Dům chráněného bydlení pro seniory sv. Františka českobudějovické diecézní charity včera oslavil místní dvouleté působení. První klienti se nastěhovali 18. listopadu roku 2005. „Cílem je co nejvíce prodloužit aktivitu seniora do nejpozdějšího věku,“ nastínil k funkci zařízení Jaromír Pflanzer, který je zde vedoucím a zároveň sociálním pracovníkem.
V současné době poskytuje zařízení s 35 lůžky domov 24 ženám a 11 mužům, o které pečuje sedm zaměstnanců. Nejstarší obyvatelkou domu je Marie Vránová, která v srpnu oslavila 93. narozeniny. Nejstarším z mužů je jedenaosmdesátiletý Jozef Štický.

Financování

Roční náklady na provoz odhaduje ekonom charity Zdeněk Lacina na více než tři miliony korun. Od září letošního roku totiž funguje v domě nepřetržitý pečovatelský provoz. „Finance na provoz čerpáme ze tří zdrojů. Jednak je to neinvestiční dotace z ministerstva práce a sociálních věcí, dále získáváme příspěvky od klientů a v neposlední řadě z vlastních zdrojů, které pocházejí například z darů od podnikatelů,“ naznačil Lacina a dodal, že o dotaci je třeba ministerstvo žádat každým rokem znovu. Pro zařízení tohoto typu to pak znamená život v určité nejistotu.
Součástí včerejších oslav byla i bohoslužba k uctění památky sv. Františka z Assisi, jehož jméno dům nese. Mši celebroval biskup Jiří Paďour.
Následovala prezentace ředitelky diecézní charity Michaely Čermákové, grilování špekáčků a hudební vystoupení učitelů Základní umělecké školy Sezimovo Ústí.
V domě mají senioři k dispozici dílnu, tělocvičnu, společenskou místnost a relaxační zahradu. „Zde si pěstují kytičky i zeleninu, ale dá se tady i opékat nebo grilovat,“ naznačil Jaromír Pflanzer.
Zahrada dosahuje rozlohy okolo 1800 metrů čtverečních. A je stále ve vývoji. „Pokud by nám chtěl někdo darovat třeba sazenice tújí, byli bychom rádi,“ dodal Pflanzer.

Klienti pějí chválu

„Moc se nám tu líbí,“ nechala se včera slyšet dvaaosmdesátiletá Růžena Vondrušková. Přišla sem od dcery z Mezimostí a dodala, že kromě odpočinku se tady hlavně v zimě věnuje pletení.
„Bydlíme tu rok a půl. Hledala jsem místo přes pět let a když jsem přišla sem, moc se mi tu zalíbilo,“ chválí si i osmdesátiletá Miluše Kaprová, která se desítky let obětavě stará o handicapovaného syna. Tady našli možnost společného bydlení.