Na samém počátku devatenáctého století se začalo dostávat vzdělání i dítkům v Dlouhé Lhotě. Vznikla tady filiálka farní školy v Choustníku a učit malé školáky docházel voják, jehož jméno kronika nezachytila. Poté ho nahradil kantor Chmelař a dále Beran. Ještě před rokem 1830, než obec koupila domek č.p.41, žáci usedali do lavic ve stavení č.p.27.

„V čísle 41 bylo vyučováno až do léta 1896, kdy nová, moderním požadavkům odpovídající školní budova nynější nákladem 5000 zlatých postavena a učiteli svému odevzdána jest. Po učiteli Beranovi vystřídali se ještě: učitel Klobas, Jan Petrů, Jan Březina, Jan Štěpánek, František Houska, Václav Boušek a Tomáš Rypáček," popisuje kronikář a tehdejší správce školy za panování císaře a krále Františka Josefa I. Jan Hejda.

DNES budova školy slouží jako byty.

Takové byly začátky školství v Dlouhé Lhotě, než děti dostaly novou budovu. V té době jich do školy chodilo devadesát. Řídící Hejda proto chtěl školu rozšířit ještě o jednu třídu, ale místní nebrali instituci jako stánek vědění, nýbrž jako přítěž. Tu povolila přes odpor obyvatelstva zemská školní rada roku 1908. Umístěna byla v č.p. 28 a poté v čísle 24. Jako dvojtřídní fungovala škola do konce druhé světové války. Když se psalo září roku 1898 Jan Hejda musel dětem sdělit smutnou zprávu. Zachytil ji ve školní kronice.

„Její Veličenstvo, císařovna Alžběta rakouská byla dnes, 10. září, úkladně zavražděna. J. V. císařovna pro churavost delší dobu pobývala v různých lázních a odjela poněkud zotavena k jednodennímu pobytu do Ženevy. Tam vyčíhal ji úkladný vrah, italský anarchista Louis Luccheni, a když s jedinou průvodkyní ku parníku se brala, přiskočil z úkrytu a zasadil jí trojhranným ostře broušeným pilníkem prudkou ránu přímo do prsou, načež prchal," vypráví správce školy.

Smuteční průvod

Císařovna podle tehdejších pamětí na parník sice ještě došla, ale tam upadla do bezvědomí a zemřela. Rána do prsou byla sice jediná, ale přímo do srdce. Den před pohřbem, tedy 16. září, sdělil kantor zprávu lhotským dětem. Popsal jim, jakou ztrátu tím země utrpěla a vyzval je, aby se v den pohřbu zúčastnily smutečního průvodu a za Její Veličenstvo se modlily. „Tak se také stalo," dokončuje Jan Hejda.

Roku 1937 přivítal řídící František Voráček mezi prvňáčky i Františka Černého (1930), rodáka z Dlouhé Lhoty. „Byli jsme tady do čtvrtého nebo pátého ročníku a všichni v jedné třídě. Pak děti chodily do Choustníku a nebo jako já, do Chýnova na měšťanku. Chodili jsme pěšky a po cestě chytali v lese králíky," směje se František Černý, který se vyučil zedníkem, ale celý život pracoval jako řidič. „Řídící Voráček byl už starší pán. Byl přísný. Pro facku nebo rákosku nešel daleko. Mě třeba nechával klečet na stupínku. Furt jsme něco vyváděli, třeba se bavili o hodinách," vzpomíná. „Řídícího Voráčka jsme měli celé čtyři roky. Na škole působil do konce války."

Pavel ČernýDo školy v Dlouhé Lhotě docházel i jeho syn Pavel (1969). „Ještě jsem stihl nastoupit se třemi spolužáky do první třídy, než školu zavřeli. To bylo v roce 1977. Nyní budova slouží jako byty a dílna," upřesňuje Pavel Černý, který v současné době působí v obci jako kronikář. „Posledním učitelem tady byl Tůma. Dojížděl z Tábora. Vždy přijel autobusem v sedm a my jak ho viděli, tak jsme vyrazili. Z pana učitele jsme byli nadšení. Byl to starší, vysoký a výborný pán. Proto jsme chodili ještě dřív, než začalo vyučování. Byl taková stará škola, ale byl klidný."

Budova školy ale už nebyla v dobrém stavu. I v kronice je možné se dočíst, že zařízení bylo zastaralé, okna napůl shnilá a nedala se otevírat a ani vchod nebyl dostatečně reprezentativní. „To bylo v roce 1966, ale poté obec pořídila nové židličky, lavice, skříně… V roce 1969 se vyměnily i okna a udělala se generální oprava budovy, ve které byla i knihovna. Škola najednou byla proti jiným jednotřídkám moderně zařízená. Byla tady televize, magnetofon, sluchátkové zařízení… Do roku 1972 tady byla pětitřídka, ale pak jak dětí ubývalo, zůstaly čtyři," uzavřel kronikář.

Kantoři v Dlouhé Lhotě:
Od roku 1891: Jan Hejda • Jan Broukal • Jindřich Hanzal • Václav Fried • Karel Martinů • Jaroslav Novák • František Voráček • Jan Macháček • Jaroslav Vítek • Karel Krätzer • František Balatý • Karel Pechouš • František Novák • Jan Dvořák • František Bubník • Jindřich HanzalOd roku 1959: Jaroslava Čásenská • Helena Čermínová