Bechynští vojáci stojí již přes tři týdny tváří tvář neštěstí lidí ze severu Čech, kteří při záplavách přišli o domovy. Armáda sem své muže vyslala likvidovat následky přírodního živlu, který pustošil vesnice a strhával mosty. Ani po třech týdnech však na stažení svých příslušníků myslet nemůže.

„Je to bezmoc. Na lidi vše doléhá až teď, když voda opadla a je vidět ta spoušť a obrovské škody… Všichni se snaží vrátit život do původních kolejí, ale jde to pomalu. Navíc když byla zima a každý den pršelo. Strašně jsem s nimi cítil a snažil se pomoci, dělali jsme od rána do večera,“ přiblížil atmosféru v postiženém místě podpraporčík Miloslav Olišar, který je příslušníkem provozní čety velitelství 15. ženijní brigády a s nakladačem se například zapojil do opravy komunikace a podílel se také na čištění protržené hráze ve Višňové.

Transport mostů

Bechyňští ženisté se zapojili do práce v Libereckém a Ústeckém kraji. Povoláno sem bylo celkem 171 vojáků se 119 kusy techniky z útvarů 15. ženijní brigády, a tedy i z Bechyně. Z Bechyně ale na sever dorazili i příslušníci 151. ženijního praporu.
„Ženisté a záchranáři z ženijních praporů a záchranných rot zde pracují pod vedením velitele brigády plukovníka Oty Rolence. Pomáhají s odstraňováním následků povodní i obnovou infrastruktury. V těchto dnech zprůjezdňují a upravují komunikace, s pomocí těžké techniky čiští řečiště ve Višňové a staví mostní provizoria,“ upřesnila působení ženistů tisková důstojnice 15. ženijní brigády Miroslava Štenclová.

První skupina sedmi vojáků ze 151. ženijního praporu vybavená těžkou technikou vyjela již 9. srpna do Nové Vsi, Hejnice a Chrastavy.
Postupně se do oblasti přesunuly i další jednotky ženijní brigády. Na konci minulého týdne tu z Bechyně bylo celkem 52 vojáků ze 151. ženijního praporu spolu s devíti veliteli 15. ženijní brigády.
První mosty ze skladů Státních hmotných rezerv se do postižených krajů začaly přesouvat v pátek 13. srpna. Jeden transport do cíle vyjel také ze Soběslavi.

„Přípravné práce a výstavba mostů začala již v neděli patnáctého. Jednalo se o mostní provizoria v délce osmnácti metrů z mostové soupravy v obci Rousínov. Další most, složený ze tří kusů mostního automobilu AM 50, tak zvaných mostovek, v délce čtyřicet a půl metru postavili ženisté ze 153. ženijního praporu z Olomouce v Chrastavě,“ zrekapitulovala začátek tuzemské „rekonstrukční mise“ kapitánka Štenclová.
V dalších dnech se mostu dočkali obyvatelé Kytlice a Hřenska. Podle informací z velitelství trvá výstavba takových mostů s nosností až do dvaceti tun podle délky a obtížnosti terénu od jednoho do deseti dnů.

„Časově nejnáročnější je příprava a úprava břehů, samotná stavba je již otázkou několika hodin,“ vysvětluje nadporučík Petr Kőnig, velitel stavebního odřadu 151. ženijního praporu, „jednou z nejdůležitějších věcí je pak připravit si dostatečně a přesně oba břehy na vysunutí a položení mostu.“
Pro vojáky to znamená, že si například v místě, kde bude most stát, musí zpevnit a vyrovnat terén, ať již samotný břeh nebo cestu.
„Patří k tomu i vykácení křovin či odpojení inženýrských sítí, především elektrického vedení. Po dokončení stavby mostu, na níž se podílí kolem třiceti vojáků, se upraví nájezdy pro vozidla a před předáním mostu obci se ještě provede tak zvaný zátěžový test,“ doplnila mluvčí.

Testování

A jak takové testování nově postaveného mostu vypadá v praxi? Jednoduše, jen musí test dobře dopadnout a most tedy obstát.
Pro názornost laiků Štenclová test popsala: přes nově postavený most přejede Tatra T-815 a náhle prudce zabrzdí. Vojáci pak zkontrolují, jestli most ve zkoušce obstál. Neboli přeměří, zda se neposunul a i nadále pevně stojí na svých základech.

Jako první mohli most z „dílny“ ženistů začít používat ve Hřensku. Obci ho přijel předat náměstek ministra obrany Michael Hrbata.
Nyní se už rozjely přípravy na stavby mostů ze skladů v Soběslavi a Doksech pro další obce. Dostanou ho například Jetřichovice nebo Povrly - Lužec. Jak pro Deník uvedl plukovní Ota Rolenec, některé komunikace tady doslova zmizely.
Obce prozatím od ženistů žádají 22 mostních provizorií.

Podobně si po povodních v roce 2002 půjčily armádní most také Hutě u Bechyně. Armáda ho později z majetku vyřadila a lidem z malé osady tak slouží dodnes. Letošní srpnovou velkou vodu s pomocí místních přežil.