Jak nyní v nouzovém stavu vypadá provoz Státního oblastního archivu v Třeboni?
Zatím, oproti jaru jsme většinou stále v archivech, řídíme se pokyny, které mají všeobecnou platnost a dáváme pozor, aby nás virus nepřekvapil na našich pracovištích. Takže opravdu dodržujeme 3xR. Badatelny jsou uzavřené vzhledem k vládním opatřením. Velkou výhodou je, že u nás už léta funguje náš digitální archiv a díky tomu si zájemce navštěvuje naše archivy z klidu domova pomocí internetu. Dnes se nám to hodí dvojnásob.

Jak tedy funguje digitální archiv?
Je to velice jednoduché. Prostřednictvím internetu může zájemce na webu www.digi.ceskearchivy.cz studovat snímky vybraných archiválií. Snímky jsou logicky strukturovány do příslušných kategorií napřáklad matriky, sčítání lidu… a současně může veřejnost používat pokročilé hledání včetně filtrování výsledků. Vyhledávat lze ostatně i v jihočeských archivních souborech a na ně napojených archivních pomůckách. Dá se říci, že ovládání a pohyb v tomto digitálním archivu je pro návštěvníka velmi přátelský a pohodlný. Pokud vím, tak je velmi oblíbený.

Jaké matriky tam Jihočeši naleznou? Jedná se také o rodokmeny? Jak mají postupovat při digitálním bádání?
Mezi nejvyužívanější archiválie patří samozřejmě ty, které lze využít pro genealogii, tj. zejména matriční knihy, soupisy poddaných, pozemkové knihy či sčítání lidu. Třeboňský archiv uchovává písemnosti zvláště jihočeské provenience, ale svým záběrem pochopitelně přechází nejen do jiných části naší země, ale i do zahraničí.

Zvládnou si takto Jihočeši sestavit rodokmen?
Sestavení rodokmenu však není tak jednoduché, jak se někdo domnívá. Někdy je to docela detektivka a dobrat se výsledku nebývá jednoduché. Problémem bývá i písmo originálu, které se po staletí hodně měnilo a někdy je zápis i dost nečitelný. Také se musí počítat s trojím jazykem - tj. čeština, němčina a také latina. Nikdy nestačí studium jednoho pramenu, tedy matrik. Ale je nutná kombinace a průnik s pozemkovou/gruntovní knihou nebo sčítacími operáty, archy, které vznikly při sčítání lidu koncem 19. a ve 20. století. Unikátními v našem prostředí jsou pak soupisy obyvatel, které jsou vedeny po obcích už od dob Petra Voka z Rožmberka. Na počátku každého rodopisného studia by si měl každý zájemce zjistit co nejvíce dostupných informací o svých předcích a teprve poté vstoupit do naší aplikace.

V jakém roce jste spustili digitální archiv?
Digitální archiv funguje kontinuálně od roku 2007, tedy již třináct let.

Kdo všechno může hledat např. své předky v digitálním archivu? Pouze Jihočeši?
Ano, zpravidla ti, kteří mají své kořeny v jižních Čechách. V případě matrik však hovoříme o Jihočeském kraji v předchozích hranicích, které platily od roku 1960 tj. včetně okresu Pelhřimov. Existují i různé odlišnosti, ale na ty jsou badatelé upozorněni v okamžiku, kdy nemohou některé údaje nalézt a obrátí se na nás. To je velice důležité, protože náš tým je opravdu odborně i jazykově nadán a rádi všem poradí.

Kdo jsou pracovníci, kteří vkládají historické prameny do digitálního světa? Skenují se tyto materiály v třeboňském archivu?
Většina digitalizátů byla zhotovena v Třeboni ve spolupráci se společností FamilySearch, nemalé množství snímků však vzniklo přímo na našem interním digitalizačním pracovišti v Třeboni. Z nejvýznamnějších je třeba připomenout národní kulturní památku Historica vlastně podstatnou část slavného Rožmberského archivu. Některé typy archiválií, jako jsou kroniky, v současné době digitalizujeme ve Státním okresním archivu v Českých Budějovicích, který je naší součástí. Osobně si práce všech velice vážím, protože se jedná o činnost vyžadující velkou přesnost a trpělivost.

Je to podle Vás plus, že existuje digitální archiv? Neubývá takto zájemců, kteří chtějí bádat „ručně“ přímo v třeboňském archivu?
Je to velké plus a to z mnoha důvodů. Začali jsme archiválie digitalizovat především proto, abychom ochraňovali archiválie. To je naše priorita a až potom přichází služba veřejnosti. Vždyť archiváři jsou tady proto, aby především uchovali dědictví předků a předali je dalším generacím. Zpřístupnění online a zamezení příliš časté manipulaci tak této idee naprosto vyhovuje. Badatelská veřejnost je "virtuální" možností studia upřímně nadšena, nehledě na zvýšení společenského povědomí o archivech a jejich prospěšnosti. Studovny jihočeských archivů tak rozhodně nejsou prázdné, naopak, veřejnost nyní objevuje ty prameny, které dříve stály v pomyslném stínu například již zmíněných matrik. S ohledem na množství archivovaných písemností nelze pochopitelně zdigitalizovat zcela vše.

Musí to být v této době náročné pro archiváře.
V době koronaviru jsme využili i další roli digitálního archivu, která do té doby nebyla až tak zřejmá a využívaná. Když se část zaměstnanců ocitla v tzv. home office, ihned se mohli zapojit do záslužné práce. Se snímky se totiž musí dál pracovat, musí dostat identitu, musí vyhovovat šílenému GDPR a dalším a dalším podmínkám. A zde přichází ke slovu právě archivář pracující doma, který snímky dál zpracovává a zpřístupňuje. Je to hodně náročná práce a pro zaměstnavatele je na druhé straně hodně transparentní, protože vidíme každému do "talíře". Takže i v této složité době jsme pracovali a výsledek je opravdu velice významný a můžeme odkrýt zase plno dalších archiválií, především, kronik všeho druhu, mapy, plány matriky a pozemkové knihy. Je toho hodně. Chtěl bych využít této příležitosti a všem svým kolegyním a kolegům za jejich práci na tomto poli poděkovat.

Jaký úspěch má nová webová rubrika Archivárium?
Otevřeli jsme novou rubriku - Archivárium, která se stala rázem velice oblíbenou. Oslovili jsme hned na počátku epidemie celou řadu předních odborníků s heslem - Naše archivy žízní, pomozte. Výsledek byl nad naše očekávání. Své příspěvky poslal například profesor F. Šmahel, J. Čechura, docentka L. Sulitková, M. Ryantová, docent J. Hrdlička a Z. Hojda, A. Sassmann zveřejnili jsme naší knihu Poklady minulosti a také studie památkářů a především našich archivářů, které jsou často velmi objevné. Například poslední se zabývá i Karlem Gottem.

Na čem aktuálně pracujete vy?
Mojí velkou zálibou jsou dějiny rybníkářství a pivovarnictví. Po dlouhé době se začínám opět k těmto vynikajícím pramenům vracet. Jsou to nádherné věci, které jakožto otisk své doby ukazují minulost jako sondu napříč staletími, ale také, rozloženo v jednotlivých letech, v mnoha formách zachycují plasticky každodennost našich předků. Ale to se nedá vyjádřit několika slovy. To se musí zažít.