Co jste dnes měli k obědu? To je první otázka rodičů přicházejících do mateřské školy po náročném pracovním dni pro své děti. To, že paní učitelka tématicky s dětmi pracuje a učí je poznávat svět, je pro tatínky a maminky samozřejmé a nás to těší.
Tak se ani nedivím. Vždyť času je tak málo, a proto je důležité rychle vymyslet co se bude večeřet, aby se ještě odpoledne mohly děti venku proběhnout, pohrát si a doma se stihla rychlá večeře.

Ale jak a z čeho uvařit něco rychle? To je správná otázka pro kuchařku. Ať si říká kdo chce, co chce, polévka je grunt a kdo jí nejí, ten je špunt. A z čeho ji uvařit? No přeci hlavně z vody, že!

Šli jsme po čuchu

Pro moji maminku to nikdy nebyl problém. Vařila tak, jak jí to naučila její babička. Prostě vyšla na zahrádku a utrhla to, co zrovna rostlo. Tu kadeřávek, libeček, petržel nebo brokolici a hodila to do hrnce. Nic víc jsme neviděli.

Rozběhli jsme se každý za svým, práce bylo vždycky dost a když nastal čas zasednout ke stolu, nemusel nás nikdo volat, šli jsme jak se říká „po čuchu".
Nedávno si postěžoval babičce můj syn. Ten náš Toníček tak špatně jí, nic mu nechutná a my nevíme, co sním. Babičko, poraď! Uvařte mu, děti, chlebovou polévku. Je výživná a ještě ušetříte. Stalo se.

Měl boule za ušima

Podle jednoduchého a levného receptu uvařili vnukovi polévku. Světe div se. Tonda si do chlebovky lámal ještě rohlíky a měl boule za ušima. Jak snadné, že?

Dnešní trendy vaření jsou opravdu různorodé. Kulinářské umění bývá složité, a tak náleží jen těm, kteří mají čas a peníze. Naše paní kuchařky se snaží o to, aby vařily zdravě, chutně a podle norem. Ale co s dětmi, které nejí koprovou polévku, protože v ní plave tráva, z hovězího vývaru loví mrkev a na hrachovou nebo čočkovou koukají jako na divnou omáčku bez knedlíků.

Moje rada zní. Ptejte se babiček, vařte levně, chutně a zdravě. A když zajedete místo hledání receptu na internetu za babičkou, spojíte příjemné s užitečným a k receptu na báječnou polévku dostanete i bylinky ze zahrádky a jednu důležitou radu. Polévka je grunt, kdo jí nejí, ten je špunt.

Eva Gardošová, MŠ Hastrmánek, Tábor