Jestli si něco Táboráci pletou, pak zaručeně Čelkovice a Čekanice. A pak se může ještě stát, že při psaní vám počítač samovolně opraví Čelkovice na Čelákovice. Vězte, že Čelkovice mají tak bohatou historii, že by jí je Čekanice i Čelákovice mohly závidět.

Jak vznikl název „Čelkovice“ se přesně neví. Dějepisec Roman Cikhart považuje název za chybný, dokonce za zkomoleninu. Původně se prý ves nazývala Celkovice (odvozeno od osobního jména Celek). V německých záznamech ze začátku 14. století je ves jmenována jako Czelkowitz. Nejstarší dochovaný záznam je tedy Čelkovice a nikoli Celkovice. Je ovšem docela možné, že v písemnostech se názvy střídaly. A sami místní? Některé starší ročníky dodnes neřeknou jinak, než že bydlí v Celkovicích, tedy bez háčku.

Čelkovice jsou místní částí města Tábor, původně to byla samostatná obec. V současné době zde žije 579 obyvatel. Nacházejí se v údolí na levém břehu Lužnice od na protějším břehu ležící části města Tábor ( zejména Staré město, Parkány), části spojuje nedávno opravený most. Bohužel právě on se stal symbolem nářků místních, protože přes něj jezdí nákladní doprava vozící materiál na stavbu dálnice. Z nedalekého slapského lomu. Těžkotonážní vozidla nejsou jen zdrojem znečišťování ovzduší, majitelé nemovitostí podél silnice si ztěžují i na praskající zdi.

„Vadí nám hlavně auta. Když se podíváte na naši fasádu, tak je to fakt hrůza. Jedou kolem propadlého kanálu a myslíte, že se mu vyhnou?“ zlobí se Vladislav Klindera. Klinderovi sice nejsou místními od počátku, ale přistěhovali se sem z Plané nad Lužnicí před čtrnácti roky. Pocházejí z Kladna.

„Jinak se nám tady moc líbí. Jediné, co nám opravdu vadí, je ta doprava,“ doplňuje manžela paní Jaroslava Klinderová. Za nákupy sice musí do Tábora, ale bere to sportovně. Alespoň se prý projde. „U hospody je večerka, tam mají otevřeno pořád. Jsou to asi Číňani, ale jsou moc slušní. Když je nejhůř, dojdou třeba rohlíky nebo chleba, tak si tam dojdeme a máme vystaráno,“ směje se Jaroslava Klinderová. A jak funguje městská hromadná doprava? „Autobusem nejezdíme. Na velké nákupy autem, jinak pěšky. Když to vezmeme zadem přes svatou Annu, tak jsme tam dřív než autobusem. Musíme se hýbat,“ podotkl Vladislav Klindera. Jeho brusírna nožů a všelijakých nástrojů byla a je dodnes vyhlášenou. Ale už prý to podnikání není to, co bývalo. „Kšeftů je málo. Původně jsme tady v dílně dělali motory do škodovek, pak motocykly, toho už jsme také nechali. Teď už jsme to přenechali synovi. Ten brousí pro truhláře a další řemeslníky,“ poznamenal bývalý živnostník Vladislav Klindera.

A co místní samospráva? „Tak ta tu není, a to je chyba. Bývala tu, ale teď je to tu takový divný. Vždyť nahoře je plno mladých rodin. Hodně se tu staví. Měli by zvolit tu samosprávu a bylo by tu všechno,“ dodal Klindera.

Jenomže Čelkovičtí asi o samosprávu příliš nestojí. Přestože na přelomu srpna a září se uskutečnil sběr podpisů pro volbu do samosprávy, nakonec zvolena nebyla. A tak ani do Čelkovic nepůjde zhruba 136 tisíc korun, za něž si mohli ledacos zřídit. A určitě by při jednání s městem získali i další. Teď budou muset čekat na drobečky z rozpočtového koláče Tábora.

„Samospráva už málem vznikla. Chybělo nám čtyřicet podpisů. Lidé byli zrazeni obnovou kanalizace a nadměrnou zátěží prachu a hluku. Nebyla to tedy nejvhodnější doba na sběr podpisů. Nicméně, nevylučuji opakování, nový starosta má podpisové archy v šanonu „Přímětské části“ předány a je možné toto vždycky doplnit. Až bude zájem, rád s tím pomohu,“ konstatoval bývalý místostarosta architekt Martin Jirovský, který v Čelkovicích s rodinou žije.
Říká, že v Čelkovicích se investovalo několik desítek miliónů korun do obnovy kanalizace a záprav svršku vozovek, zejména v horní části. Pro obnovu parteru vznikly hřiště a drobný mobiliář, zejména pro děti, a to v řádech statisíců. Připravena je studie na adaptaci hasičské zbrojnice, včetně přístavby pro klubovnu. Rozpočet na akci se pohybuje pod třemi miliony, část by se měla uvolnit z plánovaného prodeje hospody a bytu na nábřeží.

Na počátek prosince se podle Martina Jirovského připravuje rozjezd vnitroměstské linky s půlhodinovými a hodinovými intervaly spojení s centrem. A zprojektována jsou bezpečnostní opatření před hostincem U Boučků. „S odstupem času a s rozpaky vnímám plánované protipovodňové úpravy. Doufám že dotační program nevyjde. Betonové zdi podél řeky ve finále stejně nic neřeší, problém se kumuluje jinde. Tentokrát bude vždy na protilehlé straně koryta“, argumentuje bývalý místostarosta.

Kdybychom si chtěli udělat hezkou procházku, nabízí Klub českých turistů zajímavou trasu právě přes Čelkovice: Procházka Táborem a výlet na rozhlednu Hýlačka - 10 kilometrů.

„Vycházka začíná na Křižíkově náměstí, z něhož dojdeme na Tržní náměstí, kde se setkáme se zeleným „psaníčkem“ (zelenou místní turistickou značkou). Ta nás provede historickou částí města až k hradu Kotnov, odkud se vydáme po MTZ přes Lužnici, po okraji lesa Pintovka na Horky a dále až na Větrovy k rozhledně Hýlačka. Po její návštěvě se vrátíme kousek zpět na železniční zastávku Horky, od níž nás zelená turistická značka provede Starými Horkami a Čelkovicemi zpět do Tábora.

V Táboře za mostem přes Lužnici přejdeme opět na zelené „psaníčko“ a naši vycházku zakončíme na Žižkově náměstí.“ (text: Klub českých turistů Tábor a Infocentrum Město Tábor)

Komu by to bylo málo, může navštívit místní pamětihodnosti: pramen Eleonora, pamětní desky a křížek, naproti Lázním se točí mlýnské kolo, za prohlídku stojí i pravý venkovský hřbitov. Je umístěn na jižním konci Čelkovic, na kopci směrem k obci Větrovy. Je odtud hezký pohled na celou oblast Čelkovic a dokonce na samotný Tábor, konkrétně na ulici Na Parkánech. Původně byl společný pro Horky a Větrovy. V roce 1921 byl hřbitov postaven obyvateli těchto oblastí, a tak každé popisné číslo podle své vykonané práce na tomto díle vykoupilo si část hřbitova. Hřbitov byl nedávno nově opraven – nová omítka je patrná na zdech hřbitova i zde umístěných budovách.

Ke hřbitovu vede cesta lemovaná lípami a jiným lesním porostem, kousek před hřbitovem je spleť polních cest, které vedou do různých směrů. Nutno říci, že je odtud krásný výhled na město.

A málokdo ví, že Čelkovičtí mají také svou osobnost. V Čelkovicích se narodil Bohumil Mladý (30. října 1881- 23. června 1942 v Praze), spisovatel, vydavatel a redaktor časopisu „Četnický obzor a „Ročenka českého četnictva“. (zdroj:www.tabor.cz)

Nějakou pověst byste asi v Čelkovicích hledali marně. Zato historie zdejších Lázní opravdu za zmínku stojí.
„V hlavní jámě sv. Trojice, 80 later hluboké, jsou tři horizonty čili patra. První patro je od povrchu 86 m hluboko a v této hloubce protíná šachtu štola „sv. Jana Nepomuckého“, 700 sáhů dlouhá, která vyúsťuje v údolí nad lázněmi, v místě, odkud připojenými rourami vytéká železitá voda do lázní. Druhé patro šachty je v hloubce 121 m a třetí 155 m od povrchu. Byla by tedy výška vody v zatopené šachtě kolem 70 m.

Když r. 1764 Bernard Kössler přes protest obce táborské obnovil dolování na Horkách, podali Táborští proti tomu stížnost, v níž uvádějí, že jim hornickými pracemi „největší jejich poklad, totiž léčivá voda, byla docela odříznuta“.

V odpověď píše vrch. Horní správce v Příbrami Alex. De Adda, že u ústí dědičné štoly sv. Jana Nep., žádná budova ani lázeň nestávala a také nyní (1764) tam nestojí, nýbrž jen čtyřhranná dřevěná kašna byla tu zřízena. Teď však, když ústí štoly opět otevřeno, teče prý voda zase po jejím spodku jako dříve.
Roku 1833 měl čelkovické lázně Josef Hermann, který žádal těžařstvo dolů o puštění minerální vody ze štol. Bylo mu to povoleno pod podmínkou, že si vodovod na svůj náklad zřídí a bude povinen jej odstraniti, kdyby horní úřad proti tomu něco namítal.

K znovuzřízení horeckých dolů mělo dojíti v roce 1907 a pak r. 1911, kdy majitel, který je od obce táborské koupil, chtěl tu práci zahájiti. – Jak sdělil mi před lety onen pán závodní (správce dolu), který zde práce hornické říditi měl, nedošlo k tomu následkem smrti majitelovy. Jeho syn, architekt, neměl o doly zájmu“. (TÁBOR. Číslo 49. Ročník LXV.. V Táboře dne 18. prosince 1931.)

Tento zajímavý architektonický objekt časem zchátral, zdevastovanou budovu zakoupila stavební firma „Karel Dvořák“ v Táboře a přestavěla ji na luxusní čtyřhvězdičkový hotel s restaurací.

Ač žijeme ve městě, které má čtrnáct příměstských částí, mnohdy je neznáme. Čelkovice mají své kouzlo a až si je projdeme, už je určitě nebudeme zaměňovat s Čekanicemi.

Alena Řezáčová