Dle stavební dispozice Tábora již v předminulém století dopravní výpadovka na jih začínala v samém centru města, když na tehdejší Husovo náměstí (dnes nám. Křižíkovo – pozn. aut.) přímo navazovala Budějovická silnice, jak nám dodnes představuje polohopisný plán Tábora z roku 1886. Okolo ní postupně vznikaly veřejné budovy i obytné domy.

Na památné schůzi 30. října 1918 táborské obecní zastupitelstvo danou komunikaci z vděčnosti za pomoc při našem boji za svobodu věnovalo prezidentovi USA a jednomyslně pro ni schválilo název Wilsonova třída. Ačkoli z hlediska výstavby města se prakticky stále jednalo o periferii, především živnostenský ruch zde ve stínu četných stromů permanentně rostl.

Z obchodů jmenujme alespoň Vyskočilovo uzenářství, pekařství Prágrovo, papírnictví paní Hovorkové, především pak železářský obchod pana Augustina Tomáška. Služby nám mimo jiné zastupuje autoopravna Josef Kroc, holičství Dvořák, ale také již tehdy známá lékárna U svaté Anny. K místním důležitým podnikům patřila Frankova tiskárna a Lužnický elektrárenský svaz.

Za zábavou se tady chodilo například do restaurace U komety či k Pravečkovům, tělo i duch se posilovaly v Sokolovně. Přesto se leckdo občas nevyhnul pobytu ve zdejší Všeobecné veřejné městské nemocnici. Až do konce třicátých let ji však někteří museli opustit přes sousední kapli a za zvuků hudby byli s početným pěším doprovodem odváženi téměř po celé délce třídy a poté za Černé mosty…

Dne 6. července 1939 byl v Táboře slavnostně otevřen Sbor Božích bojovníků Církve československé, jehož součástí bylo kolumbárium a věž zakončená měděným kalichem na Wilsonově třídě, která se však v této době začala oficiálně nazývat Budweiser Strasse. Počátkem května 1945 tudy projížděly zbytky německých armád, aby byly za napjatého a zároveň radostného očekávání táborského obyvatelstva již desátého májového dne 1945 vystřídány prvními sovětskými vojáky. Důležité dopravní tepně se zároveň vrátil název a ještě na táborském městském plánu z roku 1948 můžeme v příslušných místech číst Wilsonova.

Ovšem záhy nastala výměna prezidentů; možno říci „imperialistický“ byl vystřídán „prvním dělnickým“. Zkrátka na České Budějovice se v Táboře začalo jezdit Gottwaldovou třídou, na které tehdy probíhala výstavba řady činžovních domů, později pevného areálu „tržnice“ a střediska spotřebního družstva Jednota. Drobné živnosti a obchůdky, kdysi tak typické pro tuto část města, však postupně mizely a Gottwaldova třída se stávala obyčejnou výpadovou komunikací stále více zatíženější dopravním ruchem.

S koncem roku 1989 odtud odešel i sám bývalý prezident a stará známá „budvajska“ se vrátila ke svému zcela původnímu názvu. Od té doby zde byl vybudován zcela nový finanční úřad, k určitému oživení došlo i v oblasti drobného obchodu a služeb. Ovšem jak již bylo na začátku uvedeno, jižní výpadovka začíná prakticky v centru Tábora, což de facto předurčuje význam dané komunikace. Také proto již dlouho způsobuje vrásky architektům, dopravním specialistům i lidem na městské radnici.

Ovšem zdejší dopravní situace také silně ovlivňuje nejen charakter dalších úprav, ale především každodenní život občanů této lokality, kteří ač kousek od centra si stále často připadají jako na periferii města.

Stanislav Zita