„Pane štábní, poctivej rum žádnýho pošťáka ještě neurazil. V týhle sibérii je to dokonce lék proti nachlazení,“ shodil ze sebe poštmistr těžkej kabát a bylo na něm vidět, že nikam nepospíchá. V okamžiku, kdy se Cibulka uvelebil znovu u kamen s hrnkem kafe v ruce, objevil se v kanceláři šéf pátračky. Jedním pohledem zhodnotil situaci a už se hrnul do svý kanceláře. Najednou se zastavil mezi dveřma a vrátil se k Cibulkovi u kamen.

„Tohle je balík pro Emilku Kulíčkovou? A dokonce z Plzně? Podívej se, kdopak si na Kuličku vzpomněl? No to snad ne? Štěpán Blecha, Nádražní osm, Plzeň,“ kopl lehce do balíku a rychle se k němu sehnul. „Kdy ty darebáci udělali ten Krajskej soud v Klatovech? Devětadvacátýho. Balík je podávanej v Plzni třicátýho. Doprdele, že bysme měli takovou kliku?“ podíval se na zaraženýho poštmistra Cibulku, kterej ještě sice nevěděl, která bije, ale instinktivně si přitáhl balík nohou k sobě.

„Cibulko, co může bejt v tom balíku? Potřebuju to nutně vědět,“ vzal nadporučík Votruba balík ze země, zatřásl s ním a dal ho na stůl.
„I kdybych to věděl, pane nadporučíku, říct to nesmím. Moc choulostivá záležitost. Listovní tajemství.“
„Cibulko, v tomhle případě vám na nějaký listovní tajemství víte co? V tom balíku je podle mě velká zlodějna. Přímo předmět doličnej. Vsadím deset krabiček viržínek, že je to ten ukradenej kabát. Blecha ho nakonec poslal z Plzně poštou,“ posadil se šéf pátračky za stůl a očima střídavě hypnotizoval balík i poštmistra Cibulku.

„No nic. Zavolám vrchnímu soudnímu radovi Žlábkovi a ten balík tady otevřu úředně. Když choulostivá záležitost, tak s plnou parádou. Cibulko, sepisovat takovej protokol, to vás tedy zapotí,“ podíval se šéf pátračky upřeně na Cibulku a ten to moc dlouho nevydržel.
„No jo, už mě to zase bere,“ chytil se poštmistr teatrálně za břicho a ukázal na dveře na chodbu.
„Můžu si u vás odskočit? Včera jsem měl k večeři koprovku a ta mě vždycky dovede prohnat,“ vyskočil ze židle a vtom vešel do kanceláře strážmistr Hřebejk. Měl co dělat, aby se Cibulkovi vyhnul ve dveřích.
„Koukám, že má Cibulka hnačku.“
„Hřebejk, tu teď budete mít vy. A pořádnou. Skočte do auta a okamžitě sem přivezete z papírny Blechovu Kuličku. Jestli se nemejlím, tak to tentokrát opravdu vypadá na haupttrefu. Ten balík je totiž pro ni. Cibulka jí ho u nás předá a ona nám ho hned tady před náma ráda rozbalí. No, moc se tu nezdržujte a plavte. Než se Cibulka vrátí, tak ať jste s Kuličkou tady. Chci ji tady mít, kdybyste ji měl vytáhnout nahou z necek.“
„Šéfe, to by bylo ovšem pokoukáníčko. Až uvidíte ten její zadek, a co teprv ten hořejšek… Škoda, ona se teď určitě koupat nebude,“ posmutněl strážmistr Hřebejk a už se chytal kliky u dveří.

„Hergot, Hřebejk, vy byste se měl z těch ženskejch fakt léčit. Zadku Kuličky se laskavě vyhněte a na její předek úplně zapomeňte,“ potěžkal Votruba znovu balík z Plzně a podrbal se na bradě.
„To víš, Blecháči, tohleto, to ti tentokrát zlomí vaz! To bude ňákejch pytlíků,“ odešel do svý kanceláře. Netrvalo dlouho a s rachotem vyjela u okna roleta velký černý šoupačky…

Že je Emilka Kulíčková, v galérce známá spíš jako Kulička, žena pokleslých mravů, se vědělo. Byla to ale ženská pracovitá, starala se vzorně o dvě malý děti po svojí sestře, která zemřela na souchotiny. Bohužel měla smůlu na chlapy. Tak - nebyla to žádná krasavice, ale chlapi se o ni dost často o zábavě poprali. Nejednou dokonce došlo i na kudly, což Kuličce dělalo prej zatraceně dobře. Pro někoho byla moc přerostlá. Všude. Nejvíc však nahoře, což bylo pro mnohý mužský dost velký lákadlo. Přesto všechno bylo v ní něco rajcovního, co k ní zejména chlapy z galérky neustále přitahovalo. To, že byl jedním z nich i Štěpán Plachý alias Blecha, se taky vědělo. Ti dva spolu žili na psí knížku už nějakou dobu. Samozřejmě s menšíma přestávkama, to když Blecha seděl na Borech a lepil pytlíky. Kulička nikdy pytlíky nelepila. Pracovala v nedaleký papírně u Václavskýho jezu, kde odvážela do skladu na rudlu těžký role papíru a zastala si svou práci jako lecjakej chlap. Obě děti hlídala její matka a ta taky poslala strážmistra Hřebejka přímo do papírny, kde příchod četníka, notabene strážmistra Hřebejka, vyvolal náležitej rozruch. Taky když si četnickej strážmistr Hřebejk odvážel Kuličku s sebou na pátračku, musel si vyslechnout od prostořekejch ženskejch, zametajících na dvoře, nejednu peprnou poznámku. Kdyby měla Kulička splnit přání všech dělnic, co byly na dvoře, tak se k rozbalení balíku na četnický pátračce ten den vůbec nedostala… Taky když přijeli oba na četnickou pátračku, nezapomněl se strážmistr Hřebejk zeptat Kuličky, jestli ty ženský na papírně jsou opravdu všechny tak nadržený.

LADISLAV BERAN
Krimipovídky Deník tiskne se souhlasem autora, kterému tímto děkuje.