Chotoviny zdaleka nejsou jedinou vesnicí, která co nevidět přijde o dětského lékaře. Nový se zatím neobjevil. Podle průzkumů bude pediatrů na Táborsku za pět let jako šafránu. Sehnat jednoho do Chotovin je již nyní nadlidský úkol.

„Udělali jsme asi všechno, co jsme mohli, ale dětského doktora jsme nesehnali. Oslovili jsme spousty lékařů, dali inzeráty i do odborných časopisů, obrátili jsme se na kraj, VZP, lékařskou komoru," přiblížil několikaměsíční snažení celkem tří starostů Zdeněk Turek z Chotovin. Dokonce se do výběrového řízení, které vypsal kraj, nepřihlásil ani jeden zájemce.

,,Věk obvodových lékařů se pohybuje kolem 60 let. V určitém časovém horizontu budeme bez zubařů i dětských lékařů a teď už jsme bez záchranářů."Ivana Stráská,
náměstkyně hejtmana

Právě v Chotovinách končí lékařka Helena Tučková, za níž dojíždějí rodiče s dětmi i z Borotína a Sudoměřic u Tábora. Koncem července odchází do penze.

„Už dva roky přesluhuji a takových lékařů je víc. Myslím, že někomu nedošlo, že vychovat lékaře pro obvod trvá minimálně deset let," vidí za situací špatný systém ve vzdělávání.

Vicehejtmanka Ivana Stráská si nedávno v Táboře postěžovala, že ročně zhruba polovina mladých lékařů odchází do ciziny. „Situace je opravdu závažná a ne pouze u dětských lékařů. Věk obvodových lékařů se pohybuje kolem 60 let. V určitém časovém horizontu budeme bez zubařů i dětských lékařů a teď už jsme bez záchranářů," nastínila.

Chotovinští se nevzdávají a pediatra shánějí dál. „Chceme, aby tady doktor do budoucna určitě byl, ale teď to vidím dost černě. V České republice asi není ani jediný, který by byl ochotný k nám jít," nerezignuje chotovinský starosta Zdeněk Turek.

Jejich dětský lékař se v současnosti stará asi o 400 dětí.

Místo pro lékařku po mateřské

Dětská lékařka Helena Tučková vysvětluje, kde nastala chyba, že dnes pediatři chybí.

„Myslím, že zakopaný pes je v tom, že zrušili fakultu dětského lékařství. Tím se už děckaři nevychovávají. Když jsem studovala já, tak jsme již od třetího ročníku chodili do nemocnic za dětmi, ale dnes všichni studují dohromady a malé děti potkají v lepším případě v pátém ročníku, v horším až v šestém. A oni se jich pak prostě bojí, protože s nimi neumí pracovat. Nakonec se tedy jen menší část doktorů rozhodne, že půjde dělat pediatrii. A když už se rozhodne, tak pak ještě aby nám zůstal v republice. Víte, po revoluci nás pediatrů bylo moc, takže řada mých kolegů byla donucena jít do jiných oborů, ale teď už se nevrátí, neboť jsou zhruba v mém věku. Také několik pediatrů stejně jako já přesluhuje a ti ostatní se důchodovému věku přibližují. Nastal dlouhý propad, kdy mladší pediatři nejsou. Máme úplně ty nejmladší, kteří ale ještě nemají ani atestaci. Stát tohle zanedbal, neuvědomil si, že vychovat pediatra trvá deset let, šest let studium, tři roky jsou do atestace a pak musí mít praxi na obvodu, aby někde, byť pod dozorem, mohl vůbec začít."

Máte zavedenou ordinaci, jakou by někdo získal?

Tento obvod není velký, spíš menší, něco přes 400 dětí. Není to na celý úvazek, ale mladé doktorce po mateřské, která nechce být celý den v ordinaci, by vyhovoval. Jenže na konci roku chce skončit i kolegyně v Táboře a ani tam za sebe nemá náhradu.

Čím je pediatrie zajímavá?

Třeba tím, že nám pacienti umírají jen výjimečně. Většinou se nám uzdraví. To je přece krásné, ne?