrál." Jindřich Růžička dospěl také k názoru, že je nejvyšší čas odejít ze souboru. „Chci dohrát tuto sezónu a pak skončit. Budu chodit dál se dívat, jak náš soubor hraje, a bude mi smutno. Každý ale  jednou skončí. Ono je umění odejít včas," vysvětlil své rozhodnutí.

Na otázky ochotně odpovídali nejmladší členové souboru. „Kouzelný koberec jsme dnes hráli počtvrté a měsíc jsme na něj trénovali a učili se text, ostatně se takto učíme i jiné pohádky," vysvětlila pomocnice čaroděje Markéta Růžičková, která by si chtěla v budoucnu zahrát třeba čerta.

Kateřina Šetková, která si zahrála postavu děvečky Jiřinky, se svěřila: „Bylo těžké naučit se text, ale zvládli jsme to. Kostýmy nedostáváme, ale máme vlastní, šijí mi je rodiče nebo moje teta."

Tanec víly trénovaly stejně dlouho, jako se učily samotný text a hraní. „Běžně pohádku zkoušíme tak měsíc až dva, pak ji  zahrajeme třikrát někdy čtyřikrát po sobě a máme zase chvíli volno než pan Šustr vymyslí zase další. Baví nás to, odměnou je nám potlesk. Nechceme se tím živit, chceme zůstat v amatérském divadle," objasnila Adéla Kubová, která si zahrála roli víly Sněženky.

„V divadle jde spíše o tu zábavu než o role," dodala Ema Caisin, která hrála nemocnou dceru Petrušku a v budoucnu by ji lákala role Růženky, protože by mohla na pódiu spát.

Její sestra Justina Caisin si zahrála princeznu a svěřila se: „Vysněnou roli nemám, je mi jedno, co hraji, hlavně že hraji."
Kristýna Honomichlová, která ztvárnila roli víly Sedmikrásky vysvětlila, jak se dostala k herectví: „K divadlu mě dovedla moje spolužačka, začalo mě to bavit, a proto se tomu věnuji dodnes."

dále si přečtěte a ještě

Autor: Lenka Pospíšilová.