Kromě běžných cigaret v nich mají zmizet i ty elektronické a z čajoven vodní dýmky. Kuřáci by si mohli zapálit už jen na terasách.
Několik restaurací v Táboře poslance předběhlo a zákaz si vyhlásilo samo.

Striktně nekuřáckou je už od loňska například Střelnice. „Od loňského března jsme nekuřáckým provozem. Mně to přijde přirozené u restaurace, v níž se chce člověk dobře najíst. Když si chce zákazník vychutnat jídlo, nepřeje si, aby mu kouř požitek kazil. Problémy s tím žádné nemáme," říká provozovatel Josef Neméth. Kdo si má chuť zakouřit, najde popelník venku. Josef Neméth připouští, že o pár kuřáků tím možná přišli.

Na hlavní táborské ulici 9. května narazíte na další zcela nekuřácký prostor, a to restauraci hotelu Palcát. Aby ale nepřišli o kuřáky, mají pro ně kuřácký bar. Tohle členění u nich lidé berou jako samozřejmé. Navíc v létě si mohou zakouřit na terase.

„Problémy s nekuřáky ani s kuřáky nemáme. Restaurace je nekuřácká a pro kuřáky je bar. Zákaz bychom řešili asi umístěním popelníků ven. Počítám, že nějaký odliv klientů protikuřácký zákon přinese, ale nebude velký. Máme totiž stabilní klientelu," věří manažer provozu Petr Kofroň.    

 Pokud si zajdete do hostince U Beranů v ulici Na Bydžově, a budete zarytý nekuřák, usadí vás Vladimír Vala do nekuřáckého salonku. Jak ale říká, u nich si „všichni rádi zapálí." „Myslím, že nějakou část lidí nám zákon odradí, protože u nás hrajeme country, kde všichni rádi kouří. Třeba v zimě nebude chodit tolik lidí, ale v létě to znát nebude, máme terasu a zákon se vztahuje jen na uzavřené místnosti. Když zákaz projde, nějak se k němu budeme muset postavit," říká.

Čajovny se bouří

To pro čajovny se absolutní zákaz kouření stává podstatně větším strašákem. Nechodí do nich totiž jen vyznavači kvalitních čajů, ale především milovníci vodních dýmek. A s těmi by mohl být konec. Dokonce už běží petice, pod níž se podepsalo kolem třiceti tisíc lidí.
Na jejich straně stojí i provozovatel Dobré čajovny Jan Náprava. „Čajovny jako takové jsou nekuřáckými provozy ve smyslu kouření cigaret, ale máme vodní dýmky, o které má dost lidí zájem. Myslím si, že nás zákon poškodí, pokud nám neudělá výjimku," obává se. Proti poslanecké iniciativě se staví jejich 30 dalších poboček v celé republice.

Argumentují, že vodní dýmky nelze s klasickým kouřením srovnávat. „Je to spíše takový relax pro lidi, společenská záležitost, u které se sejdou a pohovoří. Kouření ochucených tabáků z vodnice je velice oblíbené, voní, jde o formu zábavy bez alkoholu a nevadí ani nekuřákům," hájí vodnice. Je přesvědčen, že pokud i čajovny spadnou do protikuřáckého tažení, poškodí je to a část zákazníků se k nim už nevydá. Co vím, tak v některých čajovnách je obrat z užívání vodnic i přes padesát procent. Tady u nás se pod petici na jejich zachování podepsalo už něco přes 150 lidí," spočítal podpisy na archu.

V Havaně na Žižkově náměstí se nekouří už třetím rokem. Vedoucí Hana Hořejší připouští, že na počátku váhala. Měla strach z reakce lidí, kteří k nim chodili. Kupodivu se nestalo nic, ba naopak přišli i noví. „Přivedlo nám to rodiny s dětmi nebo lidi vyznávající zdravý životní styl. Moderní je totiž nekouřit, ale pro kuřáky máme prostor na terase, myslím, že si nepřipadají diskriminovaní, protože i oni se rádi najedí v nezakouřené restauraci," říká dnes s odstupem tří let a je ráda, že se tehdy k riskantnímu kroku odhodlala. „Myslím si, že moje rozhodnutí zvedlo úroveň restaurace. Byla jsem překvapená, jak rychle si lidi zvykli. Žádné problémy nám to opravdu nepřineslo."

Autor: Lenka Pospíšilová