Nemůžu najít kostku. Půjčím ti svoji. Já už jsme ale hodila. Zdá se vám tahle konverzace u společenské hry Človeče nezlob se trochu mimo? Jakoby se hrála ve tmě? Bingo!

Dvě dobrovolnice z Rolničky si zkusily se zavázanýma očima zahrát i domino. Tuhle možnost měli v sobotu všichni, kteří se přišli podívat na tradiční Jarní jarmark Rolničky na soběslavské náměstí.

„Nejtěžší je najít správné pole. A někdy, jak je vidět, i samotnou hrací kostku. Člověku vůbec nedochází, jak to mají nevidomí těžké,“ líčí Lenka Krejčová ze třetího ročníku přírodovědného lycea na veselské ekologické škole. Rolničce pomáhá už třetím rokem. Zkuste si třeba poslepu sundat prádlo ze šňůry nebo uvařit čaj.

Již popáté se tu společně s tradičním rolničkovským jarmarkem konala akce soběslavského sdružení pro lidi s postižením I MY s názvem Zkusme to spolu.

Kromě českobudějovického Tyfloservisu, u jehož stánku si lidé mohli vyzkoušet různé hry a činnosti poslepu a seznámit se s kompenzačními pomůckami pro nevidomé a slabozraké, přijal pozvání i táborský vynálezce Miroslav Vacek se svými koly a vozíky upravenými pro lidi s postižením. Na náměstí se hrála také boccia – sport podobný petangue přizpusobený i lidem s těžším postižením.

„Pracuje se s takovými rourami, kterými se pouští míčky. Mohou je držet lidé, kteří se pohybují s určitým omezením, ale i děti a dospělí na vozíku,“ přiblížila Kateřina Růžičková ze sdružení I MY.

Velikou atrakcí zejména pro děti byly dva vozíky se zapřaženými obrovskými psy. Tažného Leonbergra a novofundlanďáka přivezlo na soběslavské náměstí canisterapeutické sdružení Hafík z Třeboně.

„Zkusme to spolu je prožitkovou akcí. Tím, že má člověk možnost se seznámit s běžným životem lidí s postižením, ho může to motivovat k nějaké formě pomoci,“ míní Kateřina Růžičková.

Naprostou novinkou letošního rolničkovského jarmarku byl dobročinný bazárek s mottem „Vy přinesete, my prodáme“. A tak to také fungovalo.
„Lidé nám nanosili věci, my je roztřídili a ocenili a prodávali. Výhoda bazaru je v tom, že kromě mzdových nákladů tam žádné další nevznikají a všechny peníze jdou Rolničce,“ vysvětluje mluvčí Rolničky Eva Janatová.

Hned od rána byl bazárek v obležení. Za pár korun jste tu mohli pořídit oblečení, boty, kabelky, věci do domácnosti, ale i plyšáky a knížky. Výtěžek, který přesáhl patnáct tisíc korun určitě více než splnil očekávání.

Stánkaři nabízeli výrobky chráněných dílen, chybět nesměly různé velikonoční dekorace. Tradičně nejvíce v obležení však byly stánky s občerstvením Na dračku šlo především sladké.

„Přijela jsem kolem deváté a na stánku už doprodávali poslední kremroli. O sladkosti a velikonoční cukroví je vždycky největší zájem,“ potvrdila Eva Janatová.

Novinkou byl guláš paní řídící, který připravila ředitelka rolničkovské školy. Zaprášilo se ale i po párku v rohlíku, opékaných brambůrkách pod peřinkou či muffinech na slano.

„Právě jsem dojedla pečené brambory. Ty nemají chybu. Už mám i nakoupeno a chystám se domů. Prodávají tu úžasné věci, ty hrníčky nebo dřevěné hodiny, nevěděla jsem, co dřív. Jsem na jarmarku poprvé. Naši známí od Soběslavi nás sem vzali v rámci kulturní vložky,“ podělila se se smíchem o své zážitky Marie Brožová z Prahy.

Tradice Jarních jarmarků sáhá do roku 2003. Ne vždy však počasí přálo tak, jako letos.