V izolaci v tzv. kesonu o velikosti pouhých 6 x 2 metry v desetimetrové hloubce strávila posádka deset dnů a překonala tak dosavadní český rekord nejen v délce trvání ponoru, ale i v počtu zúčastněných osob. Hlavními protagonisty jsou David Vondrášek, Václav Gabriel, Barbora Mitková a Nikola Trnková. V kesonu s sebou měli jídlo, spací sítě a spacáky a také různé vědecké vybavení, protože dvakrát denně keson opouštěli a plnili zadané úkoly. Simulovali tak vycházky na povrch jiné planety. Pěstovali například rostliny, plnili úkoly geografické a sbírali i geologické vzorky.
Let do vesmíru
Jak zmínila výzkumná pracovnice a autorka projektu Kateřina Bernardová Sýkorová, projekt Aquakosmow 10 se připravoval deset měsíců. „Můj tým působí šestým rokem a navázal na práci doktora Jaroslava Sýkory, mého otce, který se také věnoval komickému výzkumu. Vstoupili jsme do spolupráce s ruskou akademií věd, která s americkou vesmírnou agenturou NASA vymyslela další z řady projektů pod názvem Sirius, což je sada mezinárodních experimentů simulujících lety do vesmíru,“ přiblížila.
V těchto unikátních projektech pozorují fungování lidí. „Sledovala jsem vojáky ve stresovém prostředí, podobně kosmonauty a chtěla jsem poznat další profesi,“ naznačila, jak projekt vznikal. Potápěči jsou podle ní také velmi specifičtí, neustále ohrožovaní na životě a zdraví. „Oslovila jsem potápěče Davida Vondráška, který se do projektu se mnou pustil, dalším členem týmu, díky kterému tu jsme, je Michal Doktor, potápěč, instruktor potápění a zároveň majitel místního areálu,“ zmínila Kateřina Bernardová.
Smíšené týmy fungují nejlépe
Podle jejích slov pod vodou aquanauti zvládli deset nocí a 11 dní. „Jednalo se o simulaci letu na Měsíc, kdy každý den plnili i technické a vědecké úkoly. Smíšený tým jsme zvolili záměrně, protože jsme zjistili, že to v praxi dobře funguje,“ podotkla autorka projektu. „V kosmu je takové složení absolutně klíčové, protože ženy dobře zvládají dlouhodobý stres,“ uvedla Bernardová.
V kesonu pozorovali jejich spolupráci, komunikaci i vzájemnou důvěru. „Členové se znali dopředu, měli určeného vedoucího,“ doplnila. Přípravný tým na místě fungoval 13 dní. „Mimo jiné jsme administrovali skupinové dotazníky, které posádka vyplňovala,“ popsala. Komunikace fungovala pomocí střediska řízení kosmických letů podobně jako při reálné vesmírné misi. „Šlo o analogii pracoviště NASA, měli spojení pomocí elektroniky, jak s habitatem, tak s dvojicí posádky izolované na břehu ve stanu, Martinem Doktorem a Kateřinou Soukupovou, což byla taková spojka, která zůstávala jakoby v modulu na orbitu nad planetou,“ dodala s tím, že realizace se povedla jen díky grantu Technologické agentury ČR. Zásobování pod hladinu zajišťoval speciální box, stejným zařízením odcházel biologický materiál a odpad z habitatu.
Vynoření a vlna emocí
Nejdříve vystoupaly nad hladinu dámy, obě vybaveny padesátikilovou výzbrojí. Profil dekomprese, během níž se všichni dostali na hladinu, trval přes 3,5 hodiny, to kvůli případným zdravotním potížím. „Přípravy na vynoření jsme zahájili v 9 hodin ráno, tento čas byl věnován na přirozené se zbavení tzv. vydýchaných plynů, které se v těle potápěčů rozpustily vlivem tlaku daného hloubkou,“ vysvětlil vedoucí kontrolního týmu Martin Doktor. Pro každý případ byl na břehu připraven ještě dekompresní přístroj.
Emoce pracovaly u příbuzných i přihlížejících. Velké vítání a objímaní bylo opravdu dojemné. Potápeči přijímali gratulace i obětí s radostí a úsměvem. Všemu dal korunu Václav Gabriel, který vyběhl na břeh ještě ve vybavení, poklekl a požádal s kyticí růží svou přítelkyni o ruku. „Vše jsem si rozmyslel dole, děvčata o tom věděla,“ naznačil. Ona neskrývala slzy dojetí a odpověděla mu samozřejmě "Ano".
Scházelo pivo, sladké i maso
Účastníci experimentu se shodovali, že se těší na společnou oslavu, pořádné jídlo a hlavně potřebnou očistu. Nikola Trnková ze Slaného považuje svou účast za velmi unikátní. „Bylo to moc fajn, člověk si to užíval,“ sdělila bezprostředně po vynoření. „Nejvíce jsem se těšila na rodinu, sprchu a suchou postel,“ hbitě podotkla. "Jako první si dám něco sladkého," měla jasno.
Krize žádné neměli. „Trochu nám vadilo, že jsme se neměli kde umýt,“ poznamenala Barbora Mitková z Českého Krumlova. Dole měli 18 až 20 °C a 100% vlhkost.„Bylo to však dobře vyřešené, keson byl izolovaný,“ doplnila. Když se nad jižními Čechami prohnaly bouřky, pozorovali z kesonu blesky. „Byly vidět záblesky, také jsme poznali, když se zatáhlo slunce, či se dal rozlišit den i noc,“ uvedla Barbora. Dole celý tým konzumoval pouze proteinové koktejly nebo plnohodnotné a rychlé jídlo značek Mana a Adventure menu. „Je to dobré na chuť a zároveň nám to dodávalo dostatek energie,“ konstatovala děvčata. Radši by jela však k moři než znovu do kesonu.
Václav Gabriel byl ve svých požadavcích skromný. „Těším se na teplou sprchu a dobré jídlo. Dieta to určitě nebude, dám si nějaký steak,“ řekl.
Při práci to uteklo
Při svém prvním rekordu, který David Vondrášek absolvoval před dvěma lety a trval sedm dní, se nudil. „Tentokrát to utíkalo rychleji, protože jsme od rána do večera plnili nějaké úkoly,“ zhodnotil. Když měl dlouhou chvíli, tak si četl. Slavit chtějí všichni čtyři společně. „Musíme tu zůstat ještě do úterý, už kvůli vědeckým procedurám,“ odvětil s tím, že vynořením pozorování neskončilo, celé odpoledne následovalo ještě kolečko dalších dotazníků.
David Vondrášek měl největší chuť na zlatavý mok. „Já osobně se těším nejvíc na pivo, v kesonu jsme totiž během experimentu nemohli vůbec pít alkohol,“ upozornil. Úkoly podle jeho slov spočívaly ve filmování, sběru materiálu, instalaci různých věcí a podobně. „Uvnitř habitatu jsme vyplňovali dotazníky, pěstovali třeba čočku,“ nastínil. Měl funkci velitele, ale rozhodovali společně. „Tým byl skvělý, fungovali jsme celou dobu jako komplet, koordinoval jsem to, ale rozhodovali jsme společně,“ konstatoval Vondrášek. Dole měli mobilní telefony, čtečku i tablety, všechny přístroje pokus přežily.
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
