V listopadu úředníci, lidé z okolí, bývalí nájemci i sousedi z domu v Opavě, kde má Eva Malihová uvedené bydliště, o ní říkali, že není vůbec k dostižení. Žije v Německu, telefonní kontakt na ni nikdo nemá a úřední dopisy se vracejí nedoručené.

„Je to nesmysl. Telefon na mě měli a byla jsem v kontaktu s úřadem a jednala jsem o prodeji domu, což se také stalo. Jen doufám, že ho nezboří. To by mi bylo líto," reagovala Eva Malihová žijící v Mnichově. Z domu chtěla udělat čajovnu pro handicapované lidi, jenže sama onemocněla.

Časté cesty do Bechyně tak nebyly možné, stejně jako pečovat o lidi či přestavovat dům. „Už tam nepojedu. A proč mě lidi zapřeli? Na to se zeptejte jich," nechápe.

Každopádně novým majitelem je Petr Koudelka z Bechyně, z prostoru kolem domu by chtěl podle některých informací zřídit autobazar. „To je holý nesmysl. Kdo by takovou hloupost udělal? Je to krásné a lukrativní místo v centru Bechyně, byla by to opravdu škoda," dementuje nový majitel fámy. Objekt koupil loni 14. prosince a osud domu je zřejmě zpečetěný.

Půjde k zemi

„Po třech letech jednáních jsem objekt od Malihových koupil. Jeho osud tím zřejmě končí, protože až najdu vhodný nápad, zbourám ho," upozorňuje Petr Koudelka.

Demolici odůvodňuje nevhodnými dispozicemi domu. „Je pravda, že ho asi stavěli bohatší lidé. Vše je vynikající řemeslná práce, jenže jinak je dům opravdu nepoužitelný. Byl postavený pro účely kovárny, takže dole jsou velké průmyslové místnosti, v prvním patře pouze tři užitné. A orientace oken? Místo oken na jih je schodiště. Takový dům by dnes nikdo nepostavil," popisuje Petr Koudelka. Plány, jak naloží s uvolněným prostorem, neprozradí. Nechce dávat sliby, které pak třeba nedodrží. Minimálně půl roku s domem prý nic dělat nebude.

S jeho dosavadním počínáním není spokojená vnučka stavitele Pavla Švecová.

„Porazil ořech i krásné stříbrné smrky, které tam rostly od mého mládí. Byly to zdravé stromy. Zajímalo by mě, co se tam chystá, že musely padnout. Jsem z toho nešťastná," říká se smutkem v hlase Pavla Švecová.
„Zda byly stromy zdravé, je věc polemiky, ale porazil jsem je. Mám záměr stavební parcely a stromy by překážely. Tak to prostě je. Za padlé dřeviny mi město uložilo vysadit nové na místě, které mi určí. Dojde k tomu v období výsadby," uzavírá nový majitel.

V roce 1939 zůstal v Bechyni jako jediný kovář František Suchan. Ten se k nádraží přestěhoval z kovárny v Zářečí, dodnes se tak lokalitě za mostem říká. František a Josefa Suchanovi vilku se sklepem, prádelnou, mnoha pokoji a kovárnou postavili v roce 1935. Obývání však nebylo vždy jednoduché. Ztěžovala ho četná zákoutí, která v místnostech tvořily komíny. Kvůli tomu se interiéry hůře zařizovaly nábytkem. Kovárna dříve nesla číslo popisné 337. František Suchan se zabýval klasickou kovařinou. Svařoval, vyráběl obruče na kola, zemědělské nástroje a koval koně.
V roce 1991 Suchanovi dům prodali, roku 1998 došlo k opravám podlah, omítek a fasády. O rok později v něm byl sklad karosářských dílů a výfuků. Asi tři roky je pustý.

David Peltán