Pane Bože, za co mě trestáš? Ptám se, když seskakuji ze židle (před rokem jsem ještě skákala z parapetu), abych si vyměnila vodu, jelikož jsem se v tomto krásném počasí rozhodla mýt okna.

Já blázen. Čím víc se člověk snaží, aby nikde nebyl byť jen jediný „kocour", zákonem schválnosti je, že okno zašroubujete a ejhle!
Slunce se rozhodne předvést, jak moc je hodné obdivu a „rozjede to" na plné pecky.
Sakra, sakra, sakra … vylítne mi z úst, protože se na okně objeví i to, o čem jsem ani netušila. Sakruji s čistým svědomím, protože jsem zapřísáhlá ateistka.
Zvláštní je, že lidí, kteří nevěří v Boha, jsou miliony, ale všichni do jednoho tohoto pána vzývají, aniž by si to kolikrát i uvědomili.

Bože, dej ať vyhraji

Ježíši Kriste, nech to na pokoji, řve rozzuřená matka, když její batolící se dítko sáhne po něčem nechutném.
Bože, dej ať vyhraji, myslí si polovina národa vstupující do trafiky, aby pokořila jackpot.
Já nejsem lepší. Když jsem nastupovala do reality show Farma, frekvence volání na Pána se vehementně zvýšila.
Bože můj, ať tam nenatrefím na nějakého opravdu přízemního blba.

Když je hlad

Velmi často jsem volala Boha, když tam dlouho nepršelo, nebo naopak, když týden lilo jako z konve.
Dokonce jsem si slibovala, že začnu chodit do kostela, když se za nás Pán Bůh „přimluví" a urodí se nám něco k jídlu. Taky musím přiznat, že jsem dotyčného žádala, aby aspoň pošla kachna nebo husa. A vidíte, a to vůbec nekoresponduje s vírou v Ježíše. Ale když je velký hlad…
Lidé to tak mají a budou mít stále zažité. Nevěří, nemodlí se ale když je nejhůř, všichni ho voláme.
Já opravdu nejsem nějaká zázračná výjimka.
Věřím jen v to, že nad námi je nějaká vyšší moc, ovšem moc přírodní moc. Boha mi ještě nikdo nikdy neukázal, a tak v něj nevěřím.
Ale všichni jistě znáte posvátnou větu z jednoho filmu s Bolkem Polívkou: „ Však vašu „…" jsem taky neviděl a věřím, že ji máte".
Něco na tom nejspíš bude.

Libuše Vostrá