VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cesty mě nabíjejí energií, říká Simona Broukalová

Planá nad Lužnicí - Ženy naruby.

3.3.2011
SDÍLEJ:

Jedna z posledních výprav Simony Broukalové vedla do Himalájí, konkrétně do Tibetu. Snímek pochází ze stanu pod posvátnou horou Kailas, kde místní obyvatelé nabízejí cestovatelům občerstvení. Foto: Archiv Simony Broukalové

Simona Broukalová má o svých životních prioritách jasno. Neřeší majetky, řeší své cesty. Chtěla by navštívit ještě řadu míst, určitě Jižní Ameriku, konkrétně Brazílii a hlavně Amazonku. Himaláje jí učarovaly, Afriku miluje kvůli zvířatům. A do USA? „Tam bych se také ráda podívala, ale až v důchodu, protože tam mě asi už žádné výrazné dobrodružství nečeká.“

Když se vaše jméno zadá do googlu, tak vyjede řada stránek s pozvánkami na vaše besedy o cestování. Kam vlastně vedla vaše první cesta?
Moje první cesta vedla do Julských Alp ve Slovinsku. A proč? Ani nevím, chtěly jsme s kamarádkou zkusit něco jiného než ležet u moře. Byl to týdenní přechod hor. Musím se smát, když si vzpomenu na začátky. Přicházely jsme tenkrát v Praze k autobusu cestovní kanceláře S.E.N, všichni se nám smáli a ptali se, co všechno v těch báglech a taškách máme? No, to co potřebujeme na týden, byla naše odpověď. Měly jsme úplně všechno - kosmetiku, různé konzervy masa, zavařeniny a podobně. Samozřejmě jsme zůstaly se třetí skupinou u autobusu a dělaly jsme pouze denní výšlapy. Tak takhle vypadala úplně první cesta. Sice jsme tam byly za blbky, ale člověk na to po čase přijde, co potřebuje a co je zbytečný.
Hned další rok jsem vyrazila do Norska poučená z předchozího roku a vzala si všechno na míru. Jídlo, hadry, ještě se mi zdálo, že teplé kalhoty jsou přece v létě zbytečné, a tak jsem pár teplých věcí vyhodila.Opět jsem jela do hor. Ani ve snu mě nenapadlo, že tam bude sníh a mráz!! Tentokrát jsem měla věcí sakra málo a mnohokrát jsem si během této dovolené sáhla na dno. Byla mi zima, byla jsem nevyspalá, unavená, měla jsem málo jídla… Tak jsem pochopila až na třetí cestě do Maroka, že musím najít tu pravou zlatou střední cestu. No, a tady jsem zase trpěla zdravotními problémy, od horeček až k příšernému průjmu, který mě kompletně odrovnal na posledních pět dní dovolené. Vlastně se divím, že mě to neodradilo. Naopak. Člověk se trochu oklepe, dá se dohromady a chce zase vyjet za dobrodružstvím. Tak se mi vlastně cestování stalo asi drogou…

Víte dopředu, kam příště pojedete? Plánujete si trasy, sháníte mapy, informace?
Cesty si nějak neplánuji, spíš je to spontánní rozhodnutí.

V Africe jste byla několikrát. Kterou z těch cest považujete za nejzajímavější?
Afrika, jo to je můj druhý domov, tam se cítím velice dobře. I když já se cítím dobře všude. Nejzajímavější cesta? Těžká otázka, protože každá je jedinečná, ale asi nejvíc se mi pod kůži vryla první cesta do východní Afriky. To jsem byla jak v Jiříkově vidění, vůbec jsme s kamarádkou nevěděly, do čeho jdeme! Zase jsem se rozhodla až po slovech Rudy Švaříčka: „Afriku, tu musíš zažít. Buď ji budeš milovat, nebo nenávidět…“ A tak jsem řekla, že jedu, i když jsem to vůbec neměla v plánu. Já se do Afriky bohužel nebo bohudík, nevím, zamilovala. Najednou jsem sehnala nemalý obnos peněz a odletěla. A musím říct, stálo to za to! Vylezli jsme na Mt Kenya 5199 nad mořem, viděli jsme divoký zvířata v Serengeti, Ngorongoro, Manyara… Potkávali jsme Masaje, v Ugandě Pygmeje, spluli jsme na raftech Bílý Nil s docela vysokou obtížností (4,5,6) a vyhřívali se na bílých plážích na Zanzibaru, a to všechno se vám vryje navždy do paměti. Za to stojí žít. Jen mě strašně mrzelo, že vedle mě nejsou ti nejbližší, že to nemůžou vidět a prožívat se mnou. A tak se to snažím alespoň nafotit a pak povyprávět, podělit se s ostatními o mé zážitky.

Poměrně často se s vámi mohou setkat lidé na různých besedách. Teď vás čeká Planá a Sezimovo Ústí. Co nejvíce posluchače zajímá?
Všechno. Oni se moc ani nevyptávají, já se jim snažím všechno říci. Vyprávím o svých cestách ráda, neboť já se při tom vyprávění vracím do těch míst znovu, moje tělo je přítomno v sále, ale moje srdce a duše jsou tam…

Co vás vlastně vedlo k rozhodnutí cestovat? Vždyť to není zrovna levná záležitost. V jednom z rozhovorů jste se dokonce zmínila, že si na cestování klidně půjčíte peníze. To nemáte strach, že se zadlužíte?
Ano, je to tak, na daleké expedice si půjčím peníze. Každý má jiné hodnoty. Pro mě jsou cesty nabitím energií na dlouhou dobu a zážitky mi nikdo nevezme. Já nelpím na majetku, ale třeba to je tím, že žádný nemám.

Cestovatelé bývají vyzbrojeni bedekry a fotoaparáty. Jak to máte vy?
Až letos jsem si pořídila digitální zrcadlovku, mám k tomu dva ne moc kvalitní objektivy a jeden pevný kvalitní. Jinak se musím přiznat, že se o to moc nestarám a kdejaký fotograf by ze mě vyrostl. Nedávno jsem vysypávala písek z výklopného displeje. Nebo objektiv, ten je stále pod prachem, neboť ztrácím krytky. A co se týče průvodců, ty sebou nemám. Jezdím s partou táborských turistů, ty mají cestu perfektně připravenou. Já jsem účastník zájezdu. Nechávám na sebe zemi, lidi, kulturu působit a pak to dostuduji.

Také si vedete nějaký cestovatelský deníček?
Vedu si deníček. Ale opět spíš jen náčrtkový. To, co zažijete, se nedá zapomenout, jen ty údaje, data… A to si vždy dohledáte. Dokonce jsem uvažovala, že napíšu knihu, už mám prvních čtyřicet stran. Ale to je drahá záležitost a sponzoři se do takových věcí nehrnou. A třeba se nějací najdou, materiálů a fotografií mám dost.

Navštívila jste různé kontinenty, světy , které se od sebe diametrálně liší. Která z cest ve vás zanechala opravdu hluboký dojem?
Hluboký dojem ve mně nechává Afrika. A Tibet. Je těžké říct, která cesta byla ta nej…každá byla jiná a úžasná zároveň.

Máte nějaký zážitek, který stál opravdu za to?
Těch zážitků je spoustu, ale opravdu ten nej byl, když nám lvi řvali přímo za stanem To jsme se strachy málem fakt po…Takový řev, to se nedá popsat. Ale i sami Afričané se ho bojí a kdo ho uslyší, už nikdy nemá klidné spaní. Pak když jsem se topila na raftech, to taky nezapomenete. Nebo pravou africkou mši, to je zážitek, kdy i já až nevěřící, jsem se posadila na zadek. A tekly mi slzy jako hrachy, když vidíte divoký zvířata v plný síle, když cítíte vůni divočiny, když vyčerpaný stanete na vršku hory, když potkáváte lidi, kteří nemají vůbec nic, přesto jsou šťastný…Ano, za to stojí veškerá námaha, strádání, za to stojí žít…

Když se vrátíte z cest domů, jste šťastná, že jste zpátky doma nebo máte boty z toulavého telete a hned plánujete další výpravu? Co na to rodina? Podporuje vás ve vašich aktivitách?
Letos jsem se vrátila po měsíci z Tibetu a za tři dny jsem odjížděla na ferraty do Itálie. Byl přece svátek a bylo třeba využít volných dnů! Jsem svobodná, bydlím u rodičů a nevím, jestli jsou mým počínáním nadšení, asi bych měla mít manžela a rodinu…Ale každopádně jsou rádi, že mě mají a hlavně si oddychnou, když se vrátím v pořádku zpátky.

Umíte vařit, nebo jiné domácí práce? Baví vás to?
To je otázka na tělo. Něco uvařím, ale opravdu moje hobby to není, ale ráda jím.

Kam plánujete letošní výpravu?
Letos snad vyjde Madeira, a pak přechod hor Pirin a řecký Olymp.

Co o sobě řekla : narodila jsem se v Táboře a žiji trvale již 37 let v Plané nad Lužnicí. Vystudovala jsem střední zemědělskou školu. Pracuji u jedné firmy v Plané. Mám ráda přírodu a hlavně zvířata. Mezi koníčky patří od všeho trochu, procházky se psem Jonášem, čtení hlavně knih od Wilbur Smitha,ráda si zacvičím v posilovně, zahraji si richochet, squash. Dojdu se protáhnout na jogu, zaplavat do bazénu. Občas jedu s kamarády si zalézt na umělou stěnu. Když je hezký počasí, tak to je hlavně kolo, lezení na Choustníku, i když to mi moc nejde.. A sem tam na vandr, nebo do Alp na ferraty.

Alena Řezáčová

3.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Stavebnictví - Stavebnictví Stavební dělník 12 200 Kč

Figuranti, dělníci výkopových prací a dělníci v oblasti výstavby inženýrských děl Dělník na přípravné a dokončovací stavební práce a specializované stavební činnosti. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12200 kč, mzda max. 13500 kč. Volných pracovních míst: 6. Poznámka: Jedná se o práce po celé ČR., Řidičský průkaz sk.B výhodou., Kontakt: emailem, telefonicky (po-pá 9-16 hodin).. Pracoviště: Zpp cz s.r.o., Vančurova, č.p. 2904, 390 01 Tábor 1. Informace: Dominik Porubčan, +420 777 704 780.

Výroba - Výroba Pomocní dělníci ve výrobě 100 Kč

Pomocní dělníci ve výrobě Pomocná pracovní síla. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 100 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Čištění a balení výrobků, vhodné pro ženy. Kontakt: mailem.. Pracoviště: Pavel šteker-provoz, Vožická, č.p. 620, 390 02 Tábor 2. Informace: Pavel Šteker, .

Doprava a logistika - Doprava a logistika Skladník 19 000 Kč

Skladníci, obsluha manipulačních vozíků Skladník ve skladu s léčivy. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 19000 kč, mzda max. 21000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Skladník ve skladu s léčivy - zaskladňování zboží a jeho následná příprava pro expedici; řízení ručně vedeného vysokozdvižného vozíku., Kontakt: emailem, telefonicky (8-14 hod).. Pracoviště: Pharmos, a.s. - tábor, Vožická, č.p. 605, 390 02 Tábor 2. Informace: Lukáš Stabrava, +420 725 404 713.

Ochrana a ostraha - Ochrana a ostraha Pracovník ostrahy 85 Kč

Pracovníci ostrahy, strážní Strážný/á. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 85 kč, mzda max. 95 kč. Volných pracovních míst: 6. Poznámka: MÍSTO VÝKONU PRÁCE - PRODEJNY ALBERT (Tábor, tř.9.května 2886, Tábor Soběslavská 3045, Tábor Chýnovská 3049)., Možnost zkráceného úvazku., Vhodné pro absolventy, OZZ, OZP (s max. II.st.inv.)., Co u nás budete dělat?, - chránit majetek klienta, - pracovat s kamerami, - procházet objekt a kontrolovat místa, kde je riziko, že se něco děje, - pracovat v obchodním řetězci s mezinárodním působením, - komunikovat s návštěvníky i se zaměstnanci, Co po Vás chceme?, - chuť pracovat, - trestní bezúhonnost, Co Vám dáme?, - mzda našich strážných se pohybuje od 15 000Kč - 22 000Kč, - víme, že začátky jsou těžké, proto hradíme kompletně uniformu a přispíváme na obuv, - pokud budete plnit práci svědomitě, chodit včas a bude Vás to bavit, rádi Vám přidáme a po čase nabídneme vyšší pozici, - pokud nejste zdejší, pomůžeme Vám najít bydlení a první tři měsíce Vám přispějeme 1500Kč, Kontakt: emailem, telefonicky.. Pracoviště: Mark2 corporation czech a.s., pracoviště, Soběslavská, č.p. 3038, 390 02 Tábor 2. Informace: Dana Procházková, +420 800 111 112.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V pořadí 14. ročník festivalu začal v pátek 21. července a pokračoval do sobotní noci.
48

OBRAZEM: Footfest letos nabídl dvojnásobek zábavy

Jordán brázdil středověký vodní člun.
46

Středověký říční člun na Jordánu

OBRAZEM: Hořelo pole

Táborsko - Mezi Myslkovicemi a Sedlečkem hořelo v sobotu 21. července dopoledne pole. Podle svědků šlo prý o samovznícení.

Sprinter Zdeněk Stromšík pokořil v Táboře český rekord

Tábor - Letošní 57. ročník Velké ceny Tábora přepisoval historii. Sprinter Zdeněk Stromšík zaběhl český rekord, výškařka Michaela Hrubá splnila výkonnostní požadavek Českého atletického svazu pro start na ME v Berlíně, navíc dvakrát byl překonán i rekord stadionu Míru.

OBRAZEM: Lužnici ovládli vodáci v kostýmech

Soběslav, Planá nad Lužnicí – V sobotu 21. července dopoledne se vydala na plavbu ze Soběslavi do Plané nad Lužnicí třicítka vodáků v kostýmech.

V chotovinské mateřské škole je kvůli rekonstrukci i o prázdninách živo

Chotoviny – Navzdory poklidnému průběhu prázdnin je v chotovinské mateřské škole hodně živo. Stojí za tím avizovaná rekonstrukce jejích dvou nejstarších tříd.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT