Gotický zámek ze 17. století kdysi býval klenotem zástavby. Dnes z něj opadávají tašky i omítka. Vítr si pohrává s okenicemi i dveřmi, kromě přírodních živlů se na stavbě podepisují vandalové a místní mládež, kteří v nezajištěných objektech zanechávají odpad a ničí venkovní i vnitřní zdi graffiti.

Obyvatelům vesničky i okolí se tento smutný pohled skýtá řadu let. To potvrdil i dvaatřicetiletý rodák z nedalekých Krátošic. „V takovém stavu už je bývalý důchoďák dlouho. Už jako desetiletý kluk jsem chodíval kolem od autobusu do školy, měl zatlučená okna prkny a nikdo ho neudržoval,“ vzpomněl si.

Rekonstrukce se nekonala

Tak sídlo spjaté hned s několika šlechtickými rody vypadá v podstatě dosud. „Divím se, že ještě stojí. Střechou do něj musí zatýkat,“ dodala informace starší žena z Choustníka. Poslední pokus o záchranu zaznamenala asi před deseti lety. „To došlo k revitalizaci parku a výsadbě zeleně. Pak měla následovat rekonstrukce, ale nevím, proč to nedopadlo,“ odhaduje.

Díky dlouhodobé spolupráci s táborským ateliérem Šechtl a Voseček se můžeme vrátit zpátky do minulosti a prohlédnout si historické snímky z dob největší slávy, kdy v Choustníku hospodařil na zámku poslední ze šlechtických majitelů, rod Rohanů.
Prohlédněte si zámek Choustník v nejlepších letech, kdy sídlo Rohanů vzkvétalo

Strašidelný dům se zahradou a bývalým rekreačním střediskem by podle ní mohl sloužit jako kdysi seniorům a třeba i veřejnosti. „Jezdívaly sem rodiny s dětmi na rekreaci, park býval nádherný. Pamatuji si malé jezírko i altánek. Uvnitř by mohla být restaurace s penzionem, rozšířily by se tak služby pro turisty, kteří sem zavítají na hrad,“ uvažovala. „Všem by udělalo radost, kdyby tu ruinu někdo konečně koupil, vzal za svou a dotáhl do konce,“ naznačila.

Stav není havarijní

Fakta dokreslil i choustnický starosta Jan Kubart. „Stav zámku je v podstatě neměnný od posledního vydaného článku v roce 2010. Firma, která ho koupila, tu defacto nic neudělala. Teď se pokouší areál poslední rok prodat,“ konstatoval.

Na místo nedávno samospráva povolala i statiky z Tábora, aby posoudili bezpečnost objektu nacházejícího se na veřejném prostranství. „Měli jsme obavy, protože ze střechy padají tašky, kolem chodí děti do školy. Podle zjištění komise však nejde o havarijní stav,“ sdělil sklesle Kubart.

I starosta by potěšilo, kdyby se našel nový majitel. „Je nejistá doba, ceny jdou nahoru a jde o finančně náročnou investici,“ hodnotí. Obnovou by samosprávě malé obce mající kolem pěti set obyvatel spadl kámen ze srdce. „Nezáleží úplně na tom, co tam bude. Hlavně, aby to bylo opravené, protože je to opravdu takový „obecní strašák“,“ podotkl Jan Kubart.

Ne příliš vzhledný zámek je přímo na návsi Choustníka. Hezký už není.
Zámek zachránkyně Němcové pustne

V prostorách by si starosta představoval například byty, či domov seniorů. Obci a jejímu obyvatelstvu i v blízkém okolí by to podle něj přineslo i výhody, například v podobě pracovních příležitostí.

Černínové, Šporkové i Rohanové

Historii zámku Choustník se podrobněji věnoval regionální badatel Karel Vošta, který Deníku poskytl svá zjištění. Zámek je podle něj třetí významnou památkou obce po kostelu a zřícenině nad ní. „Jeho historie je zajímavá a současnost neveselá. Není to však poprvé, kdy je zámek neobydlen,“ zmínil.

Vystavěn byl v polovině 17. století. Ještě předtím v lokalitě podle Vošty stával dvůr. V 90. letech 16. století soustředil ve svých rukou větší část choustnického panství rytíř Jiřík Homut z Harasova, kancléř Petra Voka z Rožmberka a hejtman Bechyňského kraje, sídlící na zámku v Radeníně. Ve své závěti z roku 1614 rozdělil panství mezi své dvě dcery. „Starší Johanka Eusebie, provdaná za českého bratra Jana Vlka z Kvítkova, získala Radenín a mladší Zuzana dostala Choustník a provdala se v roce 1621 za Jana staršího Černína z Chudenic,“ popsal dělbu majetku.

Kdybychom měli v ruce Homutovu závěť, nejspíš bychom věděli, zda byl zámek v Choustníku vystavěn ještě za jeho života, kdy se počítalo s dělbou panství, nebo Zuzaně odkázal peníze, z nichž a z Černínových prostředků byl zámek záhy vystavěn. Hrad již byl tehdy neobyvatelný.

Novogotický zámek v Jistebnici chce nový majitel Ivan Svítek během deseti let zrekonstruovat, v neděli 26. září pozval veřejnost na prohlídku interiéru i rozsáhlého parku.
Den otevřených dveří na zámek v Jistebnici přilákal davy lidí

Dalšími obyvateli objektu byli rodiče Jana Černína, Humprecht nejstarší Černín a Anna Polyxena Voračická z Paběnic. „Manželé dožili na choustnickém zámku a zemřeli oba v roce 1632. Pochováni byli ale v kostele sv. Markéty v Radeníně, který byl rodovou nekropolí Homutů. „Dodnes se zde zachovaly jejich náhrobky. Humprecht je zobrazen jako rytíř a manželka zahalená rouškou jako zbožná žena s modlitební knihou v rukou,“ objasnil.

ZAJÍMAVOST: V zámku žila nějakou dobu hraběnka Eleonora Kounicová, rozená Voračická, které spisovatelka Božena Němcová věnovala svou Babičku. Eleonora z Kounic se narodila roku 1809 v rokokovém paláci na Příkopech v Praze. Mládí strávila na panství svých rodičů v Choustníku. Když se na jaře roku 1856 trpěla rodina Josefa Němce chudobou, stala se hraběnka Eleonora poslední nadějí Boženy Němcové. Poslala jí rukopis Babičky a za což ji finančně podporovala.

Další Černínové však sídlili na Radeníně. „Zámek v Choustníku byl v roce 1651 podle všeho neobydlený, vlastně se uvádí pouze dvůr a pivovar. Okolo roku 1675 získávají panství Šporkové,“ popsal Vošta další vývoj.

Po opětovném rozdělení panství na radenínskou a choustnickou část v roce 1709 získala Choustník Marie Konstancie ze Šporku, provdaná prvně za Michala Antonína Týřovského z Einsidle († 1705) a následně za Karla Josefa Voračického z Paběnic. Voračičtí pak panství drželi až do roku 1843 a významně se do místní historie zapsali. „V kostele zasvěceném Panně Marii mají rodovou hrobku. Údajným portrétem Marie Konstancie je obraz sv. Markéty na oltáři kostela v Radeníně. Kromě toho, že byli Voračičtí zbožní, se prý výjimečně dobře chovali ke svým poddaným,“ připomněl.

„Ještě v 19. století na ně místní v dobrém vzpomínali, jak tehdy zapsal badatel František Hůlka, dokumentující kostely v Choustníku a Mlýnech,“ zmínil.

Zámek Brandlín u Tučap má návštěvníkům, co nabídnout.
Zámek otevřeli kvůli lidem, plánují v něm i strašidelné podzemí

Po čtyřech generacích Voračických následoval jejich příbuzný generál Eugen hrabě Vratislav-Netolický, který zůstal svobodný, pak po sporu o dědictví po něm neteř baronka Helena Scheiblerová, rovněž neprovdaná, která odkázala zámek s velkostatkem roku 1875 svému synovci knížeti a majorovi Karlu Auerspergovi, který zůstal též svobodný a Choustník postoupil roku 1887 své sestře Heleně, provdané za Ludvíka Rohana. „Knížata Rohanové jsou bretaňského původu a drželi statek do roku 1948,“ dodal.

Původní budovu zámku v Choustníku tvořil objekt o 17 okenních osách s průjezdem do náměstí. „Okolo oken na východ jsou dochované šambrány a jižní nároží zdobí štít. V budově byla nejpozději od dob Marie Konstancie Voračické kaple,“ popsal části nemovitosti.

Další objekt směrem k severozápadu je mladší přístavek z doby Voračických. „V těch místech se rozkládal hospodářský dvůr, jehož součástí byl i objekt dnešní školy (pivovar). V roce 1830 uzavírala areál na jihu ještě velká budova, o níž nyní mnoho nevíme; na areál na západě pak navazovala velká barokní zahrada,“ doplnil Karel Vošta.

Že je zámek původně renesanční a pochází tak nejpozději z let 1621-1630, svědčí sgrafitové kvádrování, zřetelné pod odlupující se omítkou. „Doufejme, že se pro zámek nalezne využití,“ doufá i regionální historik.

Hospodářský dvůr Rohanové v letech 1898 až 1923 pronajímali židovským nájemcům. Co se týče poválečných osudů stavby, mnoho neví. „Snad jen, že ředitelem domova důchodců byl v 50. a 60. letech Josef Blann, Žid ze Soběslavi. Místní na něho dodnes vzpomínají. Mezi zaměstnance domova patřili obvykle místní,“ uzavřel Karel Vošta.

Navštěvují ho průzkumníci

Současný majitel si dle zástupce realitní kanceláře, která má na starosti zprostředkování prodeje nemovitosti, nepřál publikaci článku. Do interiéru se tak redakce Deníku bez jeho souhlasu nevydala. Lokalita je však vyhledávaná vyznavači tzv. urbexu (pozn. redakce jde o komunitu průzkumníků moderních ruin a opuštěných budov), a tak mnohé snímky ze zámku volně kolují internetem a sociálními sítěmi.