Tereza původem z jihočeského Tábora se s mužem Lubošem seznámila při studiu v Hradci Králové, oba milují adrenalin a dálkové traily, proto se před 12 lety přestěhovali do Kanady a žijí tam dodnes. Na rodnou hroudu ale nezapomínají, jezdí sem pravidelně. Tereza navíc přednáší a o svých dobrodružství vydává knihy.

Společně tvoří projekt Czech The Mountais, pod stejným názvem je lze najít i na sociálních sítích facebook a Instagram. Jsou to zkušení thru-hikeři, milovníci hor, divočiny, dobrodruhové a cestovatelé. Momentálně žijí v obytném autě a plní si sen o životě a práci v srdci přírody, zabývají se sběrem delikátních hub.

Terezčin první literární počin byl deník z Pacifické hřebenovky (Pacific crest trail - PCT) V horách sNím (2020), nyní knižně vydala i své zážitky z přechodu pravděpodobně nejtěžšího světového treku, Stezky kontinentálního rozvodí (Continental divide trail – CDT), sNím v divočině (2024). Pro Táborský deník se rozhovořila o životě, plánech a zajímavých detailech z cesty, kterou s manželem absolvovala v roce 2022. Do třetice příští rok chtějí přejít tzv. Apalačskou stezku (AT).

Loni přešla Tereza Kopecká se svým manželem Pacifickou hřebenovku, letos o této nelehké cestě vydala knihu.
LIDÉ 2020: Pěšky přes 4000 kilometrů Pacifickou hřebenovkou. Nejhorší byly vosy

Máte za sebou PCT i CDT, o obojím jste napsala knihu. Když srovnáte tyto dvě výpravy, kdy jste si sáhla na úplné dno? Může být ještě něco horšího?

Na pomyslné dno, kdy je člověk opravdu vyčerpaný a dochází mu síly jsem si sahala skoro denně, nicméně na posledním trailu už šlo o zdraví. Rozhodli jsme s Lubošem jít výzvu, kolik kilometrů ujdeme za 24 hodin. Chtěla jsem pokořit 88 kilometrů z minulého trailu. V té době už jsme měli hodně natrénováno a nachozeno skoro dva tisíce kilometrů, tak jsme si dost věřili. Popravdě já si dost věřila a manželovi se moc nechtělo (on není tak soutěživý). Úsek byl jednoduchý s minimem převýšení, vše se zdálo ideální. Jen mi vůbec nedošlo, že půjdeme terénem připomínající poušť a tím pádem tam nebude žádný stín, minimum vody a zdrcující žár od slunce. Kombinace všech těchto faktorů mi způsobila nepříjemné a při chůzi velmi bolestivé otoky a zarudnutí lýtek. Vzala jsem si volně prodejný lék, který mi pomohl od palčivé bolesti, nicméně jsem po něm byla jak zdrogovaná. Nemohla jsem mluvit a vše bylo jak v mlze. Manžel mě podporoval, ale nezbývalo nám nic jiného než ujít dalších 25 kilometrů na místo, kde na nás čekalo auto. Naštěstí jsme zavadili o signál a mohli si napsat o pomoc. Já se v duchu modlila a hodně jsem se bála, abych neměla trvalé následky (což by se mohlo stát, pokud bychom nedojeli včas do města). Z výzvy o ujité kilometry se stala výzva o život, která měla naštěstí dobrý konec. A já si od té doby říkám, že je někdy dobré, toho manžela poslechnout a nebýt tvrdohlavý beran. Do budoucna mám už takové výzvy zakázané a možná, že je to tak dobře.

Jak je náročné se na takový trek připravit, finančně, psychicky, vybavením?

Finančně se jedná o poměrně nákladný koníček. Průměrně se počítá tisíc amerických dolarů na měsíc trailu, plus náklady spojené s dopravou na něj, pojištění, vybavení apod. V dnešní době je trh s vybavením na vysoké úrovni a vybere si opravdu každý právě to, co mu vyhovuje nejvíce. My si nakupovali vybavení postupně, a pořád ho trochu obměňujeme podle toho, do jakého terénu se vydáváme apod. Našetřit na trail nám vždy trvá několik let, ale zase se umíme uskromnit a naštěstí nemáme žádné vysoké náklady.

Psychická příprava je překvapivě důležitější než ta fyzická. Vytrvalost se získává doslova za pochodu, ale ustát některé vypjaté situace a vyčerpání je složitější. Myslím, že je důležité tam jít s tím, že dojdu, pokud mi to zdraví a situace dovolí. Ze zkušeností víme, že lidé, kteří to šli jen zkusit, zda to zvládnou, mnohdy nedošli.

Co vám to dává?

Nás to oba neskutečně baví, i když se zrovna nejedná o odpočinkovou dovolenou. Bytí v přírodě, posouvání vlastních limitů a vůně dálek, o kterých jsme četli jako děti v knížkách, je pro nás splněný sen a jsme moc vděční za to, že si ho můžeme plnit.

Jaké to skutečně je? Posiluje to mysl, ducha, fyzičku, sbližuje vás to jako pár?

Určitě vše výše popsané. Společným znakem většiny lidí, kteří chodí dálkové trasy je to, že se odprostí od materialismu. Půl roku s batohem na zádech, kde si nesete vše potřebné, vás to naučí ať chcete, nebo ne. Člověk pochopí, že toho ke spokojenému životu zas tolik nepotřebuje a začne si vážit věcí, které do té doby bral jako samozřejmost (zdraví, tekoucí voda, teplé jídlo, sucho, čisté tělo…).

Do fyzické kondice se během trailu dostane úplně každý, ale ke konci často tělo dává najevo, že potřebuje odpočinek, a tak nám po návratu fyzička rychle ubývá. Hodně odpočíváme a regenerujeme, jelikož na to na trailu není čas.

My jsme s manželem spolu 17 let, tak bych řekla že si náš vztah už prošel všemi možnými vzestupy a pády a moc nás toho už nepřekvapí. Traily nás ale určitě naučily řešit konflikty a nedorozumění vice v klidu. Už se známe natolik, že prakticky veškeré argumenty vidíme jako šachovou partii a známe tahy toho druhého i to, jak to dopadne.

Aktuálně vám vyšla druhá kniha – po V horách sNím (PCT) – sNím v divočině (CDT), co v ní čtenář najde, pro koho je vhodná?

Půl roku v divočině je tak intenzivní zážitek, že je těžké ho předat někomu, kdo s podobnou situací nemá zkušenost a nezažil ji, v několika větách. Proto jsem se rozhodla vydat knižně mé deníkové záznamy, kde si čtenář může trail projít s námi se vším všudy.

Povídání o putování na Pacifické hřebenovce, kterou jsme společně Tereza a Luboš Kopecký letos absolvovali, se koná v sobotu 14. prosince od 18 hodin v klubu Garage Na Kopečku.
Manželé z Tábora pohovoří o svém zážitku z drsné přírody v Americe

Vhodná je pro všechny, kteří mají rádi příběhy o dobrodružství a smysl pro humor. Obě knihy jsou též doplněny o fotografie z trailu, které dokreslují celkovou atmosféru. Mezi mé čtenáře patří celé generace dívek žen od maminek na mateřské až po babičky, ale myslím, že svým ženským pohledem na věc neurazím ani mužského čtenáře. Toho určitě potěší manželovi hlášky, které zdobí text jako třešnička na dortu.

Kde lze vaši knihu koupit? Chystáte nějaké turné a přednášky i po Čechách?

Obě knihy jsou k dostání online v nakladatelství OSSIS (ossis.cz). Na podzim se chystáme do Čech, kde plánujeme několik přednášek spojených s prodejem knihy. Bližší informace najdete na našich sociálních sítích. Pokud by měl někdo zájem o přednášku můžete nás kontaktovat na email czechthemountains@gmail.com, rádi přijedeme kamkoliv.

Statistika ze Stezky kontinentálního rozvodí (Continental divide trail – CDT)

Počet dní na CDT: 158

Počet dní na trailu: 160

Počet dní oddychu: Luboš 29, Tereza 32

Počet dní chůze: Luboš 131, Tereza 128

Celková vzdálenost: 3 589 km

Průměrná denní vzdálenost: 27,4 km

Celkový počet kroků na trailu: 5 035 509

Celkové převýšení nahoru: 105 853,3 m

Průměrné stoupání denně: 808,0 m

Celkové převýšení dolů: 104 890,2 m

Průměrné klesání denně: 800,7 m

Nejdelší vzdálenost za den: oba 51,5 km (den 95.), Luboš 57,1 km (den 100.)

Nejvyšší převýšení za den: 20. 8. ↑ 1 924,5 m ↓ 1 519,2 m

Nejvyšší body CDT: Grays Peak 4 352 m n. m., Mt. Edwards 4 218 m n. m.

Nejvyšší vrchol trasy: Mt. Elbert 4 401 m n. m.

Počet nocí ve stanu: 119

Počet nocí v posteli: 41

Počet sprch: 42

Nejdelší úsek mezi umytím ve sprše: 7,5 dne

Nejdelší den: 4. 7. – 14 hodin chůze

Kolik kg jsme zhubli: Luboš 23,0 kg, Tereza 2,4 kg

Počet spálených kalorií: cca 447 322 kcal

Prošlapané páry bot: oba 4

Počet navštívených měst: 22

Co bylo nejtěžší, co nejsnazší?

Nejtěžší pro mě bylo naučit se říkat, jak se cítím, požádat o pomoc a přiznat si, že na některé věci prostě nemám. To byla veliká lekce během prvního trailu. Já si dlouho myslela, že vše zvládnu jako Luboš a nechtěla jsem si připustit, že on jako chlap má jinou zásobu sil a zvládne ujít víc než já, je rychlejší a méně unavený. Jako tvrdohlavý beran jsem se snažila to urvat ze všech sil, až nakonec síly došly a já si musela připustit, že jsem slabší, pomalejší a že je to v pořádku. To nám hodně pomohlo i ve vztahu. Ať si to připustit chceme nebo ne, ženské tělo a jeho cykličnost ovlivňuje množství energie, vnímání nepohodlí, nálady a i například ochotu jít do rizika (brod rozvodněné řeky apod.) a s tím vším se musí na trailu umět pracovat a museli jsme se to naučit jako pár. Od té doby se nám žije a chodí, znatelně lépe.

A co se týče trailu jako takového tak hodně náročný byl noční výstup na nejvyšší horu kontinentální Ameriky mt. Whitney 4,421metrů nad mořem, kdy jsme vycházeli o půlnoci a šli s cepínem traverzy ve sněhu, abychom na vrcholu byli na východ slunce. Životní zážitek, na který rádi vzpomínáme.

A nejsnazší bylo asi rozhodnout se, že do toho půjdeme.

Zaujal mě dům pokrytý alobalem v lese na snímku v knize, jaký to má důvod?

Alobalová chaloupka byla v lese v Montaně, a popravdě my neznáme ten pravý důvod, proč byla takto obalena, ale domníváme se, že alobal či materiál jemu podobný funguje jako ochrana proti požáru. Takže ji možná připravili jako možný únik pro hasiče, kteří by se v té oblasti dostali do pasti a nemohli z požáru ven, nebo jen nechtěli, aby shořela ona bouda. Nicméně nás pobavilo, že my doma máme pohádku o perníkové chaloupce a tady mají alobalovou.

Pěšky z Mexika do Kanady už podruhé. O pětiměsíční cestě promluví v klubu Garage.
Pěšky z Mexika do Kanady už podruhé. O pětiměsíční cestě promluví v klubu Garage

Stezka kontinentálního rozvodí (CTD) vede podél oceánského rozvodí od mexické hranice až po kanadskou v provincii Alberta. Tereza s Lubošem tak prošli státy Nové Mexiko, Colorado, Wyoming, Idaho a Montana. Za 160 dní ušli 3 589 km, prošlapali čtyři páry bot a nastoupali na 105,8 kilometrů.

Tereza dělala rozhovory i pro magazín Svět outdooru, lze si je přečíst online zde  a zde.