Módní návrhářka Hana Zelenková, která bydlí v Brandlíně a salon má v Táboře, léta dobývá česká módní mola. Po letech tvrdé práce se jí podařilo zrealizovat svou první autorskou přehlídku i za velkou louží.

Splnil se jí dívčí sen? V to, že jednou bude předvádět v Americe, prý ani nedoufala.

„Amerika jako sen? Otázka ve mně vyvolává trpký úsměv. Tehdy to byla utopie, takže se ani nesnilo! Když člověk neměl odpovídající osobnostní profil, byl problém se dostat i do školy. Mně se to podařilo až napotřetí," říká Hana Zelenková, která se za minulého režimu vyučila pánskou krejčovou, pak vystudovala oděvní průmyslovku a nakonec i vyšší výtvarnou školu, obor módní návrhářství. Dnes je ráda, že tak dlouhou cestu ke vzdělání ušla a nevzdala se, protože díky tomu zná svoje řemeslo od úplného základu, což mnozí návrháři říci nemohou.

Prvním modelem, který si spíchla, byla minisukně. Až v roce 1999 se začala věnovat módnímu návrhářství naplno a za tu dobu má na kontě několik přehlídek v Čechách a nyní i tu z amerického Dresheru v Pennsylvanii.

„Je pravda, že jsem k módě inklinovala již od dětství. Máma mi například kupovala takové kartony s panenkou a spoustou šatiček, které se vystřihovaly. Celý arch stál korunu a moc jsem si s tím vyhrála," odkrývá kořeny své kariéry.

Tým se nervově hroutil, ale Češku déšť z míry nevyvedl

Důležité je, aby člověk bral svoji zvolenou profesi vážně. Aby nestagnoval, respektoval pokrok, vnímal život všemi smysly a bral si z něj vše pozitivní. Tak zní filozofie módní návrhářky Hany Zelenkové.

Přenesme se teď do Dresheru v Pennsylvanii, na zahradu jedné rezidence, kde se schyluje k Garden Fashion Show, neboli přehlídce módní kolekce táborské rodačky Fantasy 2012 a modelů pro rok 2013.

Jaké jste měla pocity při příjezdu do USA?
Nebyly nijak zvláštní. Zažila jsem x příjezdů do USA a vždy byly příjemné. Ale tento se vyjímal tím, že mě čekala moje první přehlídka.

Měla jste trému?
To snad ani nebyla tréma, spíš pocit obrovské zodpovědnosti.

Popište nám přípravy na místě.Vše bylo naplánované, předmailované, předskypované, ale přesto určité obavy jsem měla. Například z výběru modelek. Byly však bezvadné, většinou to byly studentky textilní školy a byly rády za příležitost pracovat se zahraniční designérkou. Nebyla jsem zaskočená ničím, neboť všichni se snažili a dělali, co mi na očích viděli. V zákulisí to probíhalo jako v Čechách – hekticky. Je to stejné jen s rozdílem, že tady na to mám lidi a jsou jasně určené úkoly. Tam byly moje funkce hodně kumulované, proto to bylo hektičtější. Všichni ale perfektně spolupracovali a respektovali se navzájem, což je důležité. Vím, že před odjezdem vás překvapilo, že tam neexistují pozvánky hostů typu plakátů, ale že se musí zvát všichni osobním dopisem.

Je něco, co vás ještě překvapilo? Neskutečná ochota všech účastníků přehlídky. Pomáhali všichni, jak se dalo, dokonce i ti, kteří nemuseli. Ale stejnou zkušenost mám i tady v Čechách. Mám asi štěstí na lidi, se kterými spolupracuji, kterými jsem obklopena. Moc si toho vážím.

Kolik jste představila modelů?
Přehlídka se konala na terase jedné krásné zahrady a trvala více než hodinu bez přestávky. Předvedla jsem 46 modelů. Na žádné z mých autorských přehlídek jich nebylo nikdy víc.

Nebyla přehlídka pod širým nebem vzhledem k vrtochům počasí příliš velkým rizikem?
Počasí bylo nádherné po celou dobu mého pobytu: s výjimkou konání přehlídky! (smích). Od rána pršelo, pršelo a pršelo! Realizační tým se z toho pomalu hroutil, ale mě to z míry nějak nevyvedlo. Mám to tak nastavené. Co nemohu ovlivnit, beru jako neměnný fakt. Náladu nám to naštěstí nezkazilo. Počítalo se se vším, proto byla terasa zastřešená.

Jak na show reagovali diváci?
Tak to bylo asi jediné, z čeho jsem měla trochu strach. Američané jsou upřímní, spontánní. A přesně takto reagovali. Ctí řemeslo, ctí slovo designer v jakékoli sféře umění. Bylo mi doporučeno jim osobně poděkovat, což u nás není obvyklé, dostala jsem tedy do ruky mikrofon… Byli spokojení a velkou zásluhu na tom má i realizační tým. Dovolím si proto citovat slova mých přátel, kteří byli velkou mírou do celé show zainteresováni: „Nedovedeme si představit, že by to bylo ještě lepší!" Dojemné, že?

Dostala jste nějakou zajímavou nabídku?
Ano, jedna Mexičanka, která si přímo na přehlídce koupila šaty, mi nabídla realizaci další přehlídky v lukrativní čtvrti nedaleko Philadelphie.

Využijete to?
Ráda bych, ale je spousta práce přede mnou a dokud akce nemá konkrétní podobu, nerada o ní mluvím jako o faktu. Navíc se nyní soustředím na další přehlídku tady v Čechách. Takže uvidíme.

Odvezla jste si tedy aspoň nějaké konkrétní zakázky?
Myslím, že v tomto směru mohu celou akci hodnotit kladně. Poměrně hodně modelů se prodalo na místě a zakázek jsem si přivezla také mnoho.

Slyšel jsem, že přehlídku mohli sledovat i lidi v Čechách.
Ano, online na internetu. Počet diváků byl vzhledem k technickým parametrům ale omezen. Potěšilo mě, že díky přenosu si divačky dokonce zakoupily některé modely. Vznikly i záznamy pro soukromé účely. Některé materiály se tak objeví na mých webových stránkách.

David Peltán