PETRA KOSOVÁ
Tábor/ Ze všech profesích ve službách se ze spropitného mohou nejvíce radovat číšníci. Jen málokterý strávník si nechá vrátit každou korunu. Také kadeřníci dostanou od zákazníků o něco víc, než jim naúčtují a například opraváři domácích spotřebičů musejí s oblibou jezdit na vesnice.
Nové trendy v rozdělování
Zdá se, že doba se ale změnila. I přesto, že v pohostinství nechává spropitné čím dál více Čechů, obsluha má z jejich štědrosti dnes méně než na co bývala kdysi zvyklá.
Deníku to potvrdili dva táborští číšnicí, kterým jsme vzhledem k jejich výpovědím slíbili anonymitu. Jak řekli, dýška dnes vůbec nedostávají a pracují za hodinovou mzdu. Veškeré peníze navíc odevzdávají majiteli, který je mezi své zaměstnance nerozděluje.
„Vím, že jsou to měsíčně tisíce korun, bohužel z nich nic nevidíme. Vadí nám to, ale na druhou stranu jsme rádi, že máme práci,“ řekl jeden z nich. „Slyšel jsem, že někde se dávají dýška zaměstnancům po inventuře, já ale nikdy nic navíc nedostal,“ řekl druhý.
Číšnice Milena Cicková, která pracuje v Českém Krumlově, má trochu jinou zkušenost. „Všechny peníze se odevzdají majiteli. Ten dýška na konci měsíce rozdělí mezi personál. Ovšem jen mezi ten, který má na hodinu nižší mzdu, a se spropitným se tedy pro něj počítá. Ostatní mají na hodinu více, takže se na dělení spropitného nepodílí. Vše záleží na dohodě s vedením.“
Majitel Kulturního domu v Jistebnici Stanistav Stejskal personálu spropitné rozděluje. „Každý týden po inventuře se snažím rozdělit peníze navíc mezi holky. K měsíčnímu platu to může být kolem pětistovky,“ uvedl. Tento model využívají i další. Pokud ale konečné účtování nesedí, propadne spropitné na dorovnání.
Praxe v mnoha restaracích je taková, že pouze jeden z obsluhy kasíruje. Peníze pak odevzdá majeteli a ten se rozhodne, zda číšníky odmění. Doplatit na tento stav může paradoxně zákazník. Obsluhu totiž systém už tolik nemotivuje k příjemnému vystupování. Kdo by byl příjemný zadarmo?
Žijí ve městech bohatí skrblíci?
Čím bohatší zákazník, tím zůstane kapsa opraváře prázdnější. V těchto případech se až na výjimky vrací přesně. „Ve městech a u bohatých je to bída, ale na vesnicích jsou lidé vstřícní. Kromě toho, že konečnou sumu zaokrouhlí, a přeplatí tak klidně i o padesát korun, nenechají opraváře bez pití nebo svačiny,“ řekl Deníku Vojtěch Král z táborské prodejny. Jak dodal, z vesnického domku se ani neodchází s prázdnou. Lidé za odvedenou práci totiž často poděkují i vlastními výnosy ze zahrádek. Někdy to jsou i vajíčka nebo třeba med.
„Pokud jsem spokojený v restauraci nebo s odvedenou prací, dýška vždy dávám,“ vyvrací domněnku o bohatých skrblících majitel realitní kanceláře Ivan Chum, který je v Táboře proslulý svými nablýskanými americkými veterány. „Dávám přiměřené sumy, tak do padesáti korun. Teď jsem tu měl malíře a myslím, že odcházeli spokojeni,“ dodal, ale výši sumy si přeje nechat v utajení.
Spropitné vládne světem. V některých oborech se mu ale říká úplatek, v cizině bakšiš.