„Když by takové záplavy měly přijít ještě jednou, asi bych položila klíče a šla domů," říká Liběna Flachsová, provozovatelka kempu Malý Jordán.
Červnová povodeň v ní dodnes vyvolává obavu z každého deště. I letos, když pršelo a rybník nad její restaurací byl plný, bála se, že opět přeteče. „Vždycky jsem si myslela, že se při záplavách voda povalí jen přes louky a ne přes správní budovu. Loňský rok mi ukázal, je to živel, který si cestu nehledá," hodnotí.

LONI: PŘED RESTAURACÍ. Stejné místo před rokem. Prostorem před restaurací se valily silné proudy vody. Hladina zde dosahovala hloubky i desítek centimetrů. Člověk si tam mohl troufnout jít jen v holínkách.

Vysoušeli do srpna

I ji po opadnutí vody čekala nepříjemná práce – odklízení. Jak říká, vše, co bylo pod hladinou, museli buď opravit, nebo vyhodit. Velké ztráty měla na potravinách. Sedmdesát dva hodin totiž byly uložené ve vypnutých ledničkách a mrazácích. „K tomu jsme zdi restaurace museli pořád vysoušet. Mokré byly celou letní sezónu, až do srpna," dodává.

S úklidem jí pomohl údržbář kempu Karel Liška, dále tři dobrovolníci a přijelo i pět českobudějovických skautů. Ruku k dílu však přiložil i manžel Liběny Flachsové, který si v zaměstnání musel vzít dovolenou.

Liběna FlachsováProud bral vše, co mu stálo v cestě. „Bylo to hrozné. Do hučení vody bylo slyšet, jak chatky praskají. Nic jsme nemohli dělat, jen jsme koukali. Cítila jsem vztek, protože nás nikdo neinformoval. Volala jsem do Náchoda, že se valí voda, takže i hasiči to věděli. Obvolávala jsem, koho se dalo, například, že potřebuji pytle s pískem a vypnout proud, protože k jističi se už nedalo vůbec dostat. Voda stoupala rychle. Vždycky jen někdo přijel, udělal fotky a zase odjel," popsala loni v červnu Táborskému deníku svou bezmocnost.

Odpouštěli pozdě

DNES: CHATOVÁ OSADA. Chaty zahrádkářů jsou dnes na svém místě a lidé zde opět mohou relaxovat.Se sousedy se shodli, že kdyby se nestaly dvě zásadní chyby, nemusely být následky povodní katastrofální. První bylo špatné informování. Místní na zhoršující se situaci nebyli upozorněni žádnou SMS zprávu ze systému varování, ve kterém jsou zaregistrováni. Za následky podle nich mohlo i pozdní odpouštění rybníků.

„Kdyby se stavidla zvedla včas a odpouštělo se, tak si myslím, že by povodně nebyly. Jenže voda najednou přetekla přes hráz a už jsme ji tu měli," zavzpomínala Anna Peclová z Pražského Sídliště, majitelka jedné z celkem tří uplavaných chat.

Kromě ní jí voda vzala také kadibudku a bednu na nářadí. Dnes už ale může na své zahrádce v klidu odpočívat. „Mám šikovného zetě a ten mi s dalšími silnými chlapy chatu přivalil zpátky na velkých kuláčích. Díky tomu si teď žiji na vysoké noze. Základy mi totiž vyzdili asi o půl metru výše. Když si sednu na bobek, vejdu se pod ní," dodává šťastný konec příběhu.

Chatu prodávali

Situaci při povodních loni na začátku června sledovala i Viola Sovová. Tehdy měla chatu se zahrádku před prodejem.

LONI: ODPLAVALY. Některé chaty nevydržely nápor silného proudu vody a odplavaly několik metrů mimo své místo.„Je mi z toho smutno. Máme skoro potopené okno. Voda se zvedla minimálně o metr," konstatovala při pohledu ze silnice. Jak doplnila, povodně zažila už v roce 2002. Tehdy ale její chata nezůstala na svém místě.

Proud vody minulý rok strhl také lávku, po níž se lidé dostávali do svých zahrádek. Město už ji opravilo.

Starosti však místním přidělává voda na louce právě před dřevěnou lávkou. Nateče tam vždycky, když delší dobu prší, nebo se naplní Malý Jordán. Voda poté prosakuje skrz hráz a lidé se pak musí brodit bahnem.