Lokomotiva, která je majetkem Armádní servisní příspěvkové organizace Praha (AS-PO), se do Bechyně dostala z vojenského útvaru Týniště nad Orlicí. V Bechyni se na ní podle školitele strojvedoucích a technika lokomotiv AS-PO Václava Šafáře pak provedli kompletní údržbu. „Jednalo se o vyčištění, promazání, kontrolu, přetěsnění i větší opravy, které řeší CZ LOKO Letohrad,“ upřesnil jednotlivé fáze regeneračního procesu.

Při údržbě místního strojvedoucího napadlo, že by si lokomotiva zasloužila i nový plášť. „S tím souviselo odmaštění povrchu mašiny, broušení a samotné natírání – to už byla nakonec i zábava,“ doplnil strojvedoucí 15. ženijního pluku rotmistr Petr Kameník.

Použili raději levnější a zaručenou variantu

Kromě klasického materiálu upotřebil třeba i zubní pastu. „Tento trik mě naučili strojvedoucí z parních lokomotiv, když si pastou leštili staré lucerny a veškeré měděné povrchy na mašinách. Ačkoliv existují i speciální leštící přípravky na chrom u světel, v rámci šetření jsme dali přednost taktice starých mazáků. Pasta na zuby totiž dovede zázraky za pár korun,“ sdělil Kameník s úsměvem.

„Den s armádou – Naše stopy v NATO“ - vojáci 15. ženijního pluku z Bechyně se v rámci projektu představili v Písku i Českém Krumlově.
Naše stopy v NATO zabodovaly na jihu Čech. Ženisté předvedli ukázky ve školách

Barevné rozložení nového nátěru a jednotlivé tvary odpovídají původnímu vzhledu lokomotiv z výroby, kdy ještě sloužily u železničního vojska. Za návrhem stojí zmíněný Václav Šafář. „Obnovili jsme původní nátěr, doplnili znakem 15. ženijního pluku v Bechyni, a navíc jsme lokomotivu pojmenovali jménem Terezka po dceři zdejšího strojvedoucího,“ prozradil Šafář.

Využití železniční dopravy v rámci armády

Lokomotiva je podle mluvčí bechyňských ženistů kapitánky Zuzany Králové stále pro vojsko nezbytným dopravním prostředkem. „Převáží techniku na cvičení nebo zahraniční mise, slouží vojákům k výcviku tzv. vagónování neboli nakládku vozidel na vagóny,“ naznačila.

Vojenský mašinfíra se potýká s divokými prasaty i lidskou hloupostí.
Vojenský mašinfíra se potýká s divokými prasaty i lidskou hloupostí

Příklad z praxe pak doplnil její strojvedoucí. „Zrovna nedávno jsme přivezli naši techniku ze zahraniční operace v Lotyšsku. Nakládali jsme tu i naše kolegy ze strakonického 25. protiletadlového raketového pluku, kteří odjížděli do Polska,“ uvedl rotmistr Kameník.

Bechyňská mašina patří mezi 30 lokomotiv, které v 80. letech vyrobila pro armádu firma ČKD (Českomoravská-Kolben-Daněk – za první republiky i v poválečném Československu jeden z našich největších strojírenských podniků). 64 tunová lokomotiva 742 517 - 6 s motorem K6S230 DR a maximální rychlostí 90 km/h utáhne až 2500 tunový náklad. Dříve patřila k železničnímu vojsku, které vzniklo po 2. světové válce a mělo spoustu lokomotiv, se kterými vojáci stavěli civilní tratě, mosty a další. Železniční vojsko zaniklo v roce 1993, kdy vznikla stavební obnova železnic. Na vojenských útvarech ale zůstaly mašiny, které za bývalého režimu tajně objednávalo ministerstvo národní obrany. Ty neopouštěly vojenské útvary. Používaly se zejména na letištích na zbrojení letadel a v muničních skladech na převoz munice. Nakonec majetkově spadly nejprve pod vojenský vlečkový úřad a pak pod AS-PO.