Bezdomovci teď uvítají vaši zimní bundu, čepici i ponožky

Zima, mráz, sníh. To jsou pro bezdomovce nejkrušnější chvíle na ulici. Spoléhají se na pomoc okolí, ale většinou se soucitem počítat nemohou, a tak nemají co na sebe. Přitom teploty občas klesnou hodně hluboko.

S bezdomovci pracují místní organizace, které zajišťují 
i jídlo, G – centrum provozuje noclehárnu. S oblečením může pomoct každý. V Táboře jsou dvě sběrná místa.
„Já jsem na ulici už přes deset let. Oblečení a ostatní věci si musím vytahovat z popelnic nebo kontejnerů, protože nemám peníze ani na sekáč. 
O jídlo se vždycky nějak podělíme s kamarády, to neřeším. Kdo má, ten dá," přiznává pětapadesátiletý Ladislav, který o rodinné zázemí přišel po rozvodu s manželkou. Poslední tečku za důstojným životem pak u něj udělal alkohol.

Ladislav se zimy bojí. „Prosinec a leden bývají logicky nejhorší, to je nejvíc hnusně. Občas, když seženu dost peněz, tak si zaplatím nocleh na Zavadilce, ale jinak je to bída," naznačuje muž z ulice, jak přečkává a zvládá nejnáročnější období v roce.
„V Zavadilské ulici v Táboře již několik let funguje mužská noclehárna, kterou máme pod sebou. Za noc se platí 50 korun a přijít mohou lidé od sedmi hodin večer. Ráno
v sedm pak musí pokoje uklidit a odejít nebo zamířit do denního centra, kde mohou počkat ještě do 11 hodin, než budou muset odejít," popisuje provozní řád ředitelka G – centra v Táboře Jaroslava Kotalíková. 

Někteří bezdomovci ale neřeší jenom spaní v teple. Jídlo je pro lidi bez střechy nad hlavou všeobecně mnohem přednější. „Když se špatně vyspíte, budiž. Ale když se celý den nenajíte, není to žádný med," potvrdil Ladislav, zatímco jeho kamarád při našem rozhovoru došel koupit vlašský salát a několik housek.

Horká polévka pro všechny

„Každou středu ve spolupráci s diecézní charitou a klokotskými obláty od tří do čtyř hodin odpoledne vydáváme s pomocí dobrovolníků teplou polévku. Jednou ob týden ji dostáváme uvařenou od sponzora. Jde hlavně o to, aby lidé bez přístřeší nejedli potraviny z popelnic, protože se potom šíří různé nemoci," vysvětlila Jana Pilzová z Terénního programu Tábor, jenž sídlí ve Vančurově ulici. Tam mají také takzvaný krizový šatník.

„Když venku potkáme člověka, který je málo nebo nevhodně oblečený, vezmeme ho s sebou a z tohoto šatníku ho oblečeme. Nefunguje to ale tak, že by si sem lidé pro šaty sami chodili. Kdokoliv nám ale může nějaké oblečení klidně přinést, nouze je hlavně o pánské a dámské spodní prádlo, ponožky, boty a teď v zimě i rukavice, bundy a čepice. Nebereme jenom dětské věci," vybízí Jana Pilzová všechny, kteří by chtěli své obnošené věci darovat.

Má to jen jednu podmínku. „Prádlo by mělo být čisté, určitě ne z čistírny nebo podobně, ale aby si ho ten člověk mohl vzít rovnou na sebe. Možnost darování oblečení je i u Červeného kříže, tam oblečení potřebují ještě více než my, protože oblékají nejenom bezdomovce, ale také lidi ze sociálně slabších skupin. Tam můžete donést i dětské oblečení nebo boty na podpatku," dodala Jana Pilzová.

Veronika Gigalová