Dílo živočicha totiž bylo spatřeno na levém břehu řeky Vltavy asi kilometr po proudu.

Dospělý samec, který staví své hrady na březích řek může vážit až 40 kg, jak podotýká starosta.

„Naši Rožmberkové v době změny klimatické periody postřehli zájem o teplé kožešiny, a tak v Červeném Dvoře u Českého Krumlova, kam se dnes jezdí narovnávat narkomani a alkoholici, v roce 1598 založili bobrovnu,“ dává na odiv starosta své znalosti a pokračuje: „Pohyby vojsk za Třicetileté války bobrovnu rozbily a bobr expandoval do Českého království, až jich okolo roku 1700 bylo přes dva miliony, a tak se lovilo a lovilo, až nebyl žádný. Dnešní bobři se k nám šíří z Rakouska, z Dunaje.“

V jižních Čechách je na území Národního parku Šumava bobr chráněný. Podle Tomáše Bodnára, zoologa českobudějovické pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny, je ostatní území kraje zařazeno do zóny, kde je možná regulace bobrů.

Je brán jako druh, který by neměl mimo zvlášť určená území trvale sídlit. Je nežádoucí například z pohledu správců vodních toků nebo rybářů. Výskyt borů je podle odborníků na břehu Vltavy až po Český Krumlov častý. „Na Českobudějovicku už byl zaznamenán na několika místech v jižní části okresu,“ říká k výskytu bobrů Tomáš Bodnár.