Vesnici v sousedství památkově chráněné rezervace jihočeských blat omývá Blatský potok a zdobí rybníky. Nejvíce však turisty láká architektura z počátku 19. století označována za selské baroko. Borkovice proslavila i rašelinová ložiska, jimiž dnes vede naučná stezka Borkovická blata.
K vesnici patří i samota Jitra, jejíž historie je spjata nejen s rodem Schwarzenbergů, ale také se spisovatelem Aloisem Jiráskem. Oblíbil si zdejší myslivnu a právě tady psal svůj román Proti všem.

Kořeny Borkovic ale spadají až do středověku. Poprvé je obec písemně doložená v roce 1354, kdy si ji z větší části koupili bratři z Rožmberka. Téměř o století později ji Oldřich z Rožmberka přenechal augustiniánskému klášteru v Třeboni. Když zanikl, připadly Borkovice k třeboňskému panství. A protože tady žil jistý občan Borek, snad právě po něm se ves jmenuje.

Předci dnešních 238 obyvatel se živili především zemědělstvím, dodnes na návsi stojí zemědělské usedlosti, ale prosperitu obci zajistila především těžba rašeliny. S tou se začalo kolem roku 1840. Rašeliniště tu začalo vznikat před více než 10 tisíci lety. Když se tak zvané borky vyřezaly a usušily, výborně se s nimi topilo. Želízko, se kterým se borky dolovaly, se dostalo i do znaku obce.

„Nejvíc se mi tady líbí naše holky," směje se poslední předseda místního národního výboru Rudolf Peterka (82). Ve vesnici prožil celý svůj život a tady si také našel svou manželku, která dnes už ale nežije. Než se borkovický rodák stal předsedou výboru, živil se jako opravář. Z vedení obce odešel v roce 1990 a od té doby je starostou Jiří Jech.

Marek Dušák je o tři generace mladší, ale svou vesnici také opustil tak úplně nechce. „Nejdřív bych si třeba v Táboře vydělal nějaké peníze a pak bych si tu chtěl postavit dům," plánuje devatenáctiletý Marek, jehož přítelkyně Pavlína Pěchová z Tábora by takovou variantu vítala.
„Na vesnice bych klidně šla, je tu klid a méně aut," vyjmenovává výhody pětadvacetiletá studentka.

V obci funguje sbor dobrovolných hasičů, několik zemědělských farem, myslivecký spolek a také spolek na ochranu tradic. K dispozici tu lidé mají prodejnu, poštu, hospodu i knihovnu s připojením k internetu. Vede tudy naučná stezka, pořádají si tu masopustní průvody, plesy, zábavy a pouti.