Na hladině Jordánu se má dnes stejně jako v roce 2009 objevit loď, z níž odborníci odeberou vzorky bahna na dně Jordánu. Tentokrát ale nejsou důvodem například rtuť ani arsen.

„O sedimentu potřebujeme jasná data pro další rozhodování, jak na Jordánu postupovat. Nyní je máme protichůdná. Chceme zjistit, jaké má vlastnosti," řekla pro Táborský deník jedna z největších českých kapacit na tak zvané kvetení vody, tedy problém se sinicemi, profesor Blahoslav Maršálek, vedoucí oddělení experimentální fykologie a ekotoxikologie 
z Akademie věd ČR v Brně.

Již před prázdninami varovali, že nezatopené břehy nádrže obrostly víc, než je Jordán schopný strávit. „Mluvili jsme o kyslíkových deficitech, a máme je tady. 
V Jordánu nastaly podmínky nepříznivé pro ryby i člověka, zato příznivé pro sinice," potvrdil, jaký proces teď pod hladinou probíhá. Odbor životního prostředí táborského úřadu si následně objednal 
i měření parametrů vody ve vztahu k sirovodíku a nebezpečí pro živočichy. „Tím se včas zjistí možnost akutního nebezpečí pro vodní živočichy," dodává táborský biolog Vladimír Říha.

Město má pak od odborníků získat doporučení, jak 
v nádrži stabilizovat kyslíkový a živinový režim. Pokud dnes nepřijdou nečekané deště, odebere tým Blahoslava Maršálka zhruba 200 vzorků bahna ze čtyřiceti odběrných míst Jordánu.

Povodí Jordánu vyprodukuje ročně až tři tuny fosforu

Tábor – Profesora Blahoslava Maršálka pozval do Tábora biolog Vladimír Říha, který se Jordánem nyní zabývá.
Víme, že řešíte problém vlivu trávy na kvalitu vody. Co se nyní pod hladinou děje? Proč musí přijet kapacita z akademie?
Obnažené břehy porostly především suchozemskou vegetací, která po zaplavení dlouho nepřežije a uhyne. Když se zcela neodstraní, a to je náš případ, tak začne hnít.

Co chcete zjistit v bahně, když ne toxické látky jako u vzorkování v roce 2009?
Bahno má v sobě organickou složku a v důsledku té vegetace k ní přibude hnijící biomasa. Při tomto procesu se bude snižovat obsah kyslíku, ale zároveň se bude v prostředí zvyšovat množství redukujících složek. Tento děj, který je nezvratný, povede k tomu, že určité složky se budou dostávat do rozpustných forem. Nás hlavně zajímají fosforečnany, které jsou nyní uložené ve formě vysrážených sedimentů a částečně se dostanou do rozpustné fáze, čímž se zvýší obsah fosforu. Jakmile bakterie už nemají dost kyslíku, tak ho berou z dusičnanů, které ale také rychle vyčerpají. Pak musí přejít na další zdroj, který jim kyslík a dusičnany nahradí. A jakmile přejdou na sírany, začne vznikat sirovodík. To je plyn, který zapáchá a je jedovatý. Ve vodě je rozpuštěný a částečně z ní uniká, toxicita je pak nebezpečná pro vodní živočichy.

A mohlo by uniknout do řeky?
Pokud by byla odpouštěna masa spodní vody Jordánu, tak ano. I v řece je nedostatek vody, takže by nedošlo k potřebnému naředění škodlivin ve vodě z Jordánu, což by mohlo vést k úhynu živočichů.

Proč se podle vás hned na začátku stavby nepočítalo s variantou, že nebude dost pršet?
Nevím, projekt byl tak, jak byl. Šlo hlavně o výpust a zvýšení retenční schopnosti Jordánu. Také se v něm uvedlo, že se má omezit přirozený proces zanášení dna a kvetení vody. Jenže tento proces už více než 50 let ovlivňuje lidská činnost, kdy lidé v důsledku svých aktivit produkují víc živin, takže se do vody dostává víc dusíku a také fosforu, zvýšila se i erose. Takže to, co přirozeně dlouhá období běží, se v posledních desetiletích lidskou činností velmi zrychlilo.

Co se tím ve vodě děje?
V rybnících a nádržích se změní rovnováha: změní se struktura fytoplanktonu, což je zelený zdroj obživy například pro vodní korýše, a začnou převládat nežádoucí sinice, které jsou nejobvyklejším projevem kvetení vody. Lidem mohou způsobit zdravotní problémy, neboť produkují toxické látky. Člověk může mít například kožní vyrážky a nové výzkumy přišly na to, že produkují i látku, která může přivodit dokonce i Alzheimerovu chorobu.

Kdyby se v začátku s variantou, že voda nebude dost natékat, počítalo, co se mohlo udělat, aby situace nebyla tak vážná?
Profesor Maršálek doporučoval trávu vytrhávat hned, jak to bylo možné. A pro ošetření sedimentů, které nemohly být odstraněny, využít současných možností, aby se zbylý sediment zapouzdřil a v masivní míře se neuvolňovaly nežádoucí látky. Ještě bych zdůraznil, že je hlavně nutné udělat opatření v povodí Jordánu a na jeho vstupu.

Tedy stále připomínané čističky.
Nemusí se stavět jen nové, stačilo by na stávajících doplnit zařízení, které zvýší účinnost zachytávání fosforu. Člověk ho vyprodukuje denně asi tři gramy. Když se vše sečte a vynásobí, tak jsou to až tři tuny fosforu za rok.

Ty jdou do Jordánu?
Ne celé, povodí o 80 čtverečních kilometrech toho hodně zachytí, něco spotřebují rostliny, něco zachytí potoky a rybníky. Možná až polovina se zachytí. A stávající čističky například v Borotíně nebo Chotovinách mají z hlediska fosforu účinnost nejvýše čtyřicet procent, tu je možné zvýšit až na devadesát. Pak by nám zůstalo jen deset procent fosforu z těchto dvou největších zdrojů.

Co navrhnete městu?
Dodáme dvě studie: první navrhne způsoby ošetření sedimentu a druhá opatření v povodí a na vstupu do Jordánu ke snížení přísunu fosforu. Navrhneme i konstrukci srážecího zařízení na vtoku do Jordánu, aby se fosforečnany vysrážely a staly se značně nedostupnými.