Železnice byla tehdy významná pro rozvoj Tábora. Mezi nádražím postaveným roku 1872 a Starým městem vznikla moderní čtvrť Nové město, která se stala centrem obchodního ruchu města. V okolí nádraží vyrostly také továrny důležité pro ekonomický rozvoj města, tabáková továrna a sladovna, a velké náměstí s parkem.

A jak o návštěvě císaře referoval dobový tisk, konkrétně týdeník Tábor?

Uvítání císaře a krále na nádraží táborském minulou středu 12. t. m. bylo okázalé. Nádražní budova byla odekorována zelení, látkami barev zemských i říšských a praporci. Uprostřed perronu upravena byla tribuna, koberci pokrytá, v jejímž průčelí postaveno poprsí císařovo v hájku květinovém. Nad poprsím upevněny znaky říšské, zemské a městské. Kolem tribuny této rozestavila se šlechta v okresu táborském sídlící, místní duchovenstvo, představení státních úřadů, zástupcové samosprávy, ředitelové státních ústavů vyučovacích, sbory professorské atd. Na peronu stály korporace, spolky a žákovstvo. Vjezd dvorního vlaku oznámen střelbou a hymnou rakouskou. Z vlaku vystupivší císař a král osloven byl starostou města Tábora p. dr. Kotrbelcem. Po řeči jeho podána J. V. císaři a králi kytice chotí starostovou paní Marií Kotrbelcovou ve jménu paní a dívek táborských. Císař za projevy vlídně děkoval. Nastalo obvyklé představování čelnějších osobností a různých hodnostářů, z nihž někteří císařem byli osloveni. Císař prošel i před řadou spolků a korporací. Po čtvrt hodině odjel z nádraží. Dvorní vlak provázen voláním „slávy“ a zvuky národní hymny. Podrobnosti a seznam osob vítání se súčastnivších přinesly úřední orgány české a německé, denní listy pražské i vídeňské.

— Týdeník Tábor, 12.6. 1901

Zpráva časopisu „Čas“, jako bych byl králi svému představil se německy, jest bídná lež, vědomá neb nevědomá, neboť jak všemi členy sl. okresního zastupitelstva, mezi nimiž jsem stál, pak pp. členy obecního zastupitelstva a pp. rady zemského soudu v Táboře dokázati mohu,

1. nepředstavil jsem se mocnáři vůbec, nýbrž byl jsem p. c. k. místodržitelským radou Hulou představen; již z té příčiny nemohl jsem se tedy představiti německy.

2. Císař oslovil mne sám a sice česky, následkem toho celý hovor mezi mnou a jím veden byl jedině v jazyku českém a ani jediného slova německého pronešeno nebylo.

3. Také mocnář s cís. radou a okres. starostou p. Drem. Zeisem, vedle něhož jsem stál, mluvil jen česky a také česky oslovil předsedy spolků a korporací.

Neznám osobu dopisovatele, jehož přec hledati možno jedině v Táboře a nestojí mi též za to, abych dále po něm pátral, leč prohlašuji, že člověk ten je ničema, jenž nezkalenou moji čest ve veřejnosti pokáleti hleděl, ale veřejnost táborská jej již po zásluze odsoudila. Časopis pak, jenž přináší podobné patrné lži, nechť nevychloubá se, že jest orgánem strany, kteráž má za účel v národě českém vychovávati charaktery.

V Táboře, dne 25. června 1901. Dr. Hynek Lang,

— Týdeník Tábor, 30.7.1902

Rodinnou tradici fotoatelieru založil roku 1865 Ignác Šechtl. Na jeho práci navázal Josef Jindřich Šechtl, Josef Šechtl a Marie Šechtlová. Z jejich činnosti se zachoval tematicky mimořádně bohatý archiv čítající statisíce snímků. Rodina fotografů tak po několik generací objevným způsobem mapovala dění ve městě a jeho širokém okolí.

Máte doma také zajímavé snímky z našeho regionu? Pošlete nám je na email redakce.taborsky@denik.cz