Ve 30. letech minulého století pracoval ve strojírnách Baťa ve Zlíně strojní referent Metoděj Vlach. V té době byla již ve Zlíně u Baťů rozsáhlá strojírenská výroba. Firma potřebovala pro své provozy, tedy pro obuvnické, gumárenské, textilní, koželužské, chemické provozy, ale i pro svá pomocná oddělení potřebné stroje a vybavení.

Metoděj Vlach podle svého písemného vyjádření navrhl vedení, aby si strojírny vyráběly nejčastěji používané stroje samy. Návrh byl přijat a Vlach byl pověřen podílet se na zavedení výroby.

A tak vznikla potřeba poohlédnout se po nových výrobních prostorách. První dílny pro výrobu obráběcích strojů byly zřízeny v rámci strojíren Baťa ve Zlíně. Vedení rozhodlo, že nový strojírenský závod vyroste v Šimonovanech na Slovensku, kde už firma investovala od roku 1933. Tak vznikly strojírny MAS neboli Moravské a slovenské strojírny, které byly podle brožury 100 let strojírenství ve Zlíně založeny 1.6. 1938 jako pobočný strojírenský závod v Šimonovanech (dnes Partizánské).

Po osamostatnění Slovenska 14.3 1939 byly investice firmy Baťa zastaveny. J.A. Baťa pověřil vedoucího strojíren Bohuslava Ševčíka vyhledáváním nového místa v málo průmyslových oblastech.

Podle některých, zejména místních sdělení odmítla továrnu Bechyně s odůvodněním, že by byl porušen charakter lázeňského města. Ve Veselí nad Lužnicí se pro změnu nepodařil vykoupit od drobných podnikatelů dostatečně velký pozemek. Až v Táboře uspěli. Bohuslav Ševčík za firmu Baťa a starosta Tábora Soumar podepsali smlouvy a Tábor prodal Baťovi velkostatek o rozloze 130 hektarů Velký dvůr. 6.6. 1939 se začalo s výstavbou. Ze Zlína přijela skupina techniků, stavařů, administrativních pracovníků. Na dobové fotografii jich bez vedoucího Ševčíka napočítáme 12.
Protože v místě byla velká nezaměstnanost, dařilo se rychle získávat pracovníky. Podle městské kroniky pracovalo na stavbách 500 dělníků a 40 úředníků. Podle dokumentárního filmu BAPOZ (Baťovy pomocné závody) to byly počty ještě vyšší. Geodet Karel Dušek zaměřoval stavby, cesty v průsečících ve vzrostlém obilí. Práce rychle pokračovaly. Podle kroniky byla strojírenská výroba zahájena 7. prosince, po kolaudaci. Neoficiálně začala ale už v listopadu.

Silvestr 1940 se oslavoval v narychlo dokončeném přízemí Společenského domu.

Prvním vedoucím MAS byl jmenován Jaroslav Fursa. Po něm nastoupil asi od poloviny dubna 1940 Metoděj Vlach. Ten řídil podnik do 28. srpna 1941. Po něm přišel do Sezimova Ústí vedoucí MAS ve Zlíně Stanislav Sedlák. Ten byl později jmenován ředitelem. Od založení až dodnes měl podnik MAS 98 vedoucích – ředitelů. V současnosti podnik vede od roku 2006 Ing. Libor Kuchař.

Některé zajímavosti o MAS a Sezimově Ústí

V roce 1939 mělo Sezimovo Ústí 1420 obyvatel. Nejvíce, tedy 8848, jich bylo v roce 1980. Potom došlo k poklesu počtu obyvatel vlivem výstavby sídliště Nad Lužnicí, které bylo postaveno převážně na katastru Sezimova Ústí ale převedeno na Tábor.

Nejvyšší počet zaměstnanců v Kovosvitě bylo 3000. Dnes jich napočítáme jen asi 800.

Největší úspěch MAS byla velká cena Grand Prix na světové výstavě v Bruselu.

Školní vyučování v Sezimově Ústí bylo zahájeno v prosinci 1939 ve dvou třídách prvního a jedné třídě druhého ročníku odborné školy strojírenské, s celkem 57 žáky.

Do základní školy chodili žáci do Sezimova Ústí I, eventuelně do Plané nad Lužnicí. Od 9. září 1940 hostovala základní škola v budově průmyslové školy, ne zcela dokončené. Zde bylo zahájeno také vyučování na průmyslovce. První absolventi průmyslové školy vyšli v roce 1942.

Dnes je v Sezimově Ústí a v jeho nejbližším okolí, tedy na pozemku bývalého Velkého dvora, několik významných podniků. Kromě původních MAS a Silon jsou to zejména Vodní stavby. Ty vzešly se stavebního oddělení firmy Baťa. Po drobných reorganizacích postavily Vltavskou kaskádu, přehrady od Lipna po Prahu, Jadernou elektrárnu Temelín, zahájily výstavbu pražského metra, kterou později převzal Metrostav.

Učiliště COP, původně zřízené pro výuku učňů MAS, má už dnes 1000 žáků zejména ve strojírenských oborech a kolem 100 vysokoškolských studentů 1. ročníku.

Kromě vyjmenovaných podniků, které vzešly z baťovského podnikání, jsou v průmyslové zóně vzniklé na pozemku bývalého Velkého dvora ještě dva významné podniky – Madeta a Masokombinát.

Co je nutné dodat

Občas se objeví dohady o tom, že prezident Beneš ovlivnil rozhodnutí Bati stavět právě v Sezimově Ústí. Ale ani časově to nevychází. 1.6. 1938 byly MAS založeny a 16.8.1938 registrovány. 29.9.1938 byla podepsána Mnichovská dohoda. 5.10 1938 se Beneš vzdal úřadu a následně emigroval. To se ještě předpokládalo, že závod se bude budovat v Šimonovanech. 14.3.1939 se stalo Slovensko samostatným státem, tedy nejméně 4 měsíce po odchodu Beneše. Sezimovo Ústí bylo vybráno tedy až 7 až 8 měsíců po odchodu Beneše.

Vliv baťovského podnikání na Táborsko

V době zahájení výstavby MAS v Sezimově Ústí bylo Táborsko průmyslově chudé. Samo město Tábor bylo relativně bohaté díky rozsáhlým pozemkům a lesům. Pracovních příležitostí pro dělníky a zaměstnance ale mnoho nebylo. Snad kromě tabákové továrny tu nebylo významnějšího podniku. Z tohoto hlediska mělo tehdy baťovské podnikání velký význam.

Po druhé světové válce se situace změnila. Na katastru Plané nad Lužnicí byl v roce 1949 vybudován Silon. Později na pozemku bývalého Velkého dvora vyrostly podniky Madeta, Masokombinát, dílny Vodních staveb. V samotném Sezimově Ústí se z původního kovosvitského učiliště stalo současné COP. Základ měly všechny podniky v baťovském podnikání.

O vzniku MAS už jsme napsali. Teď si všimněme podrobněji podniků Silon a Vodní stavby a školy COP.

Silon

Závod leží na katastru Plané nad Lužnicí, ale od MAS – Kovosvit jej dělí pouze silnice. Národní podnik Silon byl postaven 10 roků po MAS – Kovosvit. Ten byl však do jisté míry jeho kmotrem. Na výstavbě organizované stavebním oddělení firmy Baťa se přímo podílela parta svářečů z Kovosvitu. Také do řídících a pomocných útvarů přešli pracovníci Kovosvitu.

A ještě jedna souvislost. Když byly v roce 1939 nacisty zavřeny české vysoké školy, našel akademik Otto Wichterle uplatnění ve výzkumu firmy Baťa ve Zlíně. Tam v letech 1942 – 45 vynalezl společně s inženýrem Novotným a Procházkou způsob polymerace kaprolaktamu na polyamid typu 6, který byl odlišný od anglických a amerických způsobů. Vynález se stal podkladem pro originální způsob výroby polyamidových monofilů a hedvábí s označením WINOP (WIchterle, NOvotný, Procházka). Produkty byly později pojmenovány obchodním názvem Silon, stejně jako podnik, který je vyrábí.

Nutno dodat, že Václav Suchan, pozdější vedoucí pracovník Vodních staveb, ve svém písemném pojednání uvádí jako autora vynálezu silonu inženýra Moravce. Tento omyl vznikl tím, že Moravec se významně podílel na zavedení průmyslové výroby a na výstavbě závodu Silon, Plana nad Lužnicí.

Vodní stavby (dnes součást Hochtief)

Vodní stavby byly podnikem, který svým významem postupně překračoval táborský i krajský region. Připomeňme si skutečnosti, které vedly ke vzniku Vodních staveb a díla, která podnik vybudoval nebo se na nich podílel.

V roce 1939 bylo v centrále firmy Baťa ve Zlíně rozhodnuto vybudovat dva nové závody. Ve Zruči nad Sázavou na výrobu dětské obuvi a v Sezimově Ústí strojírny MAS. Stavební oddělení firmy Baťa ve Zlíně bylo plně vybavené a schopné výstavbu uskutečnit. Od geologického průzkumu, rozpočtu, projektu, inženýrských sítí až po hotové objekty připravené pro výrobu, bydlení zaměstnanců i potřebné zázemí. Zabezpečit a vybavit vše potřebným zařízením.

Podle městské kroniky Sezimova Ústí i podle pamětníka tehdejšího stavebního asistenta Václava Suchana přijela k Velkému dvoru, velkostatku poblíž Sezimova Ústí, ve dvou automobilech Tatra první skupina pracovníků vedená vedoucím strojíren Baťa Bohuslavem Ševčíkem. Byl zde Jan Florián Vymětalík, pozdější šéf výstavby, geodet Karel Dušek, náborář Kukulenka, nákupčí inženýr Freit…Vedoucí Ševčík podepsal s táborským starostou panem Soumarem smlouvu o koupi pozemků. ( Velkostatek Velký dvůr měl asi 130 ha zemědělské půdy, stáje, konírny, obytná stavení… a byl majetkem města Tábora).

6. června zahájil geodet Dušek a šéf výstavby Vymětalík vyměřování a vytyčování staveb. Náborář Mikulenka si v Táboře před prodejnou Baťa postavil stolek a najímal dělníky na stavby…

Podle městské kroniky Sezimova Ústí na výstavbě pracovalo 40 techniků a 500 dělníků. Podle dokumentárního filmu BAPOZ to byly počty vyšší.
Koncem listopadu 1939 byla zahájena výroba ve strojírnách MAS- podle A. Hudce asi 250 pracovníků. Nastěhovali se první obyvatelé Sezimova Ústí II. Silvestr 1939 se oslavoval při muzice v dokončeném přízemí Společenského domu.

Když byla firma Baťa v roce 1945 znárodněna, došlo reorganizačním změnám.

Stavební oddělení bylo z koncernu Baťa vyčleněno, vznikly ČS stavební závody n.p. Praha – hlavní správa pro Jižní Čechy. Zmocněnci pro Jižní Čechy byli jmenováni inženýr Vladimír Červenka, stavitel Josef Sedláček a ekonom Karel Hudeček.

Vodní stavby vznikly po reorganizaci ČS stavebních závodů. Prvním ředitelem byl inženýr Vladimír Červenka.

Z významných děl, které Vodní stavby vybudovaly jmenujme vodní dílo – Lipno, Orlík, Nechranice, Slapy. Získaly stavbu pražského metra. Potom z nich byl vyčleněn Metrostav. Vybudovaly jadernou elektrárnu Lipno.

Po rozběhu stavby J.E.T.E. bylo do Temelína přemístěno technické vedení. V Sezimově Ústí zůstala účtárna, administrativa.

Později došlo k některým změnám názvu například Vodní stavby Bohemia. V roce 2002 se až dosud český podnik stal součástí německého Hochtief.

Průmyslové odborné školství

Počátky vyučování na průmyslové škole v Sezimově Ústí najdeme už v roce 1939, kdy bylo 12. prosince zahájeno vyučování v provizorních třídách v jednom z nově postavených rodinných domků. Škola byla vedena jako pobočka zlínské průmyslovky. Vyučovalo se ve dvou třídách prvního a v jedné třídě druhého ročníku odborné školy strojnické. Celkem školu navštěvovalo 57 žáků. Učili se zde v rámci Baťovy školy práce „mladí muži“, neboli učni závodu MAS – Baťa. Baťova škola práce to byl baťovský způsob výchovy dorostu. Spočíval v tom, že mladí muži a mladé ženy byli ubytovaní v internátech pod dohledem vychovatelů. Pracovali osm hodin denně v dílnách závodu. Po práci měli dvě až tři hodiny vyučování v odborných školách. V sobotu bylo jen vyučování. Neděle sloužily převážně jen k rekreaci.

Po absolvování odborné školy mohli žáci pokračovat ve dvou ročnících školy mistrovské, potom ve dvou ročnících vyšší průmyslovky s maturitou. Nejnadanějším umožnila firma studium na vysoké škole. V Sezimově Ústí se z počátku končilo na škole mistrovské. Ale žáci mohli pokračovat ve Zlíně.
V nové prostorné budově průmyslové školy bylo zahájeno vyučování 9. září 1940 ve dvou třídách prvního ročníku a dvou třídách druhého ročníku odborné školy strojnické s celkovým počtem 129 žáků. Současně byl zahájen první ročník školy mistrovské s 22 žáky.

V roce 1941 nastoupil první ředitel školy Otakar Hána. Major Hána působil na vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Po rozpuštění ČS armády za okupace našel, jako řada jiných důstojníků, uplatnění u firmy Baťa.

Je na místě dodat, že v třicátých letech minulého století byli ve strojírenském oboru přijímání jen učni, tedy mladí muži. S ženami se v takzvaném černém řemesle nepočítalo. Takže v prvních letech závodu MAS nebyly učnice přijímány. Vyučování mladých žen bylo spíš podobné rodinné škole, ale také jako průprava pro uplatnění v administrativě a podobně.

V průběhu válečných let se však ženy stále více ve strojírnách uplatňovaly.

Na závěr je možno dodat, že závod MAS přijímal po dobu padesáti let do učení kolem šedesáti žáků ročně. Lze tedy odhadnout, že vychoval 3000 kvalifikovaných řemeslníků.

Ve čtyřicátých letech se způsob výuky průmyslového dorostu různě měnil a upravoval, ale v Sezimově Ústí zůstaly původně baťovské způsoby zachovány.


Od 1. září 1949 byly zřízeny takzvané státní pracovní zálohy. Ty byly v roce 1958 zrušeny. Výuka přešla do podoby Odborného učiliště n.p. Kovosvit. 13. května 1980 bylo zřízeno Strojní odborné učiliště TST Praha – samostatná organizační jednotka na úrovni závodu.

31. prosince 1990 bylo ze zákona učiliště z n.p. Kovosvit zřízeno jako samostatná příspěvková organizace.

1. září 1994 byla z rozhodnutí ministerstva hospodářství zřízena integrovaná škola Centrum odborné přípravy.

COP dosáhlo za 15 roků trvání za vedení Ing. Františka Kamlacha vysoké úrovně. Je moderně vybaveno, takže na počátku 21. století splňuje nejnáročnější požadavky ve vybraných oborech. Dnes má více než 1000 žáků a kolem 60 vysokoškolských studentů prvního ročníku VŠ.

Miloslav Janík