Malá víska za Mladou Vožicí se na své návsi může pochlubit nejenom krásnými vzrostlými lípami, kapličkou a hasičskou zbrojnicí, ale také hřištěm pro golfisty nebo hasiče, v jež se čas od času promění.

Se starostou Stanislavem Šmejkalem jsme náves prošli křížem krážem. Dům s číslem jedna jsem ale v centru obce nezahlédla . „Běleč patřila pod panství Šelmberk, což znamená, že domy s číslem jedna, dva a tři nenajdete na návsi, jak bývá zvykem. Leží v lese u hradu Šelmberk a jedná se o mlýn, hájovnu a statek," říká starosta Bělče Stanislav Šmejkal. Společně s ním jsem probírala, jak se za léta změnila tvář srdce obce.

Hlavním atributem malého náměstíčka uprostřed Bělče jsou dvě stromořadí vysokých zdravých lip. Ty vedou ke kapličce, kterou zde vystavěli v roce 1935. Na její zdi je připevněna deska se jmény místních, kteří zemřeli v první světové válce. Košaté stromy jsou jen o jeden rok starší než sama kaplička.

Pod širým nebem

Další dominantou se teprve nedávno stalo pódium a vydlážděná plocha uprostřed trávníku. „Tady venku se totiž konají všechny kulturní akce pod širým nebem. Původně bylo pódium jen zaplachtované, teď už máme všechno zabedněné a udělali jsme i pořádnou střechu," vysvětluje Stanislav Šmejkal. „No a ta dlažba? To je náš parket. Původně jsme využívali jenom takový skládací, dřevěný, ale když zmoknul, proměnil se v nebezpečné kluziště. Jednoho dne už se stářím rozpadl, a tak jsme vymysleli tohle dlouhodobější řešení," dodává.

Náměstíčko ale slouží Bělečským nejenom k tancovačkám. Zřídili si zde dokonce i své vlastní kino. Na stěnu pódia si natáhnou promítací plátno, přichystají lavice a kinosál je připravený na premiéru. Filmy si ale kvůli autorským právům musí půjčovat.

Kromě téhle zvláštnosti navíc každý rok změří na travnaté návsi své síly také hasiči ve fyzicky velmi náročné soutěži s názvem Železný hasič.

Nevelká zelená plocha se však přímo nabízí také příznivcům golfu. „Golf, který tu každoročně hrajeme, se mi hodně spojil s povodněmi. Den před velkou vodou, která přišla před dvěma lety, jsme na návsi měli turnaj. Samozřejmě se nejedná o žádné profesionální hraní, jde hlavně o zábavu. Děláme to velmi rekreačně. Tehdy celý ten den pršelo. Ráno potom, co jsme zapili své výsledky, nastal poplach, po návsi se valila voda a dva domy už byly zaplavené," vzpomíná na povodeň v roce 2013 Stanislav Šmejkal.

Od té doby se však obec již dala do pořádku a hlubší strouhy podél cesty z Vožice do Bělče jsou jedinou památkou na krušné chvíle při velké vodě. Na návsi i v celé obci tak už vládne klid.

Autor: Veronika Gigalová