Po zničujícím požáru z ní ale zbyl jen popel, proto byla znovu postavena na dnešním místě. I zde ale ves postihly dva další požáry.

Přestože tento mýtus není nijak historicky doložen, právě současný název obce „nová" nasvědčuje tomu, že skutečně mohlo dojít k obnově právě po živelné katastrofě.

Dnes se má každopádně vesnice čile k světu. Podle zdejší obyvatelky Libuše Poduškové, která se tu narodila v chalupě číslo jedna přímo na návsi jako potomek sedláků, se stále rozrůstá, protože tu žije mnoho mladých lidí, kteří ji udržují při životě.

Libuši Poduškovou jsme v obci zastihli právě ve chvíli, kdy na zahradě otrhávala jablka. Ochotně se s námi dala do řeči a zavzpomínala na jejich náves a na dobu, kdy tu sama vyrůstala.

„Myslím, že je naše náves docela velká a ucelená. Za tu dobu, co to tu znám, tu vyrostlo spoustu nových domů a vilek. Po revoluci tu hodně lidí začalo svoje chalupy opravovat, třeba zrovna támhle soused dává svůj barák do původního stavu," ukazuje Libuše Podušková prstem na krásnou selskou chalupu a pokračuje.

„Víte, já jsem třicet let žila na Sezimáku a jsem ráda, že jsem se zase vrátila zpátky domů. A jinde bych už žít nechtěla. Tohle je taková malebná vesnička. Všichni se tady známe, to je na tom to nejkrásnější. Otevřete dveře a támhletoho pozdravíte, na jiného zamáváte. Znáte ty lidi a jejich děti, znáte jejich příběhy. Vyjdete ven z domu a hned jste mezi lidmi. To ve městě v paneláku nenajdete," usmívá se Libuše Podušková.

Uznává ale, že za tu dobu, co žila pryč, se toho ve vsi hodně změnilo. „Na začátku vsi vyrostlo nové sídlišťátko plné vilek. Ty lidi už tam skoro neznám," připouští.

Ráj dětí

I zdejší náves, na níž v současné době stojí dětské hřiště, prodělala určitou změnu. „Těch bříz, které tady vidíte, tady před dvaceti lety stálo mnohem víc. To tam byly samé břízy. A taky tam rostly topoly, ale ty už porazili. Břízy chtěla polovina obce uchovat a já jsem ráda, že je obec upravuje, aby nepopadaly na okolní baráky," říká Libuše Podušková.

Hřiště, které tu dnes místo dřívějších bříz vyrostlo, tu podle ní má velké využití. „Hřiště je staré pár let. Ve vsi je teď totiž hrozně moc malých dětí. Třeba jenom jedni moji sousedi mají hned tři děcka. Dřív tu děti využívaly hřiště na fotbal, ale to úplně nevyhovovalo," myslí si.

Na hřišti, na návsi, ale i v hospodě se dnes koná množství nejrůznějších akcí. „Máme tu takovou skupinku asi šesti maminek na mateřské, které mají malé děti. Ty tu pro ně na návsi i jinde dělají zábavu. Takže tu slavíme třeba čerty, různé besídky i na koni tu děti jezdily. Na Vánoce zase zpíváme nahoře u kostela a rozsvěcujeme tam strom," rozpovídala se Libuše Podušková o zdejší kultuře.

Zmíněný kostel, ale také obchod s potravinami a obecní úřad na návsi jako jinde nestojí. „Já si ale myslím, že k nim všichni v pohodě dojdeme a ze všech částí vsi to máme tak stejně daleko," míní Libuše Podušková.

Když se jí zeptáte, co na jejich vsi oceňuje ze všeho nejvíc, odpovídá bez rozmýšlení. „Určitě bazén. To je velká vymoženost. Dřív jsme museli jezdit to Turovce nebo do Chýnova. Koupání je zadarmo, dá se tam skákat i plavat. To se vám vůbec nechce odcházet od vody," směje se Libuše Podušková.

Autor: Kateřina Šímová