Zdigitalizovat kino a nechat ho tam, kde je, tedy 
v Libušině ulici. O tomto záměru jednali bechyňští zastupitelé. Další návrh totiž uvažoval o tom, že by se biograf přestěhoval do kulturního domu. Vše nakonec zůstane při starém, kromě toho, že si návštěvníci budou užívat i filmové novinky.
I přesto, že se kino stěhovat nebude, stávající budova 
z roku 1957 by si úpravy podle místostarosty Jiřího Beneše zasloužila: „Bylo by dobré pořídit zátěžový koberec, z hlediska zvuku upravit stěny a snížit strop, aby se ušetřilo na nákladech za vytápění. To lze ale řešit například lepší izolací," míní místostarosta.

Kdyby Bechyňští na stěhování kývli, bez rekonstrukce by se ale neobešel ani malý sál kulturního domu: „Do kulturáku by byla investice vyšší, než do současné budovy. V sále sice máme promítací kabinu, ale ta by se musela vybudovat nová. Bylo by i potřeba pořídit sklopné plátno, aby se zde mohly pořádat divadelní představení," sdělil ředitel střediska Štěpán Ondřich.

Budova kina: • Historie bechyňského kina se píše od roku 1957, kdy začala přestavba původního objektu v Libušině ulici.
• Budova stojí v místech, kde bývala Panská zahrada, která se rozprostírala po celé ploše Křižíkovy vilové čtvrti.
• Přestavbu projektoval architekt Antonín Smíšek, profesor keramické školy.

Stěhování mělo mezi zastupiteli ale i své zastánce. Pro Josefa Válka je alternativa držet kino v samostatné budově zbytečnou zátěží městské kasy. Podle něj by bylo kino v kulturním domě efektivněji využité: „Město dotuje provoz a utápí tam 150 tisíc ročně. Proto jsem navrhoval, aby se kino přesunulo. Malý sál kulturního domu kapacitou vyhovuje," sdělil v minulosti pro Deník.

Podle starosty Jaroslava Matějky se kino ale musí dotovat vždycky, stejně jako plavecký bazén, kulturní dům či stadion. „Pokud by se nechalo v současném stavu bez digitalizace, tak zanikne," podotkl.

Jak už jsme informovali, s penězi na digitalizaci se letos v rozpočtu počítá. Má na ni putovat 2,3 milionu. Šlo by o první velkou modernizaci od roku 1982. Provozovatel kina Zdeněk Novák je nyní odkázaný na projekci filmů, které jsou k dostání na 35milimetrových cívkách. Na těch ale už nevycházejí nejnovější filmové trháky, které táhnou diváky.

Místostarosta Jiří Beneš je navíc přesvědčený, že se podaří vysoutěžit nižší sumu než 2,3 milionu: „Bude se připravovat zadávací dokumentace a soutěž na zhotovitele se vysoutěží elektronicky." Dotace s digitalizací ale zřejmě nepomůže. „Letos není dotace z fondu na podporu kinematografie vypsaná, ale pokud se tak stane, můžeme o ni zažádat i zpětně," vysvětluje Jiří Beneš.

Kino bylo i místem pro randění mladých

Bechyně – Budova kina v Libušině ulici dostala před pár lety novou fasádu, čímž zásadně změnila podobu, již mělo v paměti hned několik generací obyvatel Bechyně.

Václava Veselá z BechyněProměna zvenku však není jedinou, který návštěvník může zaregistrovat. Dobové fotografie více než pětapadesát let staré změnu dokládají. Majitelé místního zámku – Paarové museli pod vlivem politických událostí roku 1948 opustit svůj majetek, zůstala po nich mimo jiné i zahrada. Na části pozemcích již stála nová vilová čtvrť, na dalším prostoru si místní postavili kino. Na jeho začátky si pamatuje Václava Veselá:

„Pamatuji si i původní paarovský dům, v jehož duchu se kino postavilo. To bylo někdy v roce 1957. Na zahájení jsme tam zpívali se sborem, to mi bylo dvanáct. Do kina jsem chodila několikrát týdně, vždyť televize ještě pořádně nebyla a promítání bylo za hubičku. Topilo se ve velkých kamnech, což bylo moc hezký, protože v nich krásně hučelo. Pamatuji si i promítání na Protivínce, kde byl vzadu sál a hrálo se v něm i divadlo. Toto nové kino už bylo moderní a vždycky bylo plno. Dnes chodí pár lidí. Promítalo se všechno, i detektivky, ale já měla nejraději týdeník. To se člověk dozvěděl všechno ze světa. Kino bylo společenskou událostí i místem na rande. Stěhování by mu ublížilo."