To Deníku v rozhovoru za jeho obyvatele přiblížil ředitel domova Kamil Rosa.

Nouzový stav letos prožíváte v dětském domově již podruhé, co se změnilo? Jaká opatření máte, jak to nesou děti a personál?

Oproti jarnímu nouzovému stavu se našemu zařízení již nevyhnula nákaza, která propukla u několika zaměstnanců ve stejné době, což poměrně výrazně zatížilo ty zbývající, kteří museli vykrýt služby za nemocné kolegy a zastat jejich práci. V té době jsme museli dočasně nosit roušky i v budově domova (přestože dětské domovy mají výjimku v nošení ve vnitřních prostorách), abychom minimalizovali riziko dalších přenosů. Pozitivně testované byly jen děti, které se zúčastnily ozdravného pobytu v Krkonoších v říjnu. Ty onemocnění prodělaly již v ozdravovně a zpět se tak vrátily bez potřeby izolace. U ostatních dětí našeho domova nebyla nákaza prokázána.

Děti vše zvládají velmi dobře, plní všechna opatření, a to i přesto, že je zejména pro naše "puberťáky" složité a nepříjemné ztratit osobní kontakt s kamarády a partnery.

Obyvatelé zařízení si krátí volnou chvíli vyráběním dekorací či hraním společenských her.
Karanténa změnila život v dětském domově v Radeníně

Všichni zaměstnanci chápou složitost situace a na trvalý provoz 24 hodin denně, sedm dní v týdnu a 365 dní v roce jsou zvyklí. Bohužel uzavřením škol výrazně přibylo hodin ve službě, což s sebou neslo problémy zejména u těch zaměstnankyň, které mají samy doma menší děti. Nutno říct, že po dobu jarního i současného podzimního stavu čerpala OČR jediná zaměstnankyně - všechny ostatní dokázaly situaci řešit tak, aby ostatní nemusely zaskakovat za ně. Za tento velmi loajální přístup jsem všem zaměstnancům velmi vděčný a moc jim za to děkuji.

Zvládli jste minulé období bez karantény či nákazy u vás? Nebo jste museli například někoho izolovat? Jak to bylo těžké?

Zatím zvládáme vše bez nutnosti karantény, kterou si u našich dětí nedokáži ani představit. Byla by to pro většinu našich zejména menších dětí velmi traumatizující záležitost, která by měla výrazný vliv na již tak hodně zkoušenou psychiku dětí.

Kolik obyvatel v současnosti má domov? Máte dostatek personálu, některé domovy právě kvůli karanténám a OČR zaměstnanců s tímto měly potíže.

V současné době máme zcela naplněnou kapacitu - tedy 50 dětí. Díky pochopení personálu vše zvládáme, i v nejobtížnější situaci, kdy onemocnělo pět zaměstnanců najednou, jsme se všichni podělili o služby navíc a vše zvládli.

Jak se vám daří zvládat distanční výuku, kdo ji zajišťuje? Máte velkou výhodu, že máte vlastní učitele?

Velkou výhodou je naše škola - učitelé pomáhali v době, kdy byla škola zavřena s provozem na dětském domově, a to s naprostou samozřejmostí - protože máme ve škole děti jen z našeho domova - nemuseli realizovat distanční výuku v běžném slova smyslu, a tak mohli působit v dopoledních hodinách u dětí na rodinných skupinách. V době, kdy naše škola "jede", odchází část dětí do naší školy, o ostatní pečují vychovatelé, kteří přicházejí v 8 hodin ráno do práce a odjíždějí v 20 hodin večer domů.

Obyvatelé zařízení si krátí volnou chvíli vyráběním dekorací či hraním společenských her.
Karanténa změnila život v dětském domově v Radeníně

Díky finanční injekci zřizovatele - kraje, jsme dokázali zajistit notebooky pro každé dítě, které ho potřebuje pro online výuku a další vybavení tak, abych mohli s větší či menší podporou vychovatelů samostatně realizovat distanční výuku. Vše je i tak náročné, využili jsme nabídky několika dobrovolnic, které nám s organizací online výuky na rodinných skupinách pomáhají.

Jaké jsou u vás přípravy na blížící se Vánoce, konají se i letos přes aktuální situaci nějaké sbírky pro vás či strom splněných přání pro vaše děti?

Přestože v letošním roce jsou i naši dlouholetí sponzoři v určité ekonomické nejistotě - nezapomněli na naše děti. Díky nim a několika novým, máme zajištěné dárky pro všechny děti v domově. Z těch nejstálejších bych rád jmenoval firmu Grumand, ČČK Veselí nad Lužnicí, kavárna Fialka, dále pak Yanfeng, knižní kavárnu Jednota v Táboře, hotel Palcát, Sapservis Soběslav, v letošním roce táborské Tesco, firmu Rej z Plané nad Lužnicí a celá řada soukromých osob. V neposlední řadě parta lidí okolo Zdeňka Musila, kteří pro nás také letos realizovali Čertovskou nadílku.

Primář infekčního oddělení českobudějovické nemocnice Aleš Chrdle.
"Nejnáročnější bylo ztrácet pacienty," ohlédl se primář infekčního

Bohužel jsme se nemohli zúčastnit tradiční akce ve Veselí nad Lužnicí, kde naše děti pravidelně vystupují při rozsvěcení vánočního stromečku. Dále pak byla zrušena řada výstav a akcí, na které se děti dlouho těšily. Bohužel jsme museli zrušit také naši společnou sváteční večeři, které se účastní všichni zaměstnanci i děti, kdy zasedneme všichni společně ke sváteční tabuli. Snad již příští rok bude v tomto ohledu tradičnější.

Jak vnímají toto období děti, co jim schází? Co by si od Ježíška přály?

Dětem nejvíce schází osobní kontakt se spolužáky ve škole s jejich oblíbenými učitelkami. Také celá řada kulturních akcí, které musely být zrušeny a kterých se děti nemohly stejně jako všichni ostatní zúčastnit. Chybí jim kroužky - fotbal, kickbox, zumba a další.

Vánoční přání našich dětí jsou velmi podobná těm běžným dětským přáním - od aut na dálkové ovládání, přes stolní společenské hry, míče a kopačky, rybářské pruty až po mobilní telefony a spacáky na letní tábory. Závisí to na věku a vzhledem k tomu, že našemu nejmenšímu jsou tři roky a nejstarší slečně už bylo 19 let, je to velmi pestré a různorodé.