V táborské pivnici u Husova parku Země zaslíbená to kolem poledne vypadá, jako by se většina návštěvníků znala už od nepaměti. Takové kouzlo umí vyčarovat jen štamgasti. Někteří kvůli EET o své „domovské" hospody přijdou. Platit pro hostinské začne už od prosince.

Země zaslíbená je na trase z autobusového nádraží na ulici 9. května. Z necelé padesátky míst jich je v poledne zhruba třetina obsazena. Převládají starší muži, kteří pijí hlavně pivo. Nevaří se tu, však je to také pivnice. Tržby od jednoho hosta tu jen málokdy překročí stovku.
Přichází další muž a hned se zdraví s ostatními, které dobře zná. Tady se scházejí rádi a pravidelně.

V nedalekém baru Neptun to odpoledne vypadá podobně. Něco přes čtyřicet židlí je zaplněno téměř z poloviny, převážně si tu hosté dávají pivo, občas přináší servírka něco tvrdšího. Osazenstvo baru působí o něco málo mladším dojmem než ve vedlejší pivnici, většina je v montérkách. Bar je ideálním místem, kde se po konci pracovní šichty čeká na odjezd autobusu. Lidé se u stolů střídají častěji, což odpovídá rytmu autobusového nádraží.

Zatímco Země zaslíbená působí poklidným dojmem, v Neptunu je o něco víc spěchu. Host rychle dopíjí a zvedá se, aby stihl přijíždějící autobus. Z povinnosti elektronicky evidovat tržby ale nemají radost ani v jednom z obou podniků.
Důvody mají v něčem stejné a zároveň rozdílné.
„Bude to finanční zátěž, která se bude muset někde promítnout," říká provozovatel pivnice Země zaslíbená Milan Čikeš. Nebojí se jen o své tržby, ale také o hosty a svoje zaměstnance, kteří se budou muset s technikou učit.

Milana Čikeše výdaje za systém teprve čekají. Musí pořídit elektronickou pokladnu nebo tablet, tiskárnu, náplně, papírové kotoučky a rychlé připojení k internetu. Martin Gröhling z mladovožické hospody Na Růžku za nutné vybavení zaplatil 40 tisíc.
To ale není jediné, co provozovatelům bere chuť. S novou technikou budou totiž muset naučit i své zaměstnance, včetně těch starších, kteří k moderním technologiím už nemají tak kladný přístup jako o generace mladší kolegové.

„Umíte si to představit? Paní před důchodem, v hospodě dělá třicet let, ale internet dodnes k ničemu nepotřebovala v práci ani doma, a slovo tablet je pro ni úplně cizí. Ta bude obsluhovat nějaký software pro elektronickou evidenci tržeb? Nebo řešit, co s tím, když spadne internetové připojení? To chci vidět," zlobí se Milan Čikeš.

Zdržování obsluhy a tedy i hostů zmiňuje také Kamil Jelínek, provozovatel Neptunu. „Jsme hned proti nádraží, lidé sem chodí na pivo a leckdy spěchají s odchodem. A teď si představte, že servírka zadává položky a čeká, než jí naběhne internetové připojení, aby mohla objednávku potvrdit. A do toho přijdou čtyři lidi, že si chtějí dát panáka, a ona místo toho, aby jen udělala čárku na lístek, tak bude muset hledat v systému položky a překlikávat na monitoru mezi účty hostů. Ten zmatek a naštvání hostů ani nechci vidět," obává se Kamil Jelínek.

Šárka Kohoutová provozuje hospodu v Šebířově, pokud ji nechce zavřít, musí se s EET vyrovnat i v malé vesnici. Nevylučuje, že bude muset zdražit. „Se zdražením se už ale bude spousta lidí mnohem víc rozmýšlet, zda vůbec na pivo půjdou. Raději si koupí basu domů," tipuje.

Zatímco zmínění provozovatelé se na Babišovy „stroje" připravují, ale spíš čekají na poslední chvíli, Zdeňku Novákovi z Bechyně vzaly chuť. Bar v místním kině k prosinci opustí. „Platnost elektronické evidence tržeb byla pro mne tou poslední kapkou," připouští.