Z odvedených se jich deset nikdy domů už nevrátilo. Jejich jména potomkům a dalším generacím připomíná památník, který najdete v blízkosti místního hřbitova. Slavnostního odhalení pomníku, který s pomocí občanů postavili zdejší dobrovolní hasiči, se konalo 12. června 1921.

Jak uvádí místní kronika, pod pomníkem je dokonce v kamenné podezdívce zazděna litrová lahev s pamětní listinou následujícího textu:
„Ku paměti příštímu pokolení obce Lhoty Balkové. Pomník tento na paměť našich drahých spoluobčanů ve světové válce 1914 – 1919 postaven byl ve třetím roce trvání naší republiky Československé, v červnu 1921 péčí místního sboru dobrovolných hasičů a za přispění pozůstalých příbuzných padlých a obce."

Když narukoval, bylo mu 19

Protože dnes má vesnice jen přes 120 trvale hlášených obyvatel, v době světové války to bylo třikrát víc, nešlo hledání rodinných příslušníků padlých vojáků jednoduše. Mnozí totiž narukovali ještě než stihli založit vlastní rodiny a v kruhu příbuzných se pak o nich mluvilo čím dál méně, až byli téměř zapomenuti. To ale není případ Františka Mládka, který se narodil v roce 1899 a padl v posledním válečném roce. Bylo mu pouhých 19 let.

Pod Balkovu Lhotu spadá osada Černý Les a tady jsme našli příbuznou rodinu. Jaroslav Mládek je synovcem Františka. Dozvěděli jsme se od něj, že František byl nejstarším synem rolníka Matěje Mládka z Balkovy Lhoty a pocházel z chalupy číslo 10. Dříve než byl odveden do války, učil se nejspíše truhlářem. Díky místní kronice známe i přesné datum jeho odvodu, a to 12. únor 1917. V té době mu bylo 18 let, byl svobodný a bezdětný.Památník obětem postavili v obci v roce 1921. Dodnes u něj lidé zapalují svíčky.

Po odchodu na frontu se do své rodné vsi už nikdy nevrátil. Než padl ve válce v daleké Itálii, stihl však domů zaslat lístek, v němž se se všemi loučil. „Tenhle lístek jsme v rodině uchovávali až do doby, než jsme se stěhovali do sousedního Černého Lesa. V té době se nám ztratil a nic jiného po Františkovi nezbylo," říká jeho synovec Jaroslav.

I tak si František a další padlí hrdinové zaslouží vzpomínku. Jak nám řekl starosta Stanislav Šika, například u pomníku stále hoří svíčky. „Každý měsíc tam dojdu jednu zapálit, ale už tam hoří i jiné, je vidět, že k němu lidé chodí," upřesnil starosta s tím, že do údržby pomníku každým rokem věnují kolem pěti tisíc korun. „Tábor každým rokem nabízí, že nám s financováním pomůže, ale my jsme pyšní, že tohle zvládneme sami. Pro nás je čest, že můžeme tuhle pomoc odmítnout," říká starosta.

Jeho oba rodiče z Balkovy Lhoty také pocházeli, ale do války nikdo z jeho předků nemusel. „Existovala výjimka, že kdo zastával úřad, rukovat nemusel. A můj děda Josef Včelák tu v té době byl místostarostou," zabrouzdal Stanislav Šika do historie svého vlastního rodu.

Klára Novotná