Zimní olympijské hry v ruské Soči startují až 7. února, ale už nyní na nich mají Češi podíl. A to konkrétně sezimovoústečtí strojaři z Kovosvitu.

Právě tady před lety vyrobili soustružnický stroj, na kterém v Krasnojarsku vznikla hlavní miniaturní součástka olympijských pochodní. Zaručuje, aby z nich šlehal oheň, a co víc, aby neuhasl. Olympijské světlo se totiž při dlouhé pouti dostane pod vodu, do vzduchu, ale i vesmíru.

„Na našich strojích se dělalo v Rusku srdce pochodně, a to tryska. Komponenta musí být velice přesná, protože její otvor má velikost jen tři desetiny milimetru, a není skoro vidět, zaručuje velikost plamene," vysvětlil marketingový manažer Kovosvitu Martin Volný s tím, že ještě než dorazili naši olympionici do Soči, už na úspěchu her měli Češi velkou zásluhu.

Zlatnická práce

Součástka vznikla na stroji SPM 16, který nyní společnost nevyrábí. I tak se ale jeho přesnost pohybuje od stovek setin milimetru až k tisícinám milimetru. Nyní kovosvitečtí využívají jeho modernějšího nástupce SP 180, 280. Umí obrábět složitější součástky, vrtat i frézovat. Cena se podle konfigurace pohybuje od 1,8 do 5 milionů korun.

„Výroba mosazné trysky je velmi jemná práce, která se blíží zlatnické. Mě to přesvědčuje o tom, že stroje jsou velmi dobré. Jinak by to Rusové dělali třeba na německých mašinách a nedali přednost českým," míní tisková mluvčí firmy Iva Ruskovská.

Tubus i obal pochodně se v Krasnojarsku vyráběl měsíc v kuse na tři směny. Oheň nesou jak „zdraví" sportovci tak paraolympionici. Během 65 tisíc kilometrů putuje nejen po Rusku, ale i po celém světě.

Sezimovoústecký Kovosvit zaměstnává 810 pracovníků a vyváží stroje do celého světa. Nejvíce jich však putuje do Polska a klíčovým trhem, kam jde padesát procent produkce, je Rusko. Tady v Azově v roce 2012 vznikl podnik MTE Kovosvit MAS. Odtud přišla informace o tom, že tryska do olympijského ohně vznikla na soustruhu z továrny založené Tomášem Baťou v roce 1939.

Olympijský oheň

• Olympijský oheň pro ruské Soči byl zažehnut 131 dní před zahájením zimních her.
• Připomíná oheň, který ukradl podle pověsti z Olympu Prometheus a dal ho lidem. Proto i nyní ho v řecké Olympii zapaluje za pomoci slunečních paprsků a zrcadla jedenáct „velekněžek", které ho předají běžcům. Ti ho štafetovým způsobem přenáší po celém světě až do dějiště olympijských her.
• Oheň pro Soči tak urazí 65 tisíc kilometrů, je nejdelší cestou ohně v historii zimních her
a předá si ho 14 tisíc běžců.
• Pochodeň tak cestuje po zemi, vodě, železnici, v letadle a dostane se i do vesmíru.
• Jeho pouť skončí 7. února v den zahájení her v Soči.

Světlo, které spojí národy…

Olympijské hry. Událost, na jejíž začátek netrpělivě čekají fanoušci hodnotných výkonů, aby pak bez dechu sledovali zápasy rychlobruslařky Martiny Sáblíkové, běžkaře Lukáše Bauera či hokejové reprezentace. Jiní tento svátek sportu kritizují jako komerční akci, která odvádí pozornost od palčivých problémů světa, a že v Soči do ní putuje až moc miliard rublů. Přitom první olympiáda se konala roku 776 př. n. l. v antickém Řecku a vycházela z myšlenky najít v sobě ctnosti a vhodnou míru. Toto kritérium by měl mít na srdci každý účastníka her a organizátoři se mohou inspirovat v tom, jak tento monstrózní svátek vytvořit přijatelný pro společnost. Stejně jako dnes i tehdy se pěly ódy na sportovce, ale hlavně, dodržoval se posvátný mír. Olympijské světlo, které proběhne celým světem, by proto nemělo být jen propagandou, ale vyšší mocí. Takovou která dokáže spojit národy.