Už je konec? Leda tak s tebou! Takhle umí stírat jediná učitelka na škole v Husově ulici. Nejen proto žáci svorně nominovali na Zlatého Ámose právě Irenu Drtinovou.
„Je s ní legrace. A když jsou kluci drzí, umí je pěkně spražit,“ připustila Eliška Petrů z Tábora. Z lavice vyndává notýsek, kde má jednotlivé „špeky“ zapsány.


Na každém lístku
Žákovská rada organizuje soutěž na škole už čtvrtým rokem.
Děti napíšou na papírek tři jména svých kandidátů. Irena Drtinová se objevila na všech hlasovacích lístkách svých svěřenců ze sedmé třídy. Pak už se hlasuje napříč všemi ročníky druhého stupně. „Naše paní učitelka vyhrála o patnáct hlasů. Je to dobře. Je nejlepší,“ ujišťoval předseda třídy a člen žákovské rady Filip Hanousek.
Důvody, proč hlasovali sedmáci právě pro učitelku, která je učí mateřskému jazyku a dějepisu jsou různé. „Doufal jsem, že alespoň jednou budu mít z češtiny na vysvědčení jedničku, naznačil Radvan Haj Abdo.
„Při hodinách se s ní nasmějeme a když se na nás zlobí, vykulí oči a vypadá jako sýček,“ tvrdí Tereza Pužíková. Aneta Filipová z Tábora se zase těší, že až postoupí učitelka do finále, pojedou jí podpořit a ulejí se ze školy.
„Když se před dvěma lety dostal jeden z mých kolegů až do finále, vyjížděly od školy dva autobusy. Nakonec skončil na druhém místě,“ vzpomíná Drtinová.


Radost? Přiměřeně!
Třídní se ale snaží brát nominaci i chválu svých svěřenců s nadhledem.
„Soutěž nevypovídá o kvalitě učitele ale o jeho momentální oblíbenosti,“ vysvětlila Drtinová. Děti si podle ní mohou za deset let uvědomit, že ten, koho zrovna neměli moc v lásce, je při tom toho hodně naučil.
Její osud už je nyní v rukách dětí. V regionálním kole dva nebo tři žáci představí před porotou svou učitelku formou prezentace. Podle toho, nakolik svou volbu obhájí, bude záviset postup do dalších kol.


Jako jediná

Konkurence ale není velká. Z Táborska poputuje Irena Drtinová do dalšího, regionálního kola jako jediná. Mezi učiteli totiž Zlatý Ámos moc obliby nesklízí.
„Leckteré vedení školy se od soutěže distancuje. Mají strach z rozklížení kolektivu a ze závisti mezi pedagogy,“ podotkl předloňský úspěšný kandidát ze stejné školy, zeměpisář Roman Peška. On sám si však na nepřejícnost kolegů stěžovat nemůže.
„Cítil jsem závazek vůči žákům, kteří mě tehdy nominovali. Proto jsem do toho šel. Nikdo mi to ale určitě nezáviděl,“ dodal mladý učitel.