Stanislava Snášela a Karla Berku spojuje společné podnikání i společné soudní kauzy. V poslední době obvinění z podvodů a také omluvenky z jednání u soudu. Dalšího líčení ohledně domu v Nerudově ulici se dnes nezúčastnil ani jeden.

V kauze je 32 poškozených majitelů bytů a firem, jimž obvinění měli způsobit škodu přes 100 milionů. K. Berka z toho cca
16 milionů, ostaní S. Snášel

Přišli tak o výpověď Luboše F., bývalého zaměstnance Moravského peněžního ústavu, který firmě Domy Tábor vyřizoval úvěr na stavbu domu v Nerudově ulici. Neboli toho domu, jehož obyvatelům dnes již velmi reálně hrozí, že si byty budou kupovat ještě jednou. Firma totiž úvěr nesplatila a banka (refinancováním úvěru již jiná) se hlásí o své peníze.
„První dražby bytu a garáží jsou nařízené již na desátého června," potvrdil Zdeněk Hynouš, jeden z poškozených, který zároveň další sousedy z domu u soudu zastupuje. 

Na nestandardní postupy v realizaci projektu domu poukázal nejdříve znalec v oboru oceňování nemovitostí Petr Pokorný. „Že je úvěr zatížen samotnou stavbou, je běžným developerským postupem. Ale tady měla banka stavbu ze sta procent financovat sama. Chyběly peníze developera, což je rizikové a je nestandardní, aby stavěl pouze z cizích peněz," uvedl ke skutečnosti, Stanislav Snášel si u dvou banka půjčil celkem kolem 100 milionů, což byl i odhadovaný rozpočet stavby.

Další „příběh" bytového domu pak vyplouval ze svědectví Luboše F., kterého soudce Petr Černý i obhájci obviněných grilovali dvě hodiny. Když úvěr na dům zrealizoval, z banky odešel a byl bez místa. Z nouze mu pomohl Stanislav Snášel. 

Předseda senátu Petr Černý byl na svědka výborně připravený a místy jeho dotazování připomínalo křížový výslech.
„Přátelili jste se se Stanislavem Snášelem," položil otázku. „Ne, byl to klient banky," zněla odpověď úvěráře. Jenže soudce tasil eso: „Pro Stanislava Snášela jste pracoval. Pomáhal jste mu s inzercí i shánět klienty do domu pro seniory." To už se Luboš F. rozpomněl: když byl bez místa, Stanislav Snášel mu vytrhl trn z paty.

Ačkoli Stanislav Snášel nefiguruje ve statutárním orgánu společnosti Domy Tábor, veškeré úkony s financováním domu, tedy i vyřizování stomilionového úvěru a jeho zajištění, šlo za ním. Bance to zvláštní nepřišlo. V prvopočátku dvěma bankám, vedle Moravského peněžního ústavu (MPÚ) půjčil do Tábora polovinu sumy Privátní peněžní ústav (PPÚ). Pak oba subjekty sfúzovaly.
Ačkoli PPÚ už Snášel nesplatil jeden úvěr, bez mrknutí oka dostal další.

Zvláštní bankéřům nepřipadá, že na účet příjemce úvěru poslali najednou celou sumu a to v době, kdy podle vyjádření Petra Černého byla na místě dnešního domu jen „zelená pláň". Jestli stavba skutečně roste, a peníze tak použili na daný účel, zkontroloval Luboš F. přímo v Táboře pouze jednou. Naštěstí už byla alespoň hrubá stavba. Jinak se v MPÚ spoléhali na ujištění Stanislava Snášela.
Pak najednou přišlo refinancování úvěru. Podle Luboše F. na žádost klienta. Přesvědčivě to neznělo ani obhajobě Stanislav Snášela, „žádost" totiž přišla v době, kdy ČNB požadovala, aby MPÚ snížil svou úvěrovou zátěž.

Ačkoli firma nesplácela, jednala s ní banka dál v rukavičkách. Dokonce když Snášel převáděl úvěr k Fio bance, získal od MPÚ nejlepší vysvědčení: firma Domy Tábor byla celou dobu příkladným klientem. Podpis za banku: Luboš F. Přitom od dlužníka neměli na účtu jistiny ani korunu a ve splátkách úroků už byl ve skluzu.

Soudce se nahlas zamyslel i nad tím, proč si asi Stanislav Snášel šel půjčit miliony na dům k malé záložně, kde mu účtovali dvanáctiprocentní úrok, a nešel raději do komerční banky?